Je asi pravda, že tahle britská partička už řekla vše podstatné začátkem devadesátek, navíc u nás nebyla zdaleka poprvé. Na druhou stranu, kdo byl v pátek v Malé sportovní hale, vůbec tyhle věci neřešil - tancoval nebo řval... Dokonalé souznění pódia s publikem!
© Tomáš Břínek / musicserver.cz Vystoupení
Stereo MC's patřilo rozhodně k vrcholům letošního festivalu
Love Planet. Tehdy před nimi na pódiu zazářili
Ralph Myerz & The Jack Herren Band a slíbili, že se vrátí, což splnili. To Britové nic neslibovali, snad protože sliby jsou občas chyby a kdyby se dalo nějak statisticky vyjádřit kolik měla chyb jejich páteční show, statistici by si mohli vzít dovolenou. Malá sportovní hala na pražském Výstavišti už je jednou hostila a jestli ve mně zanechalo tehdejší vystoupení trošku rozporuplné pocity, tentokrát jsem neudržel pozici nezaujatého pozorovatele a nechal jsem se strhnout euforií, jíž naplněná hala vibrovala.
© Tomáš Břínek / musicserver.cz Předkapela
Nana Zorin začala někdy před devátou, přesně když jsem se po dlouhé a nepříjemné mačkanici ve frontě probojoval dovnitř. Stavba setu nebyla příliš nápaditá, zato poučená. Začali melodickým dubem a postupně přikládali pod kotel. Přes rockovější kousky se dostali až k tanečnějším dupačkám ve stylu
Zion Train. Charismatický zpěvák a perkusionista
Ego.l.din mohl za zasněný pohled mnohých žen, baskytarista Martin musí mít dle vzhledu rád
Korn, klávesák si zase hoví v hipsterské image
Thievery Corporation. Celá kapela
předskočila více než důstojně, všechny ingredience stylového guláše sice nezachutnaly, ale tleskal jsem poctivě, i nějaké to minijuchnutí bylo.
© Tomáš Břínek / musicserver.cz Odezva publika, které už zcela naplnilo halu, byla při nástupu hlavních hvězd naprosto ohlušující a nutno předem říci, že se vracelo i s úroky. Koncert se totiž čtyřmi (!) přídavky natáhl tak na dvě hodiny. V setlistu převládaly kousky z letošního lehce křečovitého alba "Paradise", živě však fungovaly více než dobře. Publikum ale nejvíce reagovalo na klasiku "Connected" a vůbec na všechny pecky ze stejnojmenné nahrávky. Předposlední "Deep, Down & Dirty" zůstalo nakonec trochu zkrátka. Potěšilo poctivé nasvícení, ale i nazvučení, které se pralo s akustickými limity haly. A nasazení kapely? Rob Birtch sice poznamenán svým nonkonformním stylem života občas vypadá, jako by se už měl přihrbený belhat o hůlce k domovu důchodců, ale na pódiu se vydal z posledního; cool prvek show tedy byl naplněn. A co soul, který činí hudbu
Stereo MC's tak přitažlivou? Vokalistky ho dávkovaly poctivě a Nickovy organické oldschool groovy nezůstávaly pozadu.
© Tomáš Břínek / musicserver.cz V publiku převládali
pamětníci. Napadá mě paralela mezi letním koncertem dalších staříků
Underworld. Všichni moc dobře věděli, na koho a proč jdou. Ve vzduchu se vznášel i sentiment; zkrátka takový řev a tolik zvednutých rukou jsem hooodně dlouho nezažil. Snad nebudu muset čekat do jejich příštího koncertu. Myslím, že mají velký důvod se k nám zase brzy vrátit. Pokud jste v pátek chyběli, upřímnou soustrast.
Stereo MC's,
Nana Zorin, Malá sportovní hala, Praha, 25.11. 2005
Fotogalerie:
© Tomáš Břínek / musicserver.cz
© Tomáš Břínek / musicserver.cz
© Tomáš Břínek / musicserver.cz
© Tomáš Břínek / musicserver.cz