Bylo to jako velké tajemství. Druhá deska slovenských Maďarů Ghymes během jednoho roku? A vlastně proč ne? Na první pohled (na minimalistický booklet) i poslech je zřejmé, že tahle banda je zase o kus dál. Povědomý obal ale nedá spát. Rok vydání 1998 lehce napoví. A internet mlčí. Poslední aktualitou na stránkách skupiny je přání všeho nej k Velikonocům. Vše rozsekne až web vydavatelství. "Nyní i v České Republice vychází reedice jejich nejslavnějšího a také zatím nejlepšího alba 'Bájka' z roku 1998," píše se doslova. A je po záhadě. Ve vzduchu tak zůstává viset jen jediná otázka: Do jaké pozice tohle všechno staví samotnou kapelu.

Co chce básník říci tím "tohle všechno"? Nic víc, než co bylo naznačeno. Sedm let zpět a přitom lepší obal, lepší zvuk, lepší písně, lepší album. Všech dvanáct desek Ghymes budou znát asi jen ti nejzarytější fanoušci a world-music-specialisti, přesto nebude příliš odvážným tvrzení, že "Rege / Bájka" zachycuje partu v tehdejším složení Buják-Buják-Szarka-Szarka-Pukkaj ve vrcholné formě. Teprve ve srovnání s ním se ukazuje, jak málo výrazné je poslední "éGHYMESe / Nebeská poviedka". Tahle znovuvydaná placka totiž nabízí přesně to, co se od dobré placky očekává: pestrost (ale přitom čitelnost), překvapení, odvahu a několik neuvěřitelně chytlavých kousků.

O to první se starají hosté, především pak zpěvačka Bernadett Kis, jež skladbám vdechuje křehkost, a posouvá tak zvuk kapely kamsi k hranicím Hradišťanu a Alice Holubové. O to druhé se starají třeba děti z galantského sboru, které překvapí všechny, kdož znají písně z desky jen z živého provedení. To třetí zajistí spojováky v podobě lidského dechu mezi skladbami a celková kuráž experimentovat se samplingem (tu zazní letištní hala, tu se ozve úryvek první skladby, kapitolou samou o sobě je sarkastické "Csönd / Ticho" plné nejrůznějších každodenních zvuků ticha (faxy, auta...)), které jako by vypadlo z desky nějakého zapřísáhlého avantgardního elektrofila. A hitovky? Za všechny: titulní koncertní halekačka "Rege / Bájka", předlouhá a zasněná "Tánc a hóban / Tanec v snehu" a hlavně nepřekonatelná pecka "Ne nézz hátra / Neobzri sa", povinný poslech pro všechny, kdo tvrdí, že world music je nuda.

Pro Ghymes samotné však tahle recka příliš pozitivně nevyznívá. Ukazuje, že album "Rege / Bájka" svým posledním počinem nepřekonali, naopak jako by se vraceli ještě více zpět - méně experimentů, méně grafického vkusu (i když dovnitř bookletu raději nekoukat). Ale to je jen takové dodatkové číslo. Jakýsi důsledek faktu, že "Rege / Bájka" je fakt hodně dobrá deska. I když je tam málo jak reggae, tak bajek.