Hop! Lidoop! Indie Top!

30.01.2006 00:00 - Lukáš Franz | foto: facebook interpreta

Ano, to jsou ti, co shrábli snad nejvíc ocenění v kategorii Objev roku '05. Ano, to jsou ti, co boří léty netknutá místa v žebříčcích prodejnosti na Ostrovech. Ano, to jsou ti, co nejsou ani tak staří, aby jim z hlavy vyprchaly bublinky maturitního šampaňského. Ano, to jsou ti, co toho šampaňského v následujících měsících prolejí svými hrdly ještě hodně. Arctic Monkeys a už předem úspěšný debut "Whatever People Say I Am, That's I'm Not".
9/10

Arctic Monkeys - Whatever People Say I Am, That's What I'm Not

Skladby: The View From The Afternoon, I Bet You Look Good On The Dancefloor, Fake Tales Of San Francisco, Dancing Shoes, You Probably Couldn't See For The Lights But You Were Staring Straight At Me, Still Take You Home, Riot Van, Red Light Indicates Doors Are Secured, Mardy Bum, Perhaps Vampires Is A Bit Strong But..., When The Sun Goes Down, From The Ritz To The Rubble, A Certain Romance
Celkový čas: 41:02
Vydavatel: Day After Records
Tihle kluci všechen svůj tvůrčí potenciál vyčerpali na pojmenování svý kapely, potažmo debutový desky, pravila by s velkou, ne největší, protože určitá rezerva je dobrá věc, pravděpodobností kolegyně publicistka Jana Kománková. Nejsou o moc starší než kluci, co vám před šesti lety brali na školních chodbách svačiny, ale rozhodně úspěšnější. Jedna z těch kapel, co nemá venku ještě pomalu ani jeden singl, ale když si jejich tour manager odškrtává štace v plánu a jen tak si vedle jmen měst připisuje přibližnou návštěvnost, skoro pokaždý se rovná maximální kapacitě prostoru, kde zrovna tahle čtyřka dohrála. Když se trousí ze zákulisí s pivem v ruce, ani by se nemohli divit, kdyby k nim přiskočil muž zákona a požádal je o občanky. V sousedních bytech bych našel lidi, co jsou mladší než já a vedle Arctic Monkeys by vypadali jako jejich starší bráchové, co by pak ve škole mohli říkat: "Hele, brácha bude příští tejden na obálce NME. Kupte," nebo: "Zejtra mě omluvte, jedu s bráchou na koncert do Mnichova. Dík." Jedna z těch kapel, co nemá venku ještě pomalu ani singl, ale ať přijedou kamkoliv, může Alex Turner po vzoru velkých hvězd z velkých kapel, kterým dává součet věků jejich členů minimálně dvojnásobek součtu jeho kapely, uprostřed takřka jakékoliv skladby z jejich repertoáru dát mikrofon od vlastních úst a pak už jenom nasávat chorálový přednes jeho příběhů. Příběhů ze života.

Nejskloňovanější slovo ve spojitosti s Arctic Monkeys má čtyři písmena. Hype [haip] reklamní trik, švindl, fígl, umělý stimul. Bylo by nesmyslný nasazování si klapek na oči tvrdit, že to tak není. Domino Records, label, z jehož lůna se mi po stole válí nejvíc kapel se škatulkou kytarovka, si je hýčká a když někoho hýčkám a vím, že je tu šance okolo sta procent, že to vyjde, tak bych nulovou publicitu bral jako projev kreténismu pánů v kravatách. Čímž netvrdím, že pánové z Domino Records nosí obleky, ale o kravatách jsem přesvědčen. Proč? Co se takhle někdy podívat na videoklipy jejich svěřenců. Obálky, články, tour s člověkem, co má na vizitce Guardian. Prostě hype. Jednoduchý kopnout je do prdele, říkat něco v tom smyslu, že "vyhajpovaný věci já neposlouchám, voe," a bít se do hrudi. Na podobný móresy jsme přeborníci, ain't we?

Bez těch čtyř liter se to má asi takhle - Arctic Monkeys zněj' takřka stejně z desky jako ze záznamu BBC Radio One, což je ta nejlepší (kde je rezerva?) možná zpráva. Mládí vpřed! Jejich vystoupení, vlastně celá jejich hudba, má neskutečný drajv, jehož minus je snad jen v jedný věci. Buď vás strhnou, nebo ne. Arctic Monkeys prostě nejsou z těch kapel, který tu jsou, víte o nich a občas si je pustíte. Jste fanoušek, nebo je neposloucháte. Luxujete, posloucháte "I Bet You Look Good On The Dancefloor" a myslíte si, že jste Alex Turner, nebo luxujete. Některý ty věci kolem nich jsou naprosto nesmyslný, některý i trochu záhadný. Za první třeba pátý místo v NME anketě "100 Greatest British Albums Ever", za druhý - kde se najednou vzalo tolik indie-fanoušků. Prototyp boybandu pro 21. století?

Jsem ten, co si myslí, že lux je stojan od mikráku navzdory tomu, že většina těch věcí nemá ani pořádnou melodii/nejsou melodický jako třeba [dosaď melodickou kytarovku] a ty texty asi ani nejsou určený pro mne. Klidně bych timhle cédéčkem s naprosto kouzelnym názvem "Whatever People Say I Am, That's What I'm Not" celou tuhle éru kytarovek skončil. Franz Ferdinand dospěli, The Strokes přehodili výhybku směrem, který čekal asi málokdo - čekal ho vlastně někdo vůbec? Arctic Monkeys mě zase vrátili na začátek, kdy šlo hlavně o to heslo "Fuck off, it's just rock'n'roll!" Jejich přínos hudbě rovná se mýmu přínosu do alternativní medicíny, což je (pro ty, co jim to zapaluje pomalejš) nula. Je mi to jedno, jdu luxovat. Hajp nehajp.

P. S.: I'm with you plnm!


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY