Musím přiznat, že co jsem Chumbawambu viděl před časem v Roxy, nevsadil bych na tuhle kdysi zábavnou partu ani zlámané euro. Jasně, nejsou již nejmladší a léta rebelování se podepsala, ale tak nudný, špatně ozvučený a bez jiskry odehraný koncert, který zachraňovaly jen hity na konci, jsem dlouho předtím ani potom neviděl. Přesto nostalgie zapracovala a po jejich novince jsem s chutí sáhl. A už vkusný, nebarevný obal ve stylu nahnědlých retro fotek i westernová stylizace dávaly naději, že by to nemusela být zlá deska. Chumbawamba na ní udělala pokorný krok zpátky, a nápad to rozhodně nebyl špatný. Tedy alespoň pokud si dokážete představit hudbu bez elektroniky.

No ano, žádné divení. Novinka Chumbawamby je prostě zcela akustická. Znalci vědí, že to v diskografii kapely není úplná novinka, ale upřímně řečeno jsem nečekal, že se k této poloze ještě někdy navrátí. Zapomeňte tedy pro tentokrát na punk-pop. Žádné samply, efekty ani charakteristické klávesové rejstříky, zato housle, akustická kytara, mandolína, ne snad dominantní, ale rozhodně výrazný akordeon a samozřejmě krystalicky čisté, sezpívané a skvěle ladící vokály. Zní to někde mezi folkem, šansonem a Spirituál kvintetem. A celé to bezva funguje. Navíc příjemných písniček není nikdy dost, obzvlášť když je někdo schopný napsat až tak silné melodie.

A s melodiemi to kapela (v případě tohoto alba zredukovaná na pouhé kvarteto) opravdu umí. Rockovou energii a plný zvuk hravě nahradí geniální jednoduchostí. Á capella zpívané kousky, jako například silná "Walking Into Battle With The Lord", nechávají vzpomenout na desku "English Rebel Songs", většina ostatních na komorní "Swinging With Raymond". Říkejte tomu, jak chcete - ozvěny anglických tradicionálů, unplugged pop, novodobé chorály, je to jen na vás. Ale pokud máte trochu citu, musí vám dojít, že v tomhle je marné hledat kalkul, že tohle někdo dělal s radostí. Tahle deska sotva bude dobývat vyšší příčky hitparád a točit se ve vysokých rotacích komerčních stanic, ale pevně věřím, že ji mnozí budou s odstupem v diskografii kapely řadit k tomu lepšímu.

Novinka Chumbawamby nepřináší zkrátka nic nového, ale za to se prezentuje pořádně a poctivě, bez povrchnosti některých svých předchůdců. Aranžmá jsou propracovaná, lehká a nenásilná. Vokály jako tady jen tak někde nenajdete, křehkost jakbysmet. "William Francis" je hit, který rozhodně bude patřit ke zlatému fondu kapely, coververze "Bankrobber", původně od Clash, je zas milá ukázka toho, jak se dá naložit s originálem, má-li interpret alespoň nějakou invenci. Jestli možná trošku něco může vadit, pak že veškerá expresivita byla soustředěna na texty, a tak když si desku protáčíte párkrát za sebou dokola, pravděpodobně se dostaví pocit určité přeslazenosti a jednotvárnosti. Přesto novinka vedle podle mého asi nepřekonané "Anarchy" a již výše zmíněných alb patří určitě k tomu lepšímu, a máte-li rádi zpěv jako takový, určitě jí nebudete zklamáni.