Čtyřicet sedm minut Minut

Kapela -123 min. se, po vydaném záznamu z koncertu v sestavě XL, obohacené o několik nástrojů, vrací do tří s novou deskou nazvanou "Mom". Typický zvuk, tradičně skvělé instrumentální výkony, na to je zvyklý každý fanoušek skupiny. Jak je to na novém albu, si můžete přečíst v naší recenzi.

8/10

-123 min. - Mom

Celkový čas: 47:16

Skladby: Get Closer, In The Web, Heading For The Sea, A Simple Man, Doomed By Dread, Mom, Super-suckers Unite, Call My Name, Cold, More Than A Friend, Stop Confusing Me, I Lie

Vydavatel: Universal

Rád bych předem udělal naprosto jasno mezi čtenáři tohoto článku. Abychom předešli jakýmkoliv nedorozuměním, musím hned na začátku této recenze napsat, že -123 min. jsou pro mě osobně už poměrně dlouho jednou z nejlepších kapel u nás, a to nejen z hlediska koncertního vystupování. Od alba "Try", které jsem měl možnost slyšet jako jejich první, si myslím, že v Česku je málo nápaditějších kapel, než jsou právě Minuty. Tím je samozřejmě předznamenán i tón recenze jejich nové desky "Mom". Přesto doufám, že se mi povede můj tentokrát pozitivní předsudek obhájit.

Jestli si něčím můžete být jisti, pak tím, že na nové desce se trio Bína, Janáček a na řadové nahrávce premiéru slavící Vajgl nijak stylově neodlišuje od těch předchozích. Můžete se tedy těšit na těžko zařaditelnou fúzi funku, soulu, jazzu, rocku a etna, spoléhající se především na Bínův naléhavý pěvecký projev a hutný, plný zvuk kapely. V písních se postupně střídají všechny žánrové polohy a její pestrost, při zachování celistvosti desky, je jednoznačným kladem. K těm je nutno připočíst i rozmanité aranže podpořené nosnými a chytlavými melodiemi. Ale tohle všechno už tu bylo a příznivci -123 min. jsou na tento vysoký standard jistě zvyklí. Co je tedy nového?

Skupina se nechala, co se týče zvukového pojetí nahrávky, inspirovat záznamem koncertu v sestavě XL (recenzi si můžete přečíst zde) a celé album nahrála se snahou o co nejpřirozenější zvuk, což se podepsalo na vyznění všech skladeb. Jsou velmi živé a plné energie, ať už jde o zatěžkané blues ve skladbě "Cold", nebo o klidnou jazz-rockovou "Call My Name". Další změna, vycházející ze stejné ideje jen na jiné úrovni, je ta, že většina skladeb je písničkovější než na předešlých deskách. Mají nosnější a lépe zapamatovatelné melodie a příklon k rockovým a výjimečně i pop-rockovým prvkům jim vůbec neškodí. Tím pádem se rozšiřuje počet potenciálních hitů, které by se podle vyjádření kapely snad měly konečně dostat mezi širokou hudební veřejnost.

Pokud bych měl vypíchnout obzvláště povedené skladby, pak v žádném případě nelze nezmínit hned úvodní "Get Closer" s typickým zvukem made in -123 min. a velmi uvolněnou atmosférou. Za poslech rozhodně stojí i "Super-suckers Unite", které svými zřetelnými reggae vlivy osciluje právě na pomezí funku a jamajského soundu. Energická kytarová mezihra pak jen zvyšuje napětí této výtečné, i když nejsložitější a z celé desky nejméně čitelné kompozice. Písní, jež je rovněž hodna pozornosti, je bezpochyby jednoznačným náběhem na hit disponující "More Than A Friend", která si i přes svoji jazzovou formu udržuje asi nejsilnější a nejvíce chytlavou melodii. Zvláštní kapitolu bych pak musel věnovat instrumentálním výkonům jednotlivých muzikantů, které jsou tradičně na špičkové úrovni - zejména kytaroví fajnšmekři si dosyta užijí několikeré Bínovo sólo.

