Čtyřicet sedm minut Minut

07.11.2005 00:00 - Martin Svetlík | foto: facebook interpreta

Kapela -123 min. se, po vydaném záznamu z koncertu v sestavě XL, obohacené o několik nástrojů, vrací do tří s novou deskou nazvanou "Mom". Typický zvuk, tradičně skvělé instrumentální výkony, na to je zvyklý každý fanoušek skupiny. Jak je to na novém albu, si můžete přečíst v naší recenzi.
8/10

-123 min. - Mom

Skladby: Get Closer, In The Web, Heading For The Sea, A Simple Man, Doomed By Dread, Mom, Super-suckers Unite, Call My Name, Cold, More Than A Friend, Stop Confusing Me, I Lie
Celkový čas: 47:16
Vydavatel: Universal
Rád bych předem udělal naprosto jasno mezi čtenáři tohoto článku. Abychom předešli jakýmkoliv nedorozuměním, musím hned na začátku této recenze napsat, že -123 min. jsou pro mě osobně už poměrně dlouho jednou z nejlepších kapel u nás, a to nejen z hlediska koncertního vystupování. Od alba "Try", které jsem měl možnost slyšet jako jejich první, si myslím, že v Česku je málo nápaditějších kapel, než jsou právě Minuty. Tím je samozřejmě předznamenán i tón recenze jejich nové desky "Mom". Přesto doufám, že se mi povede můj tentokrát pozitivní předsudek obhájit.

Jestli si něčím můžete být jisti, pak tím, že na nové desce se trio Bína, Janáček a na řadové nahrávce premiéru slavící Vajgl nijak stylově neodlišuje od těch předchozích. Můžete se tedy těšit na těžko zařaditelnou fúzi funku, soulu, jazzu, rocku a etna, spoléhající se především na Bínův naléhavý pěvecký projev a hutný, plný zvuk kapely. V písních se postupně střídají všechny žánrové polohy a její pestrost, při zachování celistvosti desky, je jednoznačným kladem. K těm je nutno připočíst i rozmanité aranže podpořené nosnými a chytlavými melodiemi. Ale tohle všechno už tu bylo a příznivci -123 min. jsou na tento vysoký standard jistě zvyklí. Co je tedy nového?

Skupina se nechala, co se týče zvukového pojetí nahrávky, inspirovat záznamem koncertu v sestavě XL (recenzi si můžete přečíst zde) a celé album nahrála se snahou o co nejpřirozenější zvuk, což se podepsalo na vyznění všech skladeb. Jsou velmi živé a plné energie, ať už jde o zatěžkané blues ve skladbě "Cold", nebo o klidnou jazz-rockovou "Call My Name". Další změna, vycházející ze stejné ideje jen na jiné úrovni, je ta, že většina skladeb je písničkovější než na předešlých deskách. Mají nosnější a lépe zapamatovatelné melodie a příklon k rockovým a výjimečně i pop-rockovým prvkům jim vůbec neškodí. Tím pádem se rozšiřuje počet potenciálních hitů, které by se podle vyjádření kapely snad měly konečně dostat mezi širokou hudební veřejnost.

Pokud bych měl vypíchnout obzvláště povedené skladby, pak v žádném případě nelze nezmínit hned úvodní "Get Closer" s typickým zvukem made in -123 min. a velmi uvolněnou atmosférou. Za poslech rozhodně stojí i "Super-suckers Unite", které svými zřetelnými reggae vlivy osciluje právě na pomezí funku a jamajského soundu. Energická kytarová mezihra pak jen zvyšuje napětí této výtečné, i když nejsložitější a z celé desky nejméně čitelné kompozice. Písní, jež je rovněž hodna pozornosti, je bezpochyby jednoznačným náběhem na hit disponující "More Than A Friend", která si i přes svoji jazzovou formu udržuje asi nejsilnější a nejvíce chytlavou melodii. Zvláštní kapitolu bych pak musel věnovat instrumentálním výkonům jednotlivých muzikantů, které jsou tradičně na špičkové úrovni - zejména kytaroví fajnšmekři si dosyta užijí několikeré Bínovo sólo.

Možná jedinou věcí, kterou jsem na "Mom" trochu postrádal, byl ten opravdu drsný, bluesový dirty sound, plný energie a naléhavosti. On samozřejmě na desce ve velké míře je, ale kdyby šli chlapci ještě trochu dál, možná by efekt byl o něco lepší. Ovšem tuto výtku je třeba brát s rezervou - jako čistě pocitovou záležitost. Pokud máte raději klidnější jazzovou polohu Minut, pak se samozřejmě o nedostatek nejedná. Musím však zmínit ještě jednu myšlenku. Přestože každá píseň je bezpochyby jasně identifikovatelná a rozpoznatelná jak v rámci alba, tak v kontextu celé tvorby kapely, styl Minut je natolik osobitý, že se po čase začne jevit (alespoň mně) drobně svazující. Proto se osobně raději vyhnu tomu pustit si celou diskografii kapely na jeden zátah. Nicméně jednotlivě zůstává kterákoliv deska mojí oblíbenou.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Český slavík jako okno do duše domácí populární hudby Farna, Ztracený, Kabát a Calin. Český slavík má znovu stejné vítěze Jan Bendig - Být sám sebou je pro mě důležitý Skvělý Vojta Dyk a kapela D.Y.K. rozbouřili O2 arenu až v samotném závěru "Branickému zázraku" je konec aneb Jak se vydařila derniéra muzikálu s Tomášem Klusem

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY

Hradecký slunovrat letos bude, koronavinu navzdory hned dvakrát! -123min. - Komár Koncert 30 let Indies nabídne oslavu nezávislé hudby Výročí sametové revoluce oslaví FOK s kapelou -123min. -123min. - LES Nové desky 39/2019 - od Liama Gallaghera přes Keane po Blink-182 "LES" -123min. je venku. Skupina ho představí ve třiadvaceti městech Sedmé album -123min. "LES" bude celé v češtině minus123minut zahrají s Megaphone v Paláci Akropolis minus123minut, Palác Akropolis, Praha, 7.10.2016 (fotogalerie)