Českomoravská hudební společnost alias Čechomor vydala po řadě let novou, regulérní studiovou desku. V minulosti si skupina vypracovala takřka kultovní postavení, jež sice komerčním průlomem utrpělo v očích starších fanoušků vážné trhliny, ale zato si ji oblíbila široká posluchačská obec. Stalo se hlavně díky desce "Proměny" a soundtracku k filmu "Rok ďábla". Karel Holas s kolegy se rozhodli využít všech výhod, jež jim úspěch nabízel, a provokativně nazvanou novinku "Co sa stalo nové:" natočili pod dohledem vyhlášených producentů Bena Mandelsona a Roba Keylocha. Do jaké míry se jim mezinárodní úsilí vyplatilo, to se pokusí rozkrýt naše makrorecenze. Připomeňme jen, že na základě nadšené hlavní recenze Jakuba Königa bylo "Co sa stalo nové:" dokonce na musicserveru albem týdne.

David Věžník - 5/10

Mezi některými čtenáři hudebních kritik koluje názor o zbytečnosti bodového hodnocení alb. Proč se snažit cédéčko zaobalit do nějakých hvězdiček nebo známek? Od čeho jsou texty? Jiní jsou zase přesvědčeni, že dobrý hudební publicista by měl být schopen každé album oznámkovat. Jenže pak přijdou Čechomor a dilema je na světě. To dilema souvisí také s pohledy hudebních kritiků na stejnost. Když vydají Coldplay nebo Moby album podobné svým minulým počinům, schytají to: žádný pokrok, vykrádání sebe sama. Když to samé udělají Kings Of Convenience nebo Norah Jones, je to další várka příjemných nálad. A teď: Co sa stalo nové? Nic. Čechomor jsou na své novince úplně stejní jako na minulých albech. Znají svou cílovou skupinu a o zbytek jim nejde. Jediný posun je ve zvuku, který se s londýnským studiem blíží k dokonalosti. V hlavních rolích jako vždy Janíček a Holasovy housle. České etno jaxviňa. Českomoravská... (pamatuje si někdo ještě tohle jejich jméno?) ví, že styl, který sama definovala, má své hranice. Zbořit je páni nemůžou, to by jim fanoušci neodpustili, ale lehce posunout ano. Dělají to pomocí hostů a (především) rozmanitých aranží: změny tempa i rytmu, rukopis vždy čitelný, přesto je každá píseň jiná, nejsilnějším momentem je pak konec breakdownu v titulní písni. Komu se Čechomor líbili, budou z alba nadšení, komu se nelíbili, tahle deska je k nim nepřivede. A k hodnocení ať si každý přičte, nebo od něj odečte libovolný počet bodů podle toho, do které skupiny patří.

Hynek Just - 5/10

Jistě nebudu první ani poslední, kdo bude parafrázovat nebo odpovídat na výzvu z názvu desky. Nového sa nestalo v podstatě nic. Ať už v tom dobrém nebo nedobrém. Čechomor zní na novince jako ten nejesenciálnější Čechomor, který si jde představit. Patrně tedy nezklamou žádné ze svých fandů, ale na druhou stranu ani nezískají ty, kterým přijde jejich muzika už trochu jednotvárná. Ano, je řeč o těch, kteří třeba zajásali při předělávkách Nohavicových písní předvedených v "Roku Ďábla". "Co sa stalo nové:" je návrat do dob před "Rokem Ďábla", před "Proměnami". Písně, které slyšíte teď, budete mít pocit, jako byste už slyšeli na koncertech nebo v rádiích dávno. Aranže jsou stále stejně nápadité i živé, energie muzikantům (i když se lehce obměnili) také neschází, snad jen více invence by neuškodilo. Nejsilnější stránkou nakonec zůstávají texty. Ty ale bohužel zas nepatří Čechomoru. Což o to, cesta, kterou muzikanti zvolili, je to jistá, možná jen ne úplně pestrá a nekonečná.

