Druhý ročník Česko hledá SuperStar se nám pomalu blíží ke svému závěru. Zaplať pánbůh. Po relativně vydařeném minulém kole to vypadalo, že se SuperStar odráží ode dna. Bohužel to bylo pouze klamavé zdání. Nuda, nuda, šeď, šeď - to jsou i nadále hlavní atributy druhé SuperStar.
© facebook interpreta Nevím, jestli jste zaznamenali medii prolétnuvší zprávu, že Amerika si našla svůj čtvrtý
American Idol. Stala se jím jednadvacetiletá
Carrie Underwood, která je mimochodem velice krásná. Po jedné popařce, která v poslední době zamířila spíše do poprocku (
Kelly Clarkson), a dvou vyznavačích r'n'b a soulu (Ruben Studdard a
Fantasia Barino) si tentokrát za Atlantikem našli novou hvězdu country a jsem přesvědčen, potom co jsem viděl její strhující podání "Sin Wagon" od
Dixie Chicks, že ona tou hvězdou opravdu bude. Nedokážu si představit, že by se povedlo něco podobného u nás. My zkrátka hledáme už pouze další Anetu. Nicméně proč, o tom píši. Projel jsem si videa z posledních cca šesti kol americké podoby naší SuperStar a co výkon, to zážitek. Za mořem letos měli opravdu pestrobarevnou směsici stylů a typů, ale ať tam finalisté zpívali cokoliv, vždycky to bylo neuvěřitelně zábavné a svým způsobem profesionální. V porovnání s Amerikou ti naši finalisté skutečně vypadají jako zpěváci z vesnické zábavy. A tento pocit u mě trvá i po nedělním kole, jehož tématem byly hity posledních čtyř let. Neviděl jsem tam nic, co by mě zvedlo ze židle.
Možnost zazpívat první si tentokrát vytáhl
Vlasta Horváth, jehož první výběr byl opravdu zvláštní. Lenku Dusilovou a její "Pro tebe" bych opravdu nečekal. Mám pocit, že když se Vlastův výkon líbí všem ostatním, nelíbí se mně a naopak. Až na lehké, ale opravdu lehké nedostatky ve frázování se mi tahle písnička v podání Vlasty hodně líbila. Bylo to citelně jiné, než jak to zpívá Dusilová, a v tom možná bylo ono kouzlo, které způsobilo, že mě právě to jeho podání chytlo. Naopak horší to bylo u mě s druhou "Can't Stop Loving You" od Phila Collinse. Čtenáři, kteří se mnou sledovali minulou řadu, si jistě pamatují, že jsem velkým fandou tohoto zpěváka a jestliže jsem loni kritizoval Sámera, pak musím pohanět letos i Vlastu. Ono to skoro vyznívá tak, že nesnesu jiné podání písniček od někoho jiného než od Collinse samotného, ale to pravda není. Nicméně u Vlasty Horvátha naprosto souhlasím s Ondřejem Soukupem. Vlasta to zazpíval dobře, ale bohužel on a Collins mají k sobě hodně daleko a tahle písnička vyžaduje zcela něco jiného. Na druhou stranu musím říct, že sám jsem si vyzkoušel několik Collinsových písniček a není to žádná sranda ty jeho věci zazpívat, a obávám se, že to dokáže málokdo. To je asi jeden z důvodů, proč je stále na vrcholu a jeho koncerty jsou na většině míst vyprodané.
Druhý
Petr Bende hodně riskoval výběrem první v pořadí "Feel"
Robbieho Williamse a nutno napsat, že to nedopadlo moc dobře, protože podobně jako dvojice Horváth - Collins ani dvojice Bende - Robbie není zaměnitelná a snad ani porovnatelná. Exhibicionismus, jistý druh rošťáctví, energie a i určitá naléhavost, to jsou všechno vlastnosti, co Petrovi oproti Robbiemu chybělo. Ani v druhé "Nie, alebo ano" od slovenských No name, kde jsem zase postrádal více rozervanosti a hrubé melancholie, se mi příliš Bende nelíbil. Prostě jednoduše řečeno, Petr zazpíval poměrně slušně, ale chybělo tomu víc emocí a lepšího procítění, což je přesně to, o čem píšu poslední dobou o SuperStar jako celku - nedokáže mě zvednout ze židle.
© superstar.nova.cz První volba
Michala Hudčeka nebyla vůbec šťastná. Je totiž zcela jiným zpěvákem, než je
Petr Muk, jehož "Když někoho máš" vůbec nezvládl. Zatímco v předchozích kolech mi jeho vibrato prakticky vůbec nevadilo, zde tahle neřest Michalova hlasu opravdu rušila. Navíc se oba zpěváci od sebe liší stylově, a proto se asi již zde začal rodit základ pozdějšího vyhazovu. Daleko horší volbou se mohla zpočátku zdát "Anyone Of Us" Garetha Gatese, protože tenhle zpěvák pro mě ztělesňuje přesně to, proč se o téhle soutěži říká, že ze SuperStar vychází umělohmotné rychlokvašky. Ale ono to bylo k mému velkému překvapení opravdu výborné. Michal ji zazpíval lehce po svém, či trochu lehce po queenovsku, a výsledkem byla písnička, která ve všech směrech originál přebila. Pokud mě něco na tomto kole zaujalo, pak to byl právě způsob, jakým
Michal Hudček převlékl "Anyone Of Us". Bohužel ani to mu nestačilo k postupu do dalšího kola, přičemž ho na vyhazov tipovali tři ze čtyř porotců.
Už je mi skoro trapné psát o chybách
Gabriely Al Dhábby. Nicméně to, co předvedla se "Sick And Tired" od
Anastacie, bylo opravdu
Sick And Tired a já bych ještě doplnil
Bored. Skutečně z jejího falešného projevu se mi už v tu chvíli dělalo špatně a zatímco
Anastacia je ztělesněná živelnost, tohle byla ztělesněná nuda. Navíc si tuhle písničku posadila až příliš nízko a výsledkem byl nejhorší výkon tohoto kola. Hudčekova parodie na Muka sice taky nebyla žádná sláva, ale alespoň nezpíval falešně. Díky bohu, že už ji to konečně řekli i porotci, i když to opět tak nějak zabalili, aby to nevyznělo příliš tragicky. Nejspíš tato kritika dotekla už i Gábě a druhou písničkou opět předvedla, že si finále a vysoké umístění přeci jen zaslouží. Intonačně jí to ujelo jen ze začátku, a to ještě na velmi malém prostoru, jinak ovšem "Vrať se mi zpátky"
Alice Springs Gábě skvěle sedla. Po dlouhém čase to mělo potřebnou šťávu a náboj. Uvidíme, zda to nebyl jen takový výstřel do tmy a zda se konečně Gába definitivně oklepe z těch příšerností, které předváděla minulá kola.
Soutěž opustil velký bojovník
Michal Hudček, který se poslední kola musel prát nejen s písničkami, ale i se svým zraněním, které bylo následkem jeho pádu z koně. Párkrát zpíval pod prášky, ale vždy s úsměvem, za což mu náleží obdiv nejen Michala Horáčka, ale i nejspíš nás všech. Tentokrát pořadí nebudu určovat, protože ono vlastně žádné nebylo - buď zazpívali finalisté jednu písničku otřesně a druhou výborně nebo obě naprosto průměrně, takže výsledkem byly opět průměrné výkony. Zkrátka průměrná SuperStar. Už aby skončila. A víte co? Jestli chcete vidět skutečné superstar, zavítejte ve středu do pražské Akropole, hraje tam slovenská
Peha a jejich koncerty jsou vždy skvělým zážitkem. Příští týden nás čeká
muzikál, tudíž se máme opět na co
těšit. The End.