Dědku, hobluj! aneb Hospodskej bigboš v hospodě secesní

Letí to, přátelé, letí. Důkazy o tom, kterak čas pádí, jsou nám předkládány jeden za druhým. Tak například uvědomujete si, že takový Katapult nám vyhrává již po třicet let? To, jak jistě uznáte, stojí za oslavu. A tu oslavu je pochopitelně moudro zaznamenat pro příští generace, nejlépe na médium veskrze moderní. Dámy a pánové, držte si klobouky, jedeme z kopce, je tu DVD "Long Live Katapult"!

2/10

Katapult - Long Live Katapult

Celkový čas: asi 167 minut

Vydavatel: EMI

Scéna: foyer Měšťanské besedy v Plzni, 21. září 2005. Na pohovce sedí s rozhalenkami, leč ve fracích pánové (zleva) Jiří "Dědek" Šindelář, Oldřich "Olda" Říha a Anatoli "Tolja" Kohout. Dědek a Olda bafají z poctivých, tlustých doutníků, vypouštějíce elegantní chuchvalce dýmu, Tolja na ně upírá pohled plaché, nechápající laně. Pohodové ticho přeruší jako první Olda.

Olda: "Nepudem hrát?"
Dědek: "Asi jo..."
Olda: "Tolja už se těší!"
Dědek: "Vopravdu? No tak teda deme na to..."
Olda: "Já bych rači hulil." (Mocně natáhne z doutníku)
Dědek: "He he he."
Olda: "Dáme posledního páva a deme na to a rozbijem to!" (Vypustí slastně obrovský bílý oblak kouře.)
Tolja: "To je fuška!"
Olda: "Deme!"
Dědek: "HRC!"

Máte-li pocit, že jste právě přečetli kousek ze scénáře některého z filmů nové vlny ze šedesátých let, vězte, že se mýlíte jen nepatrně. Tato scénka se totiž před vašimi zraky odehraje pokaždé, když vložíte do přehrávače nové DVD kapely Katapult. Ovšem ve formanovském stylu se pokračuje i nadále. Parket secesního sálu Měšťanské besedy, kde Kaťáci odehráli svůj koncert ke třicátému výročí fungování skupiny, je totiž zaplněn stolky, kol kterých sedí velmi různorodé publikum, popíjející tu vínko, onde minerálku, nejčastěji však (pochopitelně) pivo. Mezi stolky se proplétají vyšňoření muzikanti, zdraví se se svými věrnými, míříce na jedno ze dvou pódií. Proč dvě pódia? To menší je blíže natěšeným fanouškům, a to možná o celé dva metry! A taky zabírá dost místa, takže sál se tváří jakž takž zaplněně. Prostřihy z hoblujícího Dědka či jednou mohutně sólujícího, podruhé hlasem nastydlého medvěda poetické a slavné refrény pějícího Oldy na číšníky, kasírující čím dál více rozohněné (místy též podroušené) diváky, jsou vskutku zábavné. Širokoúhlý obraz (nevěřte přebalu, píšícím o formátu 4:3) má kvalitu srovnatelnou s lepší televizní inscenací, jediný, mizerně hrající zvukový formát DD 2.0 by strčilo do kapsy každé průměrné cédéčko. Na druhou stranu ty tři akordy jsou pořád stejné a když pějící Olda ("Blues") nebo Dědek ("Růže krepový") marně hledají správný tón, tahá to za uši dostatečně. Dvacet čtyři fláků, víc jak dvě hodiny hitů, atmosféra houstne, sóla, která by i David Gilmour záviděl (když ne pro jejich zoufalou nenápaditost, pak určitě alespoň pro neuvěřitelnou délku). To všechno nemohlo nechat svědky té mimořádné podívané v klidu, takže nikoliv "Někdy příště", nýbrž už při tomto přídavku se před stolky pod pódiem utvořil kotel zvící dobrých deseti párů hrozících rukou.

A komu nestačí ta nadupaná koncertní jízda, má možnost pokračovat další půlhodinku s devaterem klipů a televizních písniček z archivu, čtvrthodinkou Making Of, která skrývá zejména rozhovory se všemi třemi muzikanty, které se nesou v duchu cimrmanovského hesla Nepochválíme-li se sami, nikdo to za nás neudělá, a také čtyřminutovou historickou exkurzí, což je ve skutečnosti obyčejná fotogalerie. Alespoň že ty klipy mají na rozdíl od koncertu trochu rozumně znějící zvuk.

Jen hlupák může váhat, až jednou dostane šanci vyměnit za dvě růže krepový pomocí tiché pošty tenhle pořádnej beat. Někdy příště totiž budou špatný dny plný blues, a to pak i lesní manekýn nebo smutná nevěsta pochopí, že láska je ztracená hra a budou chtít všechno nebo nic. Já před možností mít všechno, co tohle DVD nabízí, volím raději nic, obávaje se, že Katapult nemá na to být víc. Je mi ovšem naprosto jasné, že přes svoji mizernou kvalitu to pro fandy kapely bude ta správná půlnoční závodní dráha.

• živák překonán... (T., 05.02.2006 06:04) Reagovat

  Bavil jsem se ještě víc. Obzvlášť ten poslední odstavec je vydařený. Doneslo se mi mimochodem, že na odpolední tiskovou konferenci před oním "koncertem" prý dorazil celý jeden novinář - fotograf z lokálních novin...
  
  

• asi je to věkem (mým) (pavel, 06.02.2006 08:09) Reagovat

  ….Katapulty mám už od svých školních let rád, jejich první 2 desky s nostalgií a moc rád poslouchám. Pamatuji si na to, jak jsem při návratu z mojí první návštěvy jejich koncertu (cca 1979) mezi dveřma řekl mámě „ty vole to byla paráda“, dodnes si pamatuju některé texty ….. ale při pokusu o shlédnutí jejich současného live provedení (v ČT – předpokládám že na dvd je to a samé) na mne šly mrákoty, tam bylo falešně skoro všechno ! tenkrát jsem jim tu jejich muziku věřil, tentokrát vůbec ne – po cca 15 minutách jsem si přepnul na J.Krause a po jeho skončení jsem znovu zkusil ten jejich živý projev a po dalších dvou písničkách jsem definitivně skončil se sebetrápením.
  Můj dojem z vystoupení byl hrozný, zjistil jsem, že si radši uchovám vzpomínky na to jak do „tmy svítí rudé oči Marshállů“ než abych sledoval rozsvícený sál a pokusy o hraní si na koncert.
  
  

• nepochopeni ( Luděk Š - atribut, 06.02.2006 09:04) Reagovat

  jak může člověk , který nepoznal dobu totality napsat takovou nesmyslnou recenzi na kapelu, která se drží na výsluní již třicet let a která v 70 letech způsobila , že posluchači měli jinou možnost než poslouchat posluhovače režimu jako byli Olympic , Orchestr Ládi Štaidla a Country beat Jiřího Brabce
  
  

• No tak to pr... (Petr, 06.02.2006 09:49) Reagovat

  Sorry, ale naopak jen ten, kdo tu dobu nezažil si nemůže pamatovat, že podlejzaní Katapultu režimu účastmi na Politických písních ap. bylo úplně stejné jako u Olympicu, ne-li ještě horší... A jeho dočasné zatípnutí bylo stejné jako u Pražského výběru - nešlo vůbec o to, že by kapela nějak šla proti režimu, ale protože jejich popularita byla nebezpečně vysoká na společnost, která hlásala, že většina rocku je prohnilá kapitalistická vymoženost. Navíc společnost, které vadili z principu všichni, kdo si cokoliv dělali po svém...
  Resumé je tak jasné - Katapult byl úplně NA STEJNÉ LODI jako Olympic, Janeček, Štajdl a další. Jenomže - ač rozhodně nejsem jejich fanoušek - u Olympicu se dají najít věci, které i po letech jsou k poslouchání, s Katapultem je to tak, jak říká předchozí kolega - v sedmdesátých letech se to dalo, ale dnes je to jen parodie sebe sama...
  
  

• Včas se na to v..... (Eugen Kredenc, 06.02.2006 15:31) Reagovat

  Tak si to tu všechno pěkně pročítám a nezbývá mi než konstatovat, že vše je způsobeno naprostou ztrátou soudnosti
  a ochotě udělat pro prachy úplně všechno. Neumět se zpakovat se včas, aby
  alespoň myšlenka zůstala zachována.
  Nemyslím, že by Katapult byla kapela s ambicemi na víc než je pobavit což v jejich případě fungovalo před 20ti lety,
  nikoliv dnes, kdy je zábavy a mnohem kvalitnější všude kolem nás více než dosti. Jejich DVD je tedy spíše smutným
  než zábavným poohlédnutím zpět.
  
  

Nové desky 50/2024 - od Snoop Dogga s Dr. Dre přes The Cure po Helloween Poslední vydání našeho přehledu v tomto roce přináší společnou desku Snoop Dogga a Dr. Dre, živáky Helloween, The Cure, Blue Öyster Cult a The National. Novinky nabízejí Subway To Sally, Saint Etienne a hned dvě SOČR - jednu... čtěte zde

Vydáno: 18.12.2024 14:00 v sekci Novinky | Nové desky

8/10

Recenze: Cathedral In Flames pouštějí na desce "count to nine" do svého temného světa barvy Už pět let uplynulo od chvíle, kdy se začala psát albová historie Cathedral In Flames. Pražská parta tehdy svým debutovým EP vysoko pozvedla prapor ortodoxního gotického rocku. Následující plnohodnotná studiovka "Hang Me High & Bury... čtěte zde

Vydáno: 18.12.2024 08:00 v sekci Recenze

Rozhovory: Martin Kyšperský (Květy) - Kliky na pěstích bych holku oblbnout nezvládl Před pár týdny vyšla už desátá deska skupiny Květy, která se jmenuje "41 minut". Nejen o ní, ale třeba i o tom, jak funguje vesmír, o mlčení s Filipem Topolem nebo o tom, zda by chtěl zpívat v Lucii, jsme se bavili s jejím srdcem i... čtěte zde

Vydáno: 17.12.2024 14:30 v sekci Publicistika | Rozhovory

7/10

Recenze: Jiří Krhut a Štěpán Kozub se vracejí emocemi nabitou deskou "Přeježděný vztah" V době, kdy hvězda Štěpána Kozuba, především coby komika a herce, vystřelila strmě nahoru, mu ve spolupráci s hudebníkem Jiřím Krhutem vyšlo překvapivě civilní album "Prásknu bičem". Na tesknost a emotivní texty debutu druhá... čtěte zde

Vydáno: 17.12.2024 08:00 v sekci Recenze

Rozhovory: Tomáš Klus - V každodennosti vidím obrovský dar, ale nerezignoval jsem ani na hlubší témata Tomáš Klus vydal v listopadu svou osmou řadovku "Tady to máš", kterou se vrací ke svým písničkářským kořenům. Nově se chopil i producentské role. Šel po jednoduchosti, radosti a úctě k životu. Jak proces tvorby probíhal a komu... čtěte zde

Vydáno: 16.12.2024 13:00 v sekci Publicistika | Rozhovory