Nevěříte zpěvačkám, které mají jen jedno jméno? Nevěříte popovým senzacím? A co když jsou z Norska a co když za nimi nestojí velká nahrávací firma a proslavily se ne díky billboardům, ale šeptandě na internetu a hlavně díky vynikajícím skladbám? Dejte si "Anniemal" norské divy Annie a nebudete nikdy chtít nic jiného.
Není těžké se zamilovat. Notabene když dotyčná je krásná Norka a dělá tak výbornou hudbu. Anne Lilia Berge-Strand nebo jen
Annie vydala letos v březnu své debutové album "Anniemal", které dýchá moderní taneční hudbou futuristického popu. Společně se spolupracovníky jako
Richard X nebo Torbjorn Brundtland z
Röyksopp se jí podařilo natočit desku, která dokazuje, že pop už dávno není sprosté slovo. Ke svému proslavení nepotřebovala silnou firmu za zády ani reklamní kampaň,
Annie má na "Anniemal" v arzenálu hlavně kupu skvělých písní.
Annie pochází z norského Bergenu, který proslavily kapely
Röyksopp a
Kings Of Convenience &
Erlend Oye. Stejně jako oni se pohybuje na tenké hraně tanečního popu nezpochybnitelné kvality. "Anniemal" spojuje elementy filmové hudby, electra, house, folku, prostě všeho, co přijde pod ruku.
"Chtěla jsem natočit zároveň smutnou a veselou desku," říká
Annie v rozhovoru pro
Pitchfork. Na první pohled poměrně veselé písně v sobě mají špetku melancholie, během natáčení desky totiž zemřel její přítel a spoluproducent Kroknes. S ním kdysi natočila skladbu "My Greatest Hit", díky které získala smlouvu u firmy Telle. Po pohřbu a několikaměsíční pauze se vrátila do studia a obklopila se podobně smýšlejícími spolupracovníky. Mezi nimi byl anglický pirát
Richard X, Torbjorn Brundtland z
Röyksopp nebo Timo Kaukolampi ze skupiny Op:l Bastards. Když Telle vydalo neodolatelné ironické disco "Chewing Gum" v produkci Richarda X, britský label 976 (vydává třeba
The Streets) neváhal a
Annie nabídl distribuci desky mimo Norsko. Na začátku roku tak
Annie sbírala nejen ocenění na norské obdobě
Grammy Awards, ale zároveň také první ohlasy z Británie a Ameriky.
Raději jí neříkejte
norská Kylie Minogue. "Anniemal" je mnohem lepší a hudebně zajímavější než to, co kdy vydala australská divoženka (OK, s výjimkou "Can't Get You Out Of My Head"). Neuvěřitelně dobrý druhý singl "Heartbeat" je popový monolit absolutní kvality, naléhavé "Always Too Late" s geniálními syntezátory buduje atmosféru až k závěrečnému klimaxu, smutná "No Easy Love", vyčítavá "Happy Without You" nebo retrospektivní "My Best Friend" ukazují, jak těžká může být láska a jak lehké je napsat melodii (pokud jste opravdu dobří). "Come Together" je Bergen a la "Melody A.M." par excellence, ale není to kopírka výše zmíněných projektů. Ostatně "Anniemal" pro mě uzavírá velkou trilogii norských desek posledních čtyř let - vedle "Melody A.M." a "Anniemal" tam patří i debut
Kings Of Convenience (vydaný také v rozšířené verzi jako "Quiet Is The New Loud").
Tak ještě jednou: "Anniemal" je album neskutečně chytlavých pop songů, které jsou chytré a progresivní a k tanci. Nic víc ani nic méně. Co byste také, pacholci, ještě více chtěli?
Annie je sexy, ale ne lascivní, nepodbízí se, ale stejně jí neodoláte. Nejlepší popové album posledních let, kterému se povedlo to, co vždy chtěla udělat
Madonna - využít (ale ne zneužít) energii klubové scény ve prospěch popu.