Vítejte u nového vydání našeho hudebního občasníku a přílohy plátku Rudá jiskřička. Loni jsme touto dobou oslavovali Anetu Langerovou a letos nás čeká neméně velká úroda desek účastníků soutěže Česko hledá SuperStar. Anetě se se "Spoustou andělů" povedlo to, že za celý rok se nevytratila z první desítky nejprodávanějších alb u nás, druhý vítěz je však na mnohem obtížnější startovací pozici. Už samotné druhé dějství soutěže se nepotkalo se stejným ohlasem jako ročník první. Ač se evidentně Vlasta Horváth snažil, už první poslechy "Místa zázraků" naznačily několikero rozdílů - nejsou však pouze kladné - najde se řada záporných. V rozhovoru, který si na našich stránkách můžete již přečíst, sám Vlasta uznal, že budování své pevné pozice bude mít složitější, to ho však burcuje k lepším výkonům a odhodlání dát do toho více ze sebe.

Nejprve tedy dobré zprávy a kladné bodování. Vlasta si prosadil svou, na desce hraje jeho kapela Frenzy a vše produkoval Ota Balage. Dalším plusem je to, že na desku naskládal čtrnáct písní, na kterých se i ve většině případů podílel autorsky, přesněji spočítáno na devíti položkách. Kromě kamarádů z kapely ještě vypomohli Olda Krejčoves, Pavla Milcová, Ivan Hlas nebo Jiří Urban. Přihodil jen jednu převzatou věc od Toto pojmenovanou "To chce klídek" (v originále "Cruel"), kterou si chtěl udělat radost a která původně na cédéčku vůbec neměla být. Měl i více času na natáčení než Aneta, nedá se nic dělat, bude se vždy porovnávat v neprospěch jednoho z této dvojice. Skladby "Dýchej dál", "Drahej ráj", titulní "Místo zázraků", "Pojď dál", "Minuta ticha" nebo příjemná balada "Víra nevinná" mají šanci hodně bodovat. Zbytek desky balancuje nad průměrem a nebo se ponořuje hodně pod tuto laťku kvality.

Hnedle úvodní nášlap "Mediální potvora" naznačuje, že si lze v rámci mezí slušnosti vystřelit ze soutěže samotné, bohužel ne všechny texty na této placce jsou tak nápadité a zajímavé. "Co tě napadá" není vyloženě tak chytající na první poslech, aby v rádiovém éteru natolik zabodovala. Pokus našroubovat trochu elektronického hávu do rockového základu v "Havrani v trávě spí" je spíše k smíchu a nějak mi to tam nepasuje. "Walls Of Lies" (jediná z části anglicky zpívaná věc) trochu připomene osmdesátkový plytký sound a tak by se dalo pokračovat dál. Skladby "Divný město" a "Dej mi svý voči" se vyloženě nepovedly a já je vesměs přeskakoval. Vlasta Horváth do toho dal hodně, ale nemohu se ubránit dojmu, že mi ta deska zní jako onen dávný rock Made in Czechoslovakia, který jsem slyšel v těch divných dobách, a to mě osobně nikdy moc nebralo. Špetka inspirací v jiných hudebních vodách a některé snahy Oty Balage místy navíc působí rušivě, vše jde dělat i s jinou snahou a invencí, škoda.

"Místo zázraků" je poctivě natočenou deskou, na debut je však zbytečně dlouhá a některé songy jsou vyloženě přebytečné. Stoprocentně zde tedy neplatí ona hláška, že raději kvalita než kvantita. Jaké je tedy sumárum? I když Aneta spíše vsadila na databázi skladeb vydavatele a na vše měla méně času, výsledek byl chytlavější a nápaditější. U Vlasty jsou kladné body za to, že si dokázal prosadit svou a své skladby. Pokud by se "Místo zázraků" nějak upravilo, tak by mohlo lépe konkurovat v této nezmenšující se hromadě přicházejících a odcházejících hvězdiček českého hudebního písečku. Přeji však Vlastovi hodně sil do dalších dnů jeho kariéry.