Moravské skupiny Benedikta a Budoár staré dámy toho nemají společného až tolik, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ale spojení sil za účelem společného křtu se jim přesto vydařilo.
© facebook interpreta Benedikta i
Budoár staré dámy jsou kapely z Moravy, ve kterých na první pohled - ehm - vládne matriarchát. Pro daný večer ovšem bylo podstatnější, že obě seskupení patří do vydavatelské stáje
Indies Records a obě zhruba v tu samou dobu vydala svou druhou desku. Takže společný pražský křest byl především praktický, i když každá z obou zúčastněných loví v úplně jiných žánrových zátokách. A přestože tomu zpočátku nic nenasvědčovalo, z večera se vyklubal docela povedený večírek a oba bandy se ukázaly v tom nejlepším světle.
© foto: Tomáš S. Polívka Benedikta, jako (minimálně v Praze) mnohem méně známý soubor, zahajovala, ale ani na okamžik se nezdálo, že by jim to nějak vadilo, natož aby je to handicapovalo. Hned od první skladby se rozjeli s až nezvyklým nasazením a sebevědomým přístupem, který si nezadal s mnohem populárnějšími a zavedenějšími kolegy. Sám za sebe ale musím říci, že občas až velkohvězdné manýry byly nakonec to jediné, co mi na jinak sympatické kapele trochu vadilo. Jejich mix folklórních témat s tradičním, přímočarým rockem není nikterak nový, něco podobného tu už před lety dělala
Dobrohošť a v tvrdší formě i
Ciment, ale minimálně naživo to celé funguje nadmíru dobře. Jednotliví členové mohou stavět (a taky to dávali výrazně najevo) na svých nadprůměrných instrumentálních schopnostech, energii rozdávali na všechny strany, ale hlavně charismatická zpěvačka je něco, co jim mnozí mohou i závidět a co je odlišuje od spousty jiných tuctových kolegů. Publikum si omotali okolo malíčku během pár chvil, a i když se zdálo, že jim s postupujícím večerem trochu docházel dech, od slušně zaplněné Akropole se jim dostalo reakce více než vřelé.
© foto: Tomáš S. Polívka Brněnský, věkem mladší
Budoár staré dámy koncertuje v Praze již víceméně pravidelně a návštěvy jejich koncertů už se pohybují řádově ve stovkách fanoušků. I když hrají melodický rock s příměsí všeho možného, na rozdíl od tradiční Benedikty se nebojí občas využít i alternativnější postupy. Zahájili nezvykle svým úplně největším hitem z debutu a pak už se probírali hlavně aktuálním albem. Repertoár z něj je oproti tomu staršímu o něco komornější, pěvecky se vedle vůdčí osobnosti a kytaristky Marty více angažovali i ostatní. O míře vtipu a nadhledu vypovídal i průběh křtu alba, kdy CD bylo přineseno v zavinovačce, coby čerstvé novorozeně zváženo a změřeno, načež poprášeno pudrem. A jestliže Benediktě se stal kmotrem zvukař Milan Cimfe, BSD si přizval Přemysla Štěpánka z vydavatelské firmy.
© foto: Tomáš S. Polívka Jestliže už první protagonisté večera měli ohlas dobrý, nadšení z Buduáru neznalo mezí. Pořád jsou hodně přirození a nekřečovití, pořád jsou hodně originální, pořád se nenechávají zkazit módními trendy, pořád jsou mladí a hraví. A přesto, že nebyli tak přímočaří jako
Benedikta, ani na chvíli nepůsobili studeně intelektuálsky. Jejich set měl jediný problém - byl příliš krátký. Jediný přídavek publikum neuspokojil a všichni si zas zanadávali na neúprosnou policejní hodinu.