"Pan Paroubek musí asi bejt sjetej!" zaznělo několikrát z úst Tomáše Hajíčka, frontmana skupiny Krucipüsk v průběhu středečního koncertu v pražské Akropoli. Vůbec politikům bylo věnováno pozornosti nebývale. Když si navíc uvědomíte zpěvákův výzor, jako byste se najednou zjevili na pokračování Czechteku, kde z pódia mudruje vrchní tanečník a guru, jemuž zbytek ansámblu, tedy hlavně diváctvo, zobe z ruky. A to doslova: Ruce Hajíček k lidem natahoval pravidelně a s chutí, jen místo zrní nabízel mikrofon, místo pochutnání dával lidem šanci procvičit si hlasivky. Ono je to v případě Krucipüsk nošením dříví do lesa, ale opakování je matkou moudrosti, jak praví jiné klišé, takže už nebudu kroužit kolem horké kaše (sakra, zase klišé!) a řeknu zplna hrdla, že oni jsou prostě na koncertech výborní. Ale nějaká ta muška by se třeba také našla...

Stejně jako při křtu "Druide!" před rokem i tentokrát se jako předkapela blýskla osmičlenná formace Cormalen. Mají spoustu bubínků, jejich zpěvák a flétnař v jedné osobě se dokáže u svého přednesu náramně kabonit a do toho všeho středověkého blázince jim kdosi hraje i na klávesy. Takhle nějak na mě působí jejich produkce, tedy skoro vůbec. Oni za to jistě nemohou, já keltské revivaly nemusím, a i když tohle třeba keltský revival nebyl (mám jenom hrubou představu, jak taková věc zní, a tohle mi do ní pasovalo), prostě mi to profrčelo hlavou, aniž by po tom zůstala nějaká markantní stopa. Ale lidi se bavili, tleskali, neprovolávali ovšem. Tudíž účel byl splněn a mohlo se jít na pivo, aby člověk pořádně rozproudil krev před Krucipüskem.

Víte, já jsem tady skoro celé léto nebyl a spousta věcí mi unikla. Mimo jiné to, že Krucipüsk postihlo další personální zemětřesení. No, asi nebylo tak intenzivní jako v Páskistánu, páč se zdá, že to všichni přežili, ale o kosmetických záchvěvech se hovořit také nedá. Vždyť kapelu opustil kytarista René Rypar, který natrvalo přesídlil do Support Lesbiens, a svých pět švestek si sbalil i basák Járin Janek. Bude zajímavé sledovat, jak především odchod Rypara ovlivní sound skupiny na novince (prozatím pojmenované "Ahoj", snad vyjde příští rok na jaře), neboť na excelentní placce "Druide!" byl v podstatě hlavním skladatelem. Ale což, náhrady v podobě Jaroslava Gabriela na kytaru a dredáka Maťa Ivana za basou to pražily hodně solidně.

Člověk si mohl obrázek o chystané novince udělat už vlastně teď v Akropoli. Krucipüsk se totiž rozhodl pojmout koncert trošku marketingově a do setlistu zařadil hned několik připravovaných věcí. Například se začínalo anglicky zpívanou peckou, jméno jsem, sorry, nepochytil, která uháněla jako poctivý hardrock s hodně dynamickými refrénovými pasážemi. Lidi si zaskákali také na "Deadman" nebo "Sjetej". Hlavně druhá jmenovaná se setkala s velkým úspěchem, především kvůli provoláním směrem k české politické elitě. Tady je ovšem třeba zdvihnout velké ALE - že by Krucipüsk měli zapotřebí tuto skladbu opakovat, hrát ji dvakrát a kromě setu ji šoupnout i do přídavku, to si nemyslím. Zvlášť když se nedostalo, vzhledem k relativně krátké stopáži vystoupení, na skvostné dělovky typu "Sexy Woodoo". Jinak "Sjetej" je věc, která do budoucna přinese kapele plusové body, neb fanoušci si ji s nimi budou rádi a lehce prozpěvovat. Ostatně sám Hajíček v závěru show řekl, že "jednoduchý refrény nám jdou přece nejlíp".

Musí se nechat, že po celých osmdesát minut, co byli liberečtí (no, původně) na scéně, se v sále jelo na plný koule. Rock'n'roll není prdel, to vědí všichni fanoušci Krucipüsk a znovu se o tom přesvědčili. Potili se, asi je bolely nohy, měli dost možná vykloubená ramena, toho téměř sklátila dehydratace, tamtoho praštil omylem soused. Jenže i přes ta všechna úskalí, která s sebou nese zdravě nacpaný dům, to asi nikomu nevadilo. Vládla totiž poctivá, pařmenská nálada, jíž démonický frontman rozdmýchával svými úšklebky, ksichty z pekla. A lidé to baštili, hráli s ním hru na zlobivá děcka, kterým musí bubu strejda ukázat, zač je toho loket. Prostě čuprová krucipüskovská veselice, jakou bych nedoporučoval nikomu, kdo se bojí sprostých slov, má rád socany (a vlastně vůbec ty velké politiky) a odmítá skákat s davem. Sakra, to zní jak příručka pro Sparťana.

Krucipüsk, Cormalen, Palác Akropolis, Praha, 26.10.2005

Autor je redaktorem Týdne.

Fotogalerie: