Na závěrečném ceremoniálu zimních Olympijských her v Turíně jste tuto hvězdu nejenom operních pódií mohli zahlédnout se skladbou "Because We Believe". V té době měl již Andrea Bocelli hotovo a na pulty obchodů se pomalu blížila jeho nová nahrávka "Amore". Patnáctipísňový komplet převážně vychází z popových melodií, ale stejně jako jeho kolegyně Sarah Brightman sáhl i on po několika slavných evergreenech. Ty prošly patřičnou úpravou aranžmá, aby naplno vyzněl Andreův hlas. "Amore" bez jakýchkoliv předsudků a opovržení antikomerčních fandů vážné hudby ukazuje, že s každou deskou Andrea Bocelli zraje a natáčí povedenější stříbrné kotouče. Tentokráte si pozval i několik hostů, kteří svým talentem přidávají na vznosnosti celku. I když se mohou objevit některé kriticky znějící hlasy s neklidnými výhrůžkami a otazníky - jak může dopadnout duet s Christinou Aguilerou? - tento nejistý oblak se rychle rozplynul a vše dopadlo velmi dobře.

"Amore" v této proklatě dlouhé zimě působí očistně blahodárným účinkem jako dobrý šálek sypaného čaje o páté. Nehledejte žádné převratné změny v Bocelliho hudebním a vokálním snažení. To už je po léta zárukou kvality a "Amore" je důkladně propracované. Nad výsledkem svým bedlivým okem bděli David Foster a Humberto Gatica. Na základní třináctku, tentokráte šťastnou, navazují dva anglicky zpívané bonusy. Prvním z nich je živá nahrávka Elvisovy klasiky "Can't Help Falling In Love", v které Andrea překvapí až neobvykle poklidným hlasovým projevem. Druhou třešničkou je píseň "Because We Believe", která je z celé desky asi nejpopovější.

Základnímu jádru "Amore" vévodí smyčcové aranže a latinskoamerické instrumentace, které volně proplouvají prostorem. Zvuk je vypilován do každičkého detailu a každý střípek sedí, nic zde není navíc. Úvodní "Amapola" je vstupní branou do hudební pohádky, v které zazní i několik dnes již klasických taháků světových standardů. "Les Feuilles Mortes" je variací na "Autumn Leaves" a "Somos Navios" je provedení "It's Impossible", což je i velmi vydařený duet s Christinou Aguilerou. O této holce do budoucna ještě hodně uslyšíme, zapomeňte na maminu Britney Spears! V "Mi Manchi" uslyšíte saxofon Kennyho G a Chris Botti trubkou okrášlil nádhernou "Estate". Stevie Wonder exceluje na harmoniku v "Canzoni Stonate" a Mario Reyes v "Jurame" válí na španělku, jen ti cikánští králové né a né přijít. Určitými vrcholky jsou i překrásné "Pero Te Extraňo" a "Cuando Me Enamoro (Quando m' Innamoro)".

"Amore" patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co Andrea Bocelli natočil a vydal do dnešních dnů. Vhodně si pozval hosty a podle fotografií si užil maximální pohody během natáčení. Na výsledku se to podepsalo, "Amore" může oslovit mnoho posluchačů díky své rozmanitosti vřelých melodií, které nikterak nepůsobí umělým kalkulem. Andrea Bocelli s věkem zraje, to již bylo zmíněno v úvodu, a "Amore" vždy zazáří jako svíčka u romantické večeře.