Death Cab For Cutie nejsou zdaleka tak drsnými hochy, jak by se mohlo dle názvu této čtyřčlenné kapely zdát. Na své páté desce "Plans" spojují smutnou poetiku textů suicidálního Elliotta Smitha s jednoduchými kytarami The Wallflowers a piánem Coldplay. To vše ještě pořád v dost indie balení.
7/10
Death Cab For Cutie - Plans
Celkový čas: 44:19
Skladby: Marching Bands Of Manhattan, Soul Meets Body, Summer Skin, Different Names For The Same Thing, I Will Follow You Into The Dark, Your Heart Is An Empty Room, Someday You Will Be Loved, Crooked Teeth, What Sara Said, Brothers On A Hotel Bed, Stable Song
Vydavatel: Warner Music
Místo srazu: patník před domem Bena Gibbarda. Za doprovodu "Marching Bands Of Manhattan" se v ranním šeru, které se bude v ulicích povalovat, dokud slunce před polednem nepřeroste mrakodrapy, v lehkém zadumání sjíždějí kytarista, basák a bubeník k frontmanovu domu. Než si stačí pročistit všechna na hlavě umístěná čidla a vyklepat špačky z vlasů, sedí už našlapáni v taxíku černějším než ty londýnské a utíkají před dopolední dopravní špičkou z nevkusných kulis velkoměsta. Když se konečně telefoní budky změní v pokroucené stromy a uspěchaní chodci v nehybné mršiny drobných savců, hledání země, kde se snoubí duše s tělem, může za výkřiků "Soul Meets Body" začít.
Death Cab For Cutie po velkém úspěchu předloňského alba "Transatlanticism", kterým přes onen Atlantik poprvé poplácali po temenu hlavy i mě, udělali očekávatelný krok a přetahali si krabice z mateřského indie labelu Barsuk do velkého paláce s pečovatelskou službou Atlantic. Svůj posmutnělý kytarový ještě-ne-úplně-pop všitý jednoduchými aranžemi do nekonečného červeného koberce z klipu k "The New Year" rozvíjejí dál a dál, tentokrát až k obzoru po přímých cestách mezi políčky seschlé kukuřice. Mohla by po něm předusat třeba celá Napoleonova armáda, a jeho struktura by zůstala nezměněna. Stejně tak kapela přivázaná ke Gibbardově skladatelskému i textařskému talentu. Z mnohých plánů slevila, a někdy jako by se nemohla odtrhnout od pozorování brouků na odumřelých listech, má ale vždy dostatek sil k tomu, aby vás pomalu protáhla naučnou stezkou balad o lásce, smrti a jejich dětech.
Už dlouho mi neutekla komplexní vstupní prohlídka nového pacienta tak rychle a hladce jako v případě "Plans". Jedinkrát jsem nemusel nechat stetoskop bimbat u krku, abych si od té doktořiny odpočal. Jak zvláštní u desky s nesnadno odlišitelnými melodiemi plné kytarové hudby s potlačenými, nijak důležitými kytarami. Možná je to právě tou střídmostí, tou absencí dravosti, tím, že družstevníci tu nechali svou úrodu nesklizenou a nesplnili beze zbytku plán, tím, že silničáři v těchto končinách občas zapomněli, že za nimi má zůstávat asfalt, tím vším si "Plans" mohou vysloužit srovnání s noclehem na balíku slámy. Vždy, když si myslíte, že už jste ze sebe všechno to voňavé, kousavé setřásli, pokaždé se najde bodlinka, která vám tu neslavnou, zato hvězdnou noc připomene.
-
death music (stereolab, 02.11.2005 19:03) Reagovat
Death cab for cutie je jedna z nejvíc přeceňovaných kapel, navíc úroveň jejich desek jde dolů. Chtěl bych vidět člověka, který se při poslechu Plans nenudí. Gibbardův boční projekt Postal Service je tisíckrát lepší a rozmanitější, už aby vyšla nová deska.
-
souhlas (MZF, 03.11.2005 19:32) Reagovat
Souhlas se stereolabem. DCFC mě příliš nezaujali, kdežto Postal Service jsou super projekt.
-
Ono to bude v něčem jiném ... (marty, 30.08.2006 18:07) Reagovat
... totiž u nás se to má tak, že indie kapelám tohohle ražení to u tuzemského publika nikdy nějak nešlo. Pomalá, navíc melancholická muzika, to si v Čechách říká o průšvih, tady jsme spíš na jasný rytmus, bum čvacht rachota. Interpol nebo třeba DCFC prostě budou u nás vždycky hodně v pozadí. Ale - vadí jim to ? ;-) Za to třeba mě to vadí ...
-
pch (Lily, 16.10.2009 19:31) Reagovat
jakejch 7/10? 10/10 a pokud by to šlo, dalo by se přihodit i více.
stereolab: chtěla bych vidět člověka, kterého Plans nudí ;)