Minulé album "Twentysomething" udělalo z Jamieho Culluma velkou hvězdu. Mladý talent a nadšenec do jazzu strhl na sebe pozornost a na své již třetí desce "Catching Tales" bourá jakékoliv hudební hranice. Singl "Get Your Way" toho je důkazem a to je jen začátek proměn.
"Catching Tales" je třetí deskou
Jamieho Culluma a když se porozhlédnete po internetu, zjistíte, že už o něm nějaký ten pátek kolují různorodé informace a hrstka pomluv. Většina z nich se však shoduje na tom, že se Jamie vesměs pomátl, když se rozhodl opustit čisté formy jazzu a začal více experimentovat. Už pilotní singl "Get Your Way", ve kterém má prsty
Dan The Automator, ukázal, kam až je možné zajít a přitom stále stavět na původních jazzových pilířích. I když se to tedy vezme z těchto různých pohledů, na "Catching Tales" je stále ono poklidné
šumění jazzu, do kterého Jamie dokáže dát až ďábelský drive. Na druhou stranu se poučil o sampling, programming a nakouknul, jaké to je být více ponořen do popu, písničkářství, r'n'b, blues, swingu nebo funky. Podle jednoho z pracovních názvů se toto album mělo jmenovat "Satan's Testicles" (v úvahu připadalo i "Back To The Ground"), což by možná i hodně vysvětlilo.
Spolupráce s Danem The Automatorem není na "Catching Tales" jediná. Jamie opětovně spojil síly se svým starším bratrem Benem, svojí doprovodnou kapelou a ostříleným producentským mágem Stewartem Levinem. Skvěle dopadala spolupráce i s Guyem Chambersem, kdysi dvorním spolupracovníkem
Robbieho Williamse (což je už lehce otřepané téma), jejich společná "Oh God" je hodně za srdce chytající. Oproti minulým albům však byl snížen počet převzatých věcí a více prostoru dostala vlastní tvorba, v které je nápaditý, a je jasné, že je velkým hudebním fanouškem. Například svou lásku k The
Doves předvádí osobitou interpretací "Cathing The Sun", která se hodně povedla.
"Get Your Way" staví na samplingu big bandu a soul-funkových věcí, znalcům neunikne použitý sampl z "Get Out Of My Life Woman" Allena Toussainta. "London Skies" je písničkářský skvost, na který naváže neméně povedená "Photograph". "Nothing I Do" začíná jako balada, ale v závěru se z ní stane nášlap podobný vypalováku "Mack The Knife". "Mind Trick" a "My Yard" napsal Jamie se svým bráchou Benem. Ta první je taková jejich klasická práce ovlivněná soulem a la
Marvin Gaye nebo
Stevie Wonder a "My Yard" trošku víc houpe boky skrze funky. "21st Century Kid" je prý Jamieho nejlepší skladbou, kterou kdy stvořil, a jestli je to pravdou, je jen na vašem posouzení, osobně dávám svůj palec nahoru. Zmíněná "Oh God" byla napsána po běsnění
tsunami a je to velmi intenzivní emotivní prožitek. "Back To The Ground" byla natočena s Edem Harcourtem a vyznačuje se dramatickým běsněním v úplném závěru. Z coverů nejvíce zaujme "I Only Have Eyes For You" od Jamieho oblíbence Harryho Warena (na
"Twentysomething" napěl jeho "What A Difference A Day Made") nebo výtečná "Our Day Will Come" (v originále od The Ruby & The Romantics). "I'm Glad There Is You" (Jimmy Dorsey) a "Fascinating Rhythm" (George & Ira Gershwin's "Lady, Be Good!") též neurazí.
Jamie se naučil více využívat svého hlasu, dokázal jej zkrotit, což "Catching Tales" jen a jen prospělo. Určitá nevyhraněnost nahrávky není vůbec na škodu, je to pestré a zábavné. Opět platí heslo dne -
Jamie Cullum bourá hranice moderního jazzu, fúzuje několika směry a chce docílit toho, že hudba může být velmi univerzální a je jedno, jestli ji hrajete pro čtyřicet lidí v malém klubu, nebo na vyprodaných stadionech. "Catching Tales" je vytříbenou sbírkou, která zraje každým poslechem.
Limitovaná edice vám navíc nabídne DVD s rozhovorem, v kterém Jamie prozradí více o desce, skládání nebo koncertování. Je to necelých dvacet minut trvající koláž různých záběrů a celkové balení v úhledném digipacku obsahuje i rozsáhlejší booklet s
track by track osobním komentářem.