Když vydá desku nějaký muzikálový umělec, je to zpravidla katastrofa. Většina sází spíše na zpěv a většina z nich pak sklouzne do bezduchého komerčního a hlavně neposlouchatelného popu. Lucia Šoralová se svoji druhou deskou "Púšť" to zkusila jinak. A jak to dopadlo?
Je pro umělce škoda, když se na veřejnosti proslaví věcí, která nemá s jeho uměleckou činností nic společného, dávno před tím, než se vůbec nějak umělecky prezentuje. To přesně se povedlo
Lucii Šoralové, jež je pro většinu české veřejnosti hlavně milenkou Ondřeje Soukupa. Už jen málo lidí ví, že je to výborná muzikálová zpěvačka, která prošla řadou muzikálů, "Draculou" počínaje, "Johankou z Arku" konče. Novinka "Púšť" není její prvotina, již v roce 2002 jí vyšlo první album "Zblízka", se kterým ale díru do Česka neudělala, přestože na Slovensku si za něj vysloužila nominaci na cenu Aurela za Nejlepší ženský pěvecký výkon. Nyní tedy přichází s druhou deskou, kterou by ráda prorazila hlavně u nás.
Lucia se rozhodla, že deska "Púšť" bude jiná, než bychom od muzikálové zpěvačky čekali. Stylově se hodně dotýká world music, respektive etno, a tyto hudební směry míchá s popem a v pár případech i s taneční muzikou. Autorsky se na desce podílela nejvíc samotná
Lucia, podporovaná svojí sestrou Terezou Šoralovou a Ondřejem Soukupem, který pochopitelně obstaral i největší kus producentské práce. Několik slovenských textů pak napsal i Vlado Krausz. Většina písniček je ve slovenštině, ale na "Púšti" můžeme slyšet i češtinu, arabštinu nebo španělštinu.
Musím se přiznat, že mi trvalo opravdu dlouho, než jsem byl schopen vůbec něco o "Púšti" napsat. Něco mi na téhle desce vadilo. Nakonec jsem přišel na to, že písničky na této desce jsou sice díky své orientální orientaci poměrně zajímavé, ale bohužel je Lucii nějak nevěřím. Co se týče zpěvu, technicky je bezchybný, ale jako by písničky nešly z nitra duše
Lucie. Ovšem toto se netýká skladeb, které si napsala
Lucia Šoralová sama - v těch působí naprosto přirozeně. Písničky ostatních autorů ji prostě nepohltí a duet "Man O To" s Arashem je toho důkazem. Navíc styl
Lucie je trošku někde jinde než ten Arashův. Osobně jejich spolupráci považuji za jasný obchodní tah pro podporu prodeje téhle desky, což bude poměrně těžké, když se
Lucia snaží jednou cestou vymanit z komerční muziky a druhou cestou tam opět míří zpět.
Svým způsobem mám z "Púště" i nadále velice rozporuplné pocity. Na jedné straně oceňuji Lucii Šoralovou, že se snažila udělat desku, která by byla jiná a ve stylu, jenž se u nás netěší takové pozornosti. Ovšem problém je, že v písničkách, které si sama nenapsala, zůstává stále muzikálovou zpěvačkou, která tyto skladby neprociťuje, ale spíše přehrává.