Možná jedinou věcí, kterou jsem na "Mom" trochu postrádal, byl ten opravdu drsný, bluesový dirty sound, plný energie a naléhavosti. On samozřejmě na desce ve velké míře je, ale kdyby šli chlapci ještě trochu dál, možná by efekt byl o něco lepší. Ovšem tuto výtku je třeba brát s rezervou - jako čistě pocitovou záležitost. Pokud máte raději klidnější jazzovou polohu Minut, pak se samozřejmě o nedostatek nejedná. Musím však zmínit ještě jednu myšlenku. Přestože každá píseň je bezpochyby jasně identifikovatelná a rozpoznatelná jak v rámci alba, tak v kontextu celé tvorby kapely, styl Minut je natolik osobitý, že se po čase začne jevit (alespoň mně) drobně svazující. Proto se osobně raději vyhnu tomu pustit si celou diskografii kapely na jeden zátah. Nicméně jednotlivě zůstává kterákoliv deska mojí oblíbenou.

• minus (David, 07.11.2005 08:43) Reagovat

  Už umí zpěvák anglicky? Už umí vyslovovat tak, že to nevypadá jako nesrozumitelný blábol, ze kterého občas vypadnou dvě tři slovíčka? Koho ta jeho svahilština zajímá? Jak vidím, tak nikoho. Prostě - výborná hudba této kapely je u mne ponížena amatérským projevem chlápka u mikrofonu, k tomu neuvěřitelně přehnané recenze předchozích desek a rozpačitý projev kapely v médiích (třeba v inboxu na TV Óčko) tuhle partu řadí do tlup, které budou donekonečna objíždět české kluby a občas vystoupí jako exoti v cizině. Blbé!
  
  

• re: David (Robotron, 07.11.2005 09:36) Reagovat

  Me to zajima napr. a verim, ze i spoustu dalsich lidi, kteri maji radi kvalitni hudbu, za kterou se jako cesi nemusime v zadnem pripade stydet. Samozrejme je to vas nazor, ale pro me je -123 minut nejlepsi koncertujici kapela u nas (cd jsou samozrejme take vyborne). Mam je rad.
  
  

• minus na druhou (David, 07.11.2005 10:25) Reagovat

  Co to jako znamená "hudba, za kterou se jako Češi nemusíme stydět". Jako třeba, že když si ji pustíte v zahraničí tak tamější publikum zbystří sluch a začne toužebně požadovat, abys to zesílil, nebo jak? Kvalitní hudbu produkuje mraky kapel, příšernou výslovnost smyšlených textů (kterým snad nerozumí ani jejich autor a jsou cizinci k smíchu) si může dovolit ale jen česká kapela, která ví, že to naše publikum zas tak nezajímá (a protože si nedokáže nic sama napsat). A abych řekl pravdu, mne anglické texty našich kapel nezajímaly nikdy, i kdyby byly sebelepší. SL hrají taky skvěle, ale ta školácká výslovnost (možná gramaticky bezchybná) je k uzoufání. Hrají ale ve sportovních halách, tak jsem zticha. Nedovedu pochopit, proč -123 minut nesesmolí něco česky. S touto "svahilštinou" před více než 20 lety začínal Pražský výběr. Jenže to bylo něco zcela výjimečného a když tehdejší záznam vyjde na CD dnes (2 ukázky na aktuálním živáku PV) nebo takto zažvaní Kocáb v jedné písničce na své sólovce, je to tragédie. -123 minut na tom bohužel postavili svou kariéru, svým způsobem je to něco, před čím by měl člověk smeknout, ale... Znovu opakuji - BLBÉ.
  
  

• svahilština (David, 07.11.2005 10:27) Reagovat

  V Česku mezi hudebníky pojem svahilština označuje i způsob interpretace skladby. Namísto definitivního textu se používají pouze rytmické slabiky, jazykové výmysly, které do jisté míry připomínají angličtinu. Velmi často se používá při hudební improvizaci, jam session, nebo v případě, že defintivní text písničky ještě neexistuje.
  
