Prolog.

Tato recenze vznikla na motivy skutečných událostí.

Billy seděl v pokoji, lehce na dojezdu. Jeho holka Charlotte se válela na posteli a to poslední, co by vás při pohledu na ni napadlo, by bylo, že vypadá zdravě. Ale pořád jí to seklo. Jako ten den, kdy ji Billy uviděl poprvý. Všechno se ten den sralo, ale jakmile ji uviděl, bylo to jedno. Ten její kukuč, very nice baby-face. Z repráků vyhrávala Nirvana. "Rape Me". Billyho představa chill-outu. Jedna z jeho dvou nejoblíbenějších kapel. Dvojka? Oasis přece. Billy usrknul z lahve koly. Značně vyčpělá tekutina mu stékala do útrob jeho těla a vtom ho to napadlo. Založí kapelu. Dva v jednom. Jako ten pytlík od Nescafé. Jenom místo mlíka s kafem bude míchat Kurta s Gallagherovic bracháma. Teď jenom sehnat zbytek kapely. Další lok. "Hele, Charlie, zvládla bys hrát na basu?" "Co to meleš? Jakou basu? Pojď si ke mně radši lehnout..." "Myslim jako baskytaru. Ne ten vobrovskej krám pro intoše." "Jo, jasný. Pro tebe všechno. A teď už jsi pojď lehnout." "Počkej chvíli. Ještě skočim za bráchou." Billy totiž potřeboval ještě jeden post - bubeníka.

Střih.

Glastonbury 2004. Competition "Be A New Band And Play At Glastonbury". Billy (vocals, guitar), Charlotte (bass, vocals) a Josh (drums) vběhli na pódium už jako The Subways. A všem vytřeli zrak. Hrábli do strun (resp. J. začal třískat do bubnů) a z druhýho největšího pódia v areálu vystřelila fůze punku, rocku, popu a sexu. Billyho geniální vokál (doplňovanej o ten Charlottin sexy voice) plus nekompromisní styl zbytku sestavy, schopnost strhnout k pogování do prvního refrénu a umění napsat vtipnej, svižnej, ale i pomalej track jim rázem udělaly jména. Vo tomhle vystoupení psal Playlouder, NME. Roztrhnul se pytel s profilama ve všech možnejch music magazínech. The Subways se stali jednou z Faces Of 2005 (NME). Glasto' 04 bylo jako prak. Natáhnout a švih! s váma do showbusinessu...

Střih.

Ústí nad Labem. Současnost. Vě věži se točí debutová deska The Subways. Má červenej obal. "Young For Eternity". Intro "I Want To Hear What You Have Got To Say" je jedna z nejlepších rockovejch skladeb, co jsem za poslední dobu slyšel. Je tam všechno. Jeho vokál, její vokál, kytarová mezihra, gradace, náboj. Ani nevydechneš a šijou do tebe "Holiday". "I think is time that I went on a holiday / I think it's time that my mind should take away / I take the things that my friends say I should take / I think it's time that I went on a holiday". S textama to nekomplikujou. Trochu ses učil ve škole a rozumíš jim. Žádný bláznivý metafory a la Krajčo nebo Oskar Petr (ten, co rád "džípuje"). Celá tahle jízda s několika málo vyklidněnejma věcma uteče za šestatřicet minut. Chceš ještě. Repeat to jistí.

Epilog.

Jasně, The Subways se prostě trefili do toho, co teď frčí. Kytary. Za několik měsíců po nich možná neštěkne ani pes. No a co? Jsem nadšenej! Vosmička.

Konec.