Je to tu. Co? Podzim. A s ním i poprázdninová vlna nových cédéček. Mezi tou hromadou, která přirozeně bude narůstat s blížícím se čtyřiadvacátým prosincem, je ale potřeba pečlivě vybírat. Kdo narazí v regálech napěchovaných cédéčky na to od kapely Humane, může si ho s klidem nevšimnout. Co k takové kapele říct víc? Jen pro ty nejzvědavější - je to parta z Finska, "Welcome To This Wonderland" je jejich debut a charakterizuje ho hlavně zpěvákův vokál, který, řečeno slušně, je prudce netradiční a který, řečeno drsně, připomíná mutující žábu nebo tak něco.

Jedenáct písní se nese v neurážejícím pop-rockovém duchu, lehce (ale opravdu jen lehce) okořeněném tu špetkou soulu, tu trochou country, tu hrstkou reggae. Vše plyne příjemně, kulisoidně. Kdo si zvykne na kvákavý vokál frackovitého Kima Herolda, nemá však úplně vyhráno. Při opakovaném poslechu totiž vytane několik dalších charakteristik. Herold jako jako hlavní skladatel hudby si oblíbil jeden nápěv - takový ten skluz hlasem nahoru a dolů - který použil hned do několika písní. Příliš si nehraje ani s tóninami - používá snad jedinou sadu akordů - což má za následek pocit maxisinglu, respektive singlu v několika verzích. Z letargie nevytrhne ani motiv písně "Tainted Love" Marca Almonda, známé to věci mimo jiné z jedné reklamy (a ano, i tam se hlasem klouže nahoru a dolů)

"Welcome To This Wonderland" je zářným příkladem toho, že kontroverzní vokální projev nestačí. Člověku se může nějaká píseň z desky usadit v hlavě, ale jakmile si ji značne pobrukovat, ztrácí jistotu, kterou že si to vlastně pobrukuje. Humane zřejmě vyčerpali svůj potenciál debutem, který i tak je pouze běžnou a průměrnou deskou.