Tomáš Parkan - 6/10

Jsem pravděpodobně jediným členem redakce, kterého se Čechomor do této chvíle prakticky vůbec nedotknul. Ani vám neřeknu proč, ale jedinou věcí, co od nich znám, jsou "Proměny". A teď neznaboh jako já má šáhnout na velké českomoravské božstvo. Upřímně řečeno ani po zhruba deseti posleších nesdílím nadšení svého kolegy Jakuba Königa. Deska má jistě své hodně silné momenty, například "Zločin", kde pokus spojit naši tradiční hudbu s keltskou dopadl velice dobře a dokládá tak, že v nás nejspíš opravdu koluje keltská krev, nebo hodně zajímavým počinem je i výborně zaranžovaná "Do kostela zvonili", jíž vokál Lenky Dusilové dodává ještě větší glanc. Bohužel proti nim stojí spousta nijakých momentů nebo nezvládnutých fúzí, jako například v "Katuši", kde Čechomor nedokázal nějakým vkusným způsobem skloubit rockovou hudbu s lidovkou. Toto všechno sráží hodnocení desky do nižších pater, než by leckdo čekal. Novinka Čechomoru má ale jedno opravdu velké plus, kterým je excelentní zvuk. Pokud bych měl udělovat Anděla za nejlepší zvukovou nahrávku, pak bych měl nejspíš o vítězi zcela jasno. Na druhou stranu i když se mi hodně líbí, jakým způsobem dokázal Čechomor přenést zvuky ze svého nástrojového parku na stříbrný kotouč, celkový dojem z desky ze mne fanouška téhle formace určitě nedělá.

Pavel Parikrupa - 6/10

U nového Čechomoru mám neodbytné pochybnosti, zda se mi podaří dát dohromady kloudnou myšlenku, proč se mi deska "Co sa stalo nové:" příliš nelíbí. Nevím proč. Je to dobře zahrané, baví mne prolínání slovanské a keltské melodičnosti, hosté hostují hezky (Lenka Dusilová je vynikající) a přece jsem si to album nijak nezamiloval. Jindy po novinkách svých oblíbených interpretů s radostí sáhnu a ani se nebojím rychlého ohraní, ale v tomto případě... Nevím, ta deska mne neláká k tomu, abych si ji užíval - stačí mi, že jsem ji slyšel a vím, jaká je. Pochopím, když se bude široké posluchačské obci líbit a vždy si Čechomor rád poslechnu živě, avšak "Co sa stalo nové:" mne nenadchlo, pořád mám nějaké ALE. Jako by se (v mých očích) Čechomoru nepodařilo najít magickou rovnováhu mezi lidovou hudbou a rockem, vždycky něčeho přebývá nebo něco chybí. Deska má výborné momenty, dojem z celku mám mdlý. Čekal jsem víc - nebo možná něco úplně jiného?

Michal Koch - 6/10

Název nového alba Čechomoru láká a vábí, rojí se představy a myšlenky, co že nového nám po těch dlouhých měsících vyplněných vařením z "Proměn" a inspirativní spoluprací s Ďáblem a Jaromírem Nohavicou kapela připraví. A tak jsem ten lesklý kotouček vložil pln očekávání do přehrávače a... ono nic. Tedy ne že by se nic neozvalo, ale slyšel jsem zase a znovu ten pro někoho starý dobrý, pro někoho (přiznám se mne nevyjímaje) už poměrně dosti opakující se Čechomor. Pravda, je tu opět několik výborných okamžiků jako tradičně skvělá Lenka Dusilová ve skočné "Neber sobě", rytmicky zajímavá "Katuša" nebo velmi milá "Na Vsetíně páni" obsahující všechno, co mám na Čechomoru rád, zejména citlivý a přitom nekompromisní doprovod elektrické kytary. Ale zkrátka a dobře jsem to všechno od Čechomoru už slyšel, a ne jednou. Moment překvapení z výše zmíněných "Proměn" a "Roku ďábla" se tentokráte ani v nejmenším nekoná a zahraniční producenti a hosté nahrávku nikam neposouvají. Je to zkrátka milá, příjemná deska, při jejímž poslechu však nenalézám mnoho důvodů, proč bych si ji měl za půl roku znovu pustit.

