Tenhle sychravý druhý jarní den jsem si už myslel, že ten vypečený večírek v Akropoli nezvládnu. Nekonečně dlouhá zima zaúřadovala a skolila mě nechutným nachlazením. Nicméně jsem se nadopován zaručeně fungujícími prášky rozhodl vás všechny internetové pub-punkáče, kteří jste se na report určitě těšili, nezklamat. Vyrazil jsem směr Žizkov a o pár hodin později jsem byl již byl rád, že jsem tak učinil. Dobrá nálada a to množství energie, co viselo v beznadějně vyprodané Akropoli ve vzduchu, udělalo své. Myslím, že kdo přišel, nelitoval. Není nad to, se jednou za čas pořádně vyblbnout, starosti hodit za hlavu a užívat si života. Ale nepředbíhejme.

Možná trochu zmateně avizované zahájení koncertu (někde bylo uvedeno, že koncert začíná v 19:00, někde že v 19:30) způsobilo, že když Xavier Baumaxa usedl na svou červenou židličku s kytarou v ruce, bylo přítomno, ve zvolna se zaplňujícím klubu, sotva třicet diváků. Ale to přeci nemohlo litvínovského samorosta rozhodit z jeho pohody. Jako první se klubem linula "Pažitka", jedna z těch melodičtějších a z těch, co si moc rádi zazpíváte. Xavi si den předtím natáhl nové struny a po celé vystoupení mu trochu ujíždělo éčko. Sice se to snažil dohnat, pořád si struny utahoval a dolaďoval, nicméně vychytat do konce se mu to nepovedlo. Doufám, že si teď nemyslíte, že ho to nějak rozmrzelo. Vůbec ne, dokázal si s danou situací poradit a volil písně, které se s tím daly zahrát ("Täborääk Sonxx", "Pozor, jazz!"). Největšího ohlasu se právem dočkala "Nad dopisy diváků" - nazi-jazzová skladbička o Danielu Landovi. S vychytaným a fakt vtipným textem. Baumaxa stihl ještě třeba "Romale rap", "Kultura je plná kultů" nebo "Penis", ale na druhou stranu nezazněly hity jako "Ozajstný hip-hop" nebo "Snížek". Odcházel vyprovázen potleskem, ale nejsem si jistý, jestli přítomné publikum pochopilo, či zda vůbec chtělo pochopit většinu textů. Myslím, že ignorace a klábosení u piva se v tomto případě nevyplatilo.

Těsně před úderem dvacáté hodiny se z playbacku spustila písnička "Vlachovka" a již totálně našlapaná Akropole vybouchla nadšením. Miluji nástupy kapel na podium před natěšené diváky. Ta chvilková euforie a první tóny nějaké písničky, která zaručeně zabere, to prostě má něco do sebe. V tomto případě to byl tradiční a léty prověřený otvírák s názvem "Ztráta imunity". Osmičlenná smečka Tři sestry vyběhla před vařící kotel a Lou Fanánek Hagen se ani nemusel moc namáhat se zpěvem. Všichni si na začátek rádi a nahlas zapěli. Start koncertu byl obstarán vesměs staršími kousky z prvních sesterských alb. Ať už to byl "Veselej R'n'R", "Hrábě" nebo naživo skvěle fungující "Plesový ráno". Tři sestry šláply hned ze začátku pořádně na plyn a nehodlaly pražské publikum šetřit. Musím říct, že i když už Soubor kreténů není nejmladší, pořád mají elánu na rozdávání. Všichni jsou ve skvělé formě, i když to někdy, zejména po stránce instrumentální, úplně neklapne. Na Fanánkův věkem zatím nepoznamenaný originální řevo-zpěv je stále spoleh. A rytmickou sekci obstarávají nejspíš nejlepší muzikanti v kapele - na bicí strojově přesný Franta Vrána a s basou kapelník Ing. Magor. Došlo i na sérii tří úchyláckých písní, kterou zahájila "Gel na prdel", skladbu, která není přímo od Sester, ale objevila se na kompilaci "Stará Kovárna, aneb konec punku v Čechách". Dvě slečny za mnou, co evidentně navštívily koncert Tří sester poprvé, a to kvůli svým partnerům, byly lehce zaskočeny a při refrénu: "Chci často gel, chci často gel, na prdel", jsem se pozorováním jejich stydlivých výrazů musel smát. Jestli se styděly za svoje partnery, kteří si refrén z plných plic zpívali, nebo za sebe, protože je to pobuřovalo, však netuším.

Fanánek si mohl při svých typických kreacích vykroutit klouby, evidentně ho živé hraní pořád více než naplňuje. Další úchylácká byla "Čaroděj ze země koz" a poslední "Homosexuál", při které mi přišlo, že zvukaři šiblo, protože ji zbytečně, z ničeho nic, moc ohulil. Nahlas překouřené koncerty, to je ostatně česká specialita, ale až na tuto jednu výjimku, bylo třeba zvukaře ten den pochválit. Ze začátku chvíli trvalo, než se povedlo rovnoměrně vychytat všechny nástroje, ale poté již bylo vystoupení naprosto v pořádku. Při "Pijánovce" se na pódium vřítil Láďa Mafuna a společně s Fanánkem si zařval refrén a provedl pár tanečních pohybů. To byl také poslední opus prvního bloku písniček. Po krátké pauze přišly na řadu "Sovy v mazutu" v rychlejším, až skoro punkovém tempu a Supicí odstartovaný "Dederon". Pro neznalé - "Dederon" není nic jiného než předělávka hitu "99 Luftballons" od Neny. Došlo i na moji nejoblíbenější písničku ze zatím poslední desky "Na eXX" s názvem "Alkohol je". Která je opatřena vybroušeným textem a na první poslech je to jednoznačná Fanánkovina. Ta se taky pěkně uchytila a v Akropoli znovu trochu přiživila již tak dost roztopený kotel. Předvedli se i ze zcela novou písní, která by se měla objevit na připravovaném CD "20 let naživu", a to jako bonus. A před první várkou přídavků zazněla i nesmrtelná "Kovárna I.". To už se Akropole topila ve slušném alkoholovém oparu. Jen co jsem při letmém pohledu do publika zaregistroval, tak to byly jedny rozbité brýle a dvě menší rvačky. Shrnuto podtrženo, na Tři sestry je vždycky jeden z největších a nejlepších kotlů, co můžete zažít. Kam se hrabou se svými fanoušky spříznění Wohnouti nebo snad Divokej Bill. Po menší pauze znovu přišel na scénu Fanánek, a když si začal přes rameno nandávat basu, bylo jasné, že nemůže přijít nic jiného než "O melouny boj". Ing. Magor se chopil kytary a show mohla začít. Scénku, jak se Mafuna se Zdeňkem a s Johannesem (jestli jsem správně postřehl) perou o svá umělá poprsí, válí se přitom po zemi a do mikrofonu křičí: "o meloooounyyy bóóóóój", popsat nelze. Vyskandovaná "Budapešť" i tradičně Kapitánem Korkoránem zahájené "Mexiko" se nesly v maximální pohodě a i ty nejzatvrzelejší prkna se musela rozpohybovat.

Poslední dva přídavky byly do polky hozený hymnus "Průša je úchyl" a zejména pak to poslední, co večer zaznělo - "Modlitba pro partu". To je pro mě písnička, která v sobě ukrývá určitou náladu. Alespoň ve mně vyvolává zvláštní, nostalgický pocit. Na konec vystoupení je to skladba jako vyšitá. Na stupňující síle pomalu stavící refrén o tom, jak tu Tři sestry dlouho zanechají stopy, koncert skvěle vygradoval. Po odzpívání Fanánek, Supice, Magor, Jarda a Franta Kacafírek odešli. Kapitán Korkorán si se Zdeňkem ještě parádně zasólovali a pomalu stagnující melodií a utichájícími sóly se také rozloučili. Byl to povedený večer, plný nestárnoucích a některých již zlidovělých písniček, ale i novinek, kterým nebrání nic v tom, aby jednou dohnaly v popularitě ty starší. Tři sestry to stále baví, hraje jim to a hlavně to baví i lidi. A tak se pařilo, chlastalo, slavilo, tancovalo, zpívalo, no prostě všechno to, co k Sestrám neodmyslitelně patří. Ale co, hlavně že je večírek, ne?!

Setlist koncertu :
1. Vlachovka (na playback)
2. Ztráta imunity
3. Veselej R'n'R
4. Hrábě
5. Plesový ráno
6. Válka s loky
7. Gel na prdel
8. Čaroděj ze země koz
9. Homosexuál
10. Pumpa
11. Montér údržbář
12. Nuselský Horky
13. Ta naše rytmika + Letní den
14. Básník
15. Konec Bulla Máchy
16. Pijánovka
17. Sovy v mazutu
18. Dederon
19. Aida
20. Kelti
21. Kovárna III.
22. Motorka chce na výlet
23. Alkohol je
24. O strašlivé vojně s Turkem
25. Síně snů (pracovní název - novinka)
26. Expres do Bohnic
27. Metalice
28. Nechci do ústavu
29. Život je takovej
30. Kovárna I.

Přídavky:
31. O melouny boj
32. Budapešť
33. Mexiko
34. Zelená
+
35. Průša
36. Modlitba pro partu

Tři sestry, Xavier Baumaxa, Palác Akropolis, Praha, 22.3.2006