Ohm Square v nepozměněné sestavě (jen pro pořádek uvádím seznam tohoto čtyřlístku: Charlie One, Jan 2, Dušan Only One a Jan 5) hlásí návrat ve velmi pozitivním světle. "Love Classics" vznikalo postupným zráním nápadů, a tak je výsledný produkt propracován a lahodí náročnému uchu posluchače. Pryč jsou doby, kdy Ohm Square zápasili s divokými rytmy a natáčeli progresivně znějící desky - postupně vyšly "Ohmophonica", "Scion" a "Remixed". Třetí studiová deska má snad jen společného jmenovatele tvůrců a vychází z chuti vytvořit něco zajímavého na poslech. Každý z členů v té mezidobě byl něčím zaměstnán, ať už budu mluvit o soundtracích k filmům "Anděl Exit" nebo "Děvčátko" anebo o soukromých, skoro rodinných aktivitách. Ohm Square jsou zpět a pilotní singl "Smells Like Hohm" jste si mohli vyposlechnout i u nás. "Love Classics" touto peckou začíná a následuje po ní jedenáct neméně povedených tracků.

"Láska je velmi silná emoce," těmito slovy deska začíná, je to úvodní terminus technicus spojený se "Smells Like Hohm" a poznávací znak celého alba. "Love Classics" je o lásce v různých podobách, o rozličných pohledech na tuto věc, které vzkazuje vrchní textařka Charlie One. Hudebně se Ohm Square vydali do spíše středně rychlých vod vstříc poznávaní rozličných odstínů zvukového experimentu. