Tento rozhovor bude názornou ukázkou toho, jak to nemá vypadat. Novinář si během koncertu, z nějž má napsat report, řekne, že by nebylo špatné udělat s hlavní hvězdou večera - frontmanem kapely - i krátký rozhovor. Ale protože je skvělým koncertem pohlcen a rozhovor si sám definoval jako krátký, spoléhá na to, že ho nakonec něco napadne. A tak je mizerně připraven. Nemá dostatek otázek, nemá diktafon. Má tužku, ale nemá dost papíru. Začne proto s kolegou fotografem chodit po baru - v tomto případě Lucerna Music Baru, a škemrá, až si na vrátnici vyškemrá pár ze strany popsaných listů "80's party, Vstupné 90 Kč", "Charlie Hunter Trio, modern jazz, 300,-"... Mohl by si po vzoru Tristana Tzary poskládat dadaistický cedulový příběh. Místo toho sebere všechno své alternativní náčiní a v doprovodu milého introverta Michala Hrůzy sestoupí do podzemního zákulisí, aby probrali chystanou desku, budoucnost, přítomnost, minulost a vůbec, co je napadne. Koncert Ready Kirken se konal v pondělí 12. prosince a toto je jeho volné, propovídané pokračování...

Jsme v Lucerna Music Baru, vzpomínáš si, kdy jste tu v minulosti vystupovali?

V roce 1998, nebo možná ještě dřív. Jednou jsme tady hráli takovou šňůru s Chinaski, tehdy nám hodně pomohli. Svýho času se tu koncertovalo mockrát. Z toho posledního vystoupení, když se podíváš za sebe, je tu ještě plakát. To bylo 23. ledna 2003.

Dnes jste představili ochutnávky ze své čtvrté studiové desky...

Nahráváme v Sonu, připravujeme dva pilotní singly. Produkci zase obstarává Pavel Karlík, desku vydává opět Universal. A taky nám s tím možná ještě bude pomáhat jeden člověk, ale toho radši nebudu jmenovat, abych to nezakřikl, protože o tom zatím sám neví...

Singly budou písničky, které jste tu dnes hráli?

Ano, "1 + 1" a ta druhá, co zatím název nemá.

Odtušil jsem, že by se mohla jmenovat "Jako ty a já"...

No, to je takový název pracovní. "Ty a já" se jmenuje spousta písniček, tak to "jako" to trochu oživuje. (smích)

Jak to zatím šlape s přípravou desky?

V úterý (6. prosince - pozn. red.) se začlo nahrávat, zítra jdeme vyrobit master, takže jsme teď v jednom kole.

A kdy to kolo dojede?

Na jaře to musí vyjít.

Musí?

Musí, už tak máme zpoždění. Ale v podstatě je všechno hotový, jen texty se dělají na konec. Mám tři, osm chybí... Vždycky to nechávám na poslední chvíli.

Plánujete k novému albu nějaké turné? Případně kdy by mělo začít a jak probíhat?

Vzhledem k tomu, že deska má vyjít na jaře, tak turné už do léta nestihneme. Necháme to na podzim.

A jaká tedy ta deska bude?

Chtěli bychom, aby byla veselá. Podstatně veselejší než "Krasohled", který je hodně introvertní. Téhle introvertnosti už bylo dost, chceme dělat něco jinýho. Víc kytarového, dát tomu šmrnc.

"Krasohled" šmrnc neměl?

"Krasohled" je zkrátka jiný, nechal jsem na něm kus duše.

Jak bys srovnal vaše desky?

"Vlny" jsou mladický, vydali jsme to album, když jsme měli za sebou šest let hraní. Poskládali jsme ho z věcí, který jsme udělali před rokem 2000. Třeba "Je v mý hlavě" je z šestadevadesátýho. "Čekal jsem víc" byla udělaná za rok a "Krasohled" v podstatě taky. Jsou ovlivněny tím, že už jsme starší a na svět kolem se díváme jinak.

Čím to, že dnes, v době, kdy nahráváte čtvrté album a je prosinec, slavíte květnovou zlatou desku za "Čekal jsem víc"?

Dřív na to nějak nebyl čas. Ony ty desky mají poněkud zvláštní osud. Trošku mě mrzí, že někteří lidi znají naši muziku, a přitom neví, že jsme to my. "Krasohled" vyšel před rokem a půl, přesto se začal prodávat až teď. Předtím bylo v kurzu "Čekal jsem víc". Celý je to takový posunutý. On i třeba klip k písni "Winston Smith", z kterýho mám mimochodem moc velkou radost, byl dokončen až nedávno, přestože ten nápad vznikl už před rokem. Je to sestříháno z "Kousku nebe", což je mimořádný film.

Jaké filmy máš ještě rád?

Český věci sedmdesátých a osmdesátých let, Smoljaka a Svěráka. Cimrmany i snímky jako "Na samotě u lesa".

Co česká hudba? Napadá tě jméno nějaké domácí formace, o niž se třeba tolik nemluví, ale má podle tebe obrovský potenciál?

Albion. Jednoznačně má šanci uspět. Ale potenciálem jsou ohromně nabitý i Lety mimo.

Přesto se ten úspěch v takové míře, jak by se asi dalo čekat, zatím nedostavuje...

My jsme nad tím i s Lookym několikrát přemýšleli. Fakt je, že tomu něco chybí. Ale zároveň to v sobě má něco velkýho. Některý jejich nápady jsou geniální.

Od hudby přejděme k literatuře. Když jsi mluvil o Winstonu Smithovi, pamatuješ si ještě na chvíle, kdy jsi četl Orwellovo "1984"?

To si pamatuju dost dobře, protože jsem ho četl hrozně pozdě, až se za to skoro stydím, když o tom teď mám mluvit. Bylo to chvíli předtím, než jsem napsal onu písničku. Tehdy mě to dostalo o to víc, že jsem prožil podobnej příběh. Byly v něm atributy zakázanýho vztahu a paradoxně to celé korespondovalo i se zmiňovaným filmem "Kousek nebe". Celé se to tak prolíná, "Winston Smith" má pro mě neobyčejnej význam.

Winstona Smitha tedy nechme na svém čestném místě. Co jiná osoba, Aneta Langerová... Plánuješ s ní další spolupráci?

Anetu mám jako člověka rád, dělá mi radost s ní dělat. Ale teď nemám čas a ono to ani není třeba. Slyšel jsem její nápady a nějaký nový věci a musím říct, že je v tom kus obrovskýho talentu. "Voda živá" byla písnička, která se nedostala na "Krasohled", nějaký čas jsme ji i v trošku syrovější verzi hráli. Aneta to zazpívala po svém a já jsem moc rád, že díky ní ta věc nezapadla.

Zaujal tě vedle Anety ještě někdo z finalistů SuperStar?

Aneta mi tam prostě vyčnívala. A bylo to zřetelně patrný i na tom, kolik lidí se chtělo podílet na její desce a s jakými interprety hrála. Bylo cítit, že je v ní něco jinýho.

Ve čtvrtek 8. prosince Chinaski vyprodali T-Mobile Arénu, na vás přišly odhadem dvě tři stovky posluchačů. Není vám to trochu líto?

Michala Malátnýho znám 12 let a úspěch mu i jeho partě přeju. Je mi jenom líto, že na náš dnešní koncert nevisely skoro žádný plakáty.

Dá v Česku hudbou uživit?

Dá. V našem případě je ale potřeba koncertovat alespoň pětkrát do měsíce.

Přesto, chtěl bys vyprodat T-Mobile Arénu?

Když se tam dostaneme, proč by ne. Baví nás dělat muziku tak, jak ji děláme, a že ta odezva třeba není tak velká, jak by někteří očekávali, je dáno řadou faktorů. Je to i věc managementu a propagace. Ale důležitý je, jestli můžeš dělat, co chceš... A to my můžeme. Už jsme protřelí pardálové, měli jsme co dělat, abychom zastavili ten boom, kterej přišel po "Zejtra mám". Vyhráli jsme pět "Es", ale stejnak, kolik lidí si koupilo tu desku... Přitom na ní byly vážný věci, je tam písnička "Anděl", v níž rozebírám téma sebevraždy. Pro tyhle niterný záležitosti chtěl jsem tu muziku dělat, a ne pro prchavou slávu.

Jak se tedy dnes díváš na "Zejtra mám"? Hraješ to rád, nebo už jen tak z principu?

Když jsem to složil, tak jsem si hned uvědomil, že je to obrovsky hitový, že to bude pecka. Zahráli jsme ji v klubu a lidi byli u vytržení. Pak najednou přišlo to zmiňovaný období, kdy jsme tím byli přehlcení a už dál nechtěli hrát jako "kapela Zejtra mám". Ale i to pominulo a dneska tu písničku hraju rád. Když skládáme hudbu, chceme tomu dát vždy ještě něco podprahovýho na druhou, a to je případ i "Zejtra mám". Někdo to bere jako veselej hit, ale ta píseň je vlastně i trochu tragická. Je o lidech, který maj problém být sami sebou. O lidech, co mnohdy ztratili smysl života a teď všechnu svou víru a naději vztahují k jednomu dni.

Něco podobného jsi cítil, když jsi tu věc skládal?

Možná trochu ano, byl to pro mě únik právě z tohoto stavu.

Chtěl by sis ještě zahrát před nějakou velkou kapelou?

Když jsme dělali "Čekal jsem víc", tak jsme furt sjížděli koncert Manic Street Preachers v Cardiffu. Měsíc na to nám zavolali z Interkoncerts, jestli bychom si nechtěli před Manics zahrát... Nebylo co řešit. Dnes už ale chceme hrát hlavně pro svoje publikum. Měli jsme možnost vystupovat před skvělou kapelou, k níž mám velkou úctu, přesto jsme na to odpověděli, že už to radši přenecháme jiným.

Které z těch velkých kapel teď rád posloucháš?

Napadá mě Placebo, The Strokes, The Music, Depeche Mode...

Před žádnou z nich by sis nechtěl zahrát?

Jak jsem odpověděl. (chvíle ticha) Ale je fakt, že kdyby mi zavolal Bono Vox, tak bych teda asi řekl jo. (smích)

Máš momentálně nějaký hudební sen?

Teď se mi furt zdá o nahrávání. (smích) Jsou to samý pracovní sny, poslouchám ty věci dokola, hledám výraz, aby to sdělovalo přesně to, co chci vyjádřit. Mý sny se odehrávají ve studiu.

Nicméně určitě máš i nějaké nestudiové...

Přál bych si, aby se lidi nebáli obyčejnejch věcí, aby neřešili, co je komerční a nekomerční. Abychom vždycky měli co hrát a aby to nebylo o hovně.

Ať se tedy přání stane skutečností! Díky za rozhovor.