Dan Hájek - 6/10

Kdybych si měl položit otázku Co se stalo nové u Čechomoru? po stránce hudební nebo v podobě aspoň nějakých drobnějších změn, odpověď by zněla, že se nestalo vlastně nic. Souhlasím s tím, že ta deska je skvěle natočená, má dobře udělaný zvuk a propracovaný booklet, potud je vše OK. Ale po několika přehráních jsem došel k závěru, že se to točí okolo stále stejné a obehrané písničky - její instrumentace vychází z již zaběhlého modelu. Vhodně vybraní hosté desku zpestřují, nemohu se přesto ubránit dojmu, že mě Čechomor baví více na koncertech. "Co sa stalo nové:" mi přijde takové sterilní, bez energie a emocí, toto jsem posledně polapil na jejich koncertě před Stingem. Muzikantské výkony a zpěv všech zúčastněných jsou stoprocentní, ale čekal jsem více emotivní hloubky a procítěnější projev. Občas to na mě dýchá strojovým chladem, jakoby Čechomor ty skladby sypal jako z rukávu, bez ohledu na finální kvalitu, a zvítězila tak kvantita. Ve stejný čas se mi do rukou dostalo i album seskupení Maraca-Zimbova "Krvavé balady, ve kterém jsem oproti desce Čechomorů našel to, co jsem u nich postrádal, tedy větší pestrost a emocionálnější roviny, ty dokáží vzít i dech. "Čo sa stalo nové:" je slušně odvedenou prací, která sice může zanechat velmi příjemný pocit po jejím poslechu, ale u mě to blaho takřka nenastalo, a proto se budu těšit na nějaký koncert, na kterém si to vynahradím.

Luboš Kreč - 6/10

Ne, nikdy jsem nepatřil k věrným příznivcům Čechomoru. Viděl jsem několikero koncertů, většinou mi na nich ale bavilo víc fotit než poslouchat folklorní produkci v rockových aranžích. Přesto jsem je měl živě radši než na deskách. Nikdy jsem si doma neprozpěvovali lidovky, netoužím chodit v kroji, jsem člověk z města každým coulem. A proto mi jednotlivá alba skupiny splývají, proto nenalézám na "Co sa stalo nové:" nového téměř nic. Litanie nad dokonalým zvukem, profesionálním přístupem a solidním bookletem ponechme stranou, běžného posluchače takové propriety zajímají jen pomálu. Důležitý je nápad, cit, radost a melodie. To tam samozřejmě je, ale jaksi nudně zabaleno. Čechomor se pořád točí ve stejném kruhu, mladého člověka přitáhne jen těžko. Nechci kapele ubírat její zásluhy a už vůbec ne invenci, s níž začala svou muziku skládat. Ale ta se zřejmě někam vytratila a nahradila ji skálopevná snaha zdokonalovat mnohokrát vyřčené a kout fanouškovské železo, dokud je žhavé. Nevím, možná se pletu, nikdy jsem nebyl oddaným milovníkem Čechomoru, ale "Co sa stalo nové:" je pro mě jen řemeslně bezchybná placka, na níž je sice několik slušných momentů, které celek ale jen tak tak vytáhnou nad hranici mého počitkového prahu.

Tonda Kocábek - 7/10

"Co sa stalo nové:" ptá se Čechomor v titulu své novinky. A chtělo by se odpovědět: "V podstatě nic. Vše při starém." Deska asi příznivce a znalce kapely sotva čím překvapí, přináší jen v míře vrchovaté znovu to, na co jsme od nich již léta zvyklí. Jenomže tak černobílé to přece jen není. Je tu totiž nezanedbatelná skutečnost, že odmyslíme-li si všechny kroky stranou typu záznam koncertu, film či spojení se symfonickým orchestrem, tak je to první řadová deska po pěti letech. A přesto se ani tentokrát nejedná o odvar z minula, ale o další čerstvou porci. Zapomeňte na album "Proměny", které sice bylo komerčně úspěšné, ale zároveň nemalé množství posluchačů od skupiny odpudilo popřením ryzí podstaty. Tahle deska - ač studiová - je ve výsledku mnohem živější. Kapele to tu výborně šlape, ve folklórních zpěvnících pánů Sušila a Bartoše vylovené a do nových kabátků oblečené skladby se mohou směle postavit po bok svých starších kolegyň. Noví jsou tu vlastně akorát hosté a bubeník, ale nejdůležitější postavou se jeví nejen věhlasný, ale soudě z výsledku především velmi šikovný producent. Takže pokud patříte k těm, kteří jsou nekriticky nadšeni, rozhodně se zklamání i tentokrát bát nemusíte. A pokud se naopak řadíte k těm, kteří už kapelu odepisovali s tím, že si z folklórních kořenů udělala žebřík na výsluní popmusic, poslechněte si jejich novinku. Třeba změníte názor.

Ondřej Pravda - 9/10

O významu Čechomoru na hudební scéně už jste se mohli dočíst na mnoha místech, i u kolegy v hlavní recenzi. Pro mě osobně rehabilitovali socialismem zprzněný obraz lidovek, což je slušný výkon. Na druhou stranu byl jeden čas Čechomor spíš módní záležitostí, čemuž daly korunu pompézní smyčcové úpravy s Colemanem, tehdy už se pro mě původní smysl jejich "jiných lidovek" vytrácel. K nové desce jsem tak přistupoval trochu s obavami. A jsem velmi mile překvapen. Základní ingredience zůstaly, ale i díky hostům se novinka aranžérsky rozkošatěla. Což bylo potřeba, přece jen model "plugged-in" lidovky se docela rychle vyčerpá. Irský tón opět ukázal, že s těmi Kelty máme dost společného. Možná i díky producentovi dojde na balkánské reminiscence, japonské perkuse nebo flétnu byste bez bookletu už identifikovali hůř. Častý cimbál připomene kořenům bližšího kolegu Pavlicu. Mužské vokály jsou oživeny Dusilenkou, tyhle "lidovky" jí sluší. Z "rockových" úprav Čechomoru bych upozornil na "Na Vsetíně páni", výborná věc s invenční elektrickou kytarou, ne jako ta v (jinak slušné) "Kaťuše". Díky výbornému zvuku si navíc aranže vychutnáte, booklet je také dobře řešen. Dnes už není "zrockovění" lidovek nic tak světoborného, ale tahle deska patří ve svém ranku k opravdu velmi dobrým a dokazuje, že by bylo nefér Čechomor odsoudit do role neškodné večírkové kulisy pro pár snobů. A Vedralovi ve F:lteru nevěřte, prostě to celé, jak sám připouští, nechápe.

Pavel Novák - 9/10

A že to trvalo! Ne snad, že by Čechomor nevydával stále nová a nová alba, ale od doby, kdy světlo světa spatřila jejich poslední studiovka přeci jen už nějaký ten pátek uběhl. Za tu dobu se leccos změnilo. Tak především Čechomoři pochopili, že troška rockovějšího zvuku není ke škodě. Osobně z "Co sa stalo nové:" cítím jakýsi pozůstatek Roku ďábla. Skladby Čechomoru zní naživo stokrát lépe než na albu a je vidět, že si muzikanti koncerty patřičně užívají, a možná právě proto dávají písničkám mnohem větší šťávu. A přesně takové jsou zdejší nahrávky. Už úvodní "Hej bystrá voda" mluví za všechno. Křišťálově čistá, stejně jako ta bystrá voda, s bicími, které jí dávají tu správnou atmosféru. Skladba na koncerty jako dělaná. Každá písnička je zde jiná a stěží byste hledali dvě podobné. Účinkováním Lenky Dusilové už se ani nebudu zabývat, protože ta by se dala považovat za jakéhosi "skoročlena" Čechomoru. I když takovou bombu, jakou byla skladba "Proměny", zde nenajdeme (a docela pochybuji, že někdy skladbu překonají), i tak jsou to písničky moc pěkné. Skoro se nedá říct, jestli jsou lepší ty pomalé, jako třeba "Zločin", nebo ty svižnější, z nichž mě zaujaly hlavně "Co sa stalo nové" a "Katuša", která v úvodu vůbec nezní jako klasické dílo Čechomoru. To je ale dobře. Čechomor se posunul zase někam dál a ukázal, že neustrne ve stereotypu. Jeden z adeptů na desku roku je na světě.