  Někdy se vyskytuje i "svahilština", která přípomíná jiné jazyky. Třeba němčinu, francouzštinu, ale i romštinu nebo ruštinu. Čím větší znalosti daného jazyka interpret má, tím obtížnější je pro něj "svahilštinu" vytvořit. Proto se v České republice česká "svahilština" vůbec nevyskytuje.
  
  Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Svahil%C5%A1tina“
  
  
  

• re: David (Robotron, 07.11.2005 11:33) Reagovat

  Cenim si vaseho nazoru a toho, ze svuj pohled dokazete vysvetlit a rozebrat, ale pro me je to spise zbytecne, si myslim. Snad se tu objevi jeste nekdo dalsi svym nazorem prispivajici. Vim co je svahilstina, hraju aktivne v kapelach jiz asi 10 let, po prazskych klubech, na festivalech, atd. Chapu vas, ale je to jen vec nazoru, libi, nelibi... Pisete, ze texty od ceskych kapel vas nezajimaji, pak ale nechapu, proc vas Binova svahilstina urazi. Ja to beru tak, ze si poslechnu uzasnou instrumentalni hudbu, ktera na ceske pomery je pro me na te nejvyssi urovni, tudiz viz veta, nemusime se s minutama i za hranicemi stydet. Lyriku beru jen jako doplnek, ktery spise nez obsahem textu a zkoumanim vyslovnosti vyjadruje 4ty nastroj. Zkratka minuty miluji se vsim vsudy, Bina je uuuzasny kytarista, chtel bych jednou hrat na takove urovni jako on... a i jako cloveka ho obdivuji.
  
  

Makrorecenze: Makrorecenze "From Zero" Linkin Park Stejně jako Linkin Park překvapili své příznivce nečekaným reunionem, který téměř okamžitě přinesl novou desku a velké koncerty, stalo se pro mnohé překvapením, jak moc se comebacková nahrávka "From Zero" povedla. Co si o novince... čtěte zde

Vydáno: 23.12.2024 12:00 v sekci Recenze | Makrorecenze

8/10

Recenze: "Premena" Simy Magušinové je přirozená, čistá a krásná Lidský život připomíná cestu, která postupně dotyčného nuceně i přirozeně mění. Všechny její zatáčky a křižovatky na vlastní kůži poznává i Sima Magušinová. Svým vlastním způsobem všechny tyto změny vtěluje do svých... čtěte zde

Vydáno: 23.12.2024 00:00 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Majerovy brzdové tabulky nabízejí na koncertu ze studia "Úplněk" nejlepší možný vhled do svého kouzelného světa Čas dokázal na hudbu Majerových brzdových tabulek otisknout pečeť jedinečnosti. Kapelu s nepřehlédnutelným názvem spoluzaložil v roce 1986 písničkář Petr Linhart a nyní, po téměř čtyřiceti letech a šestici alb, přišel čas se... čtěte zde

Vydáno: 22.12.2024 15:30 v sekci Recenze

8/10

Recenze: Řeka tekoucí mezi "Břehy" Vladivojny La Chii je svěží a hluboká Vladivojna La Chia se snaží objevovat stále nové světy. Natáčí pestré desky. Nebojí se hutného rock-metalu, popu, psychedelického rocku, já ji vnímám hlavně jako indie písničkářku. Má zkušenosti s filmovou i scénickou hudbou.... čtěte zde

Vydáno: 22.12.2024 08:00 v sekci Recenze

7/10

Hudba v tisku: Poutavě psané "Příběhy za písněmi KG" zasazují Gottovy hity do zajímavých souvislostí Už pět let uběhlo 1. října od smrti nejslavnějšího českého zpěváka. Podle množství nosičů a knih, které nadále vycházejí, se však zdá, jako by tu s námi stále zůstával. Ne všechny tituly jsou povedené, některé může... čtěte zde

Vydáno: 21.12.2024 16:30 v sekci Recenze | Hudba v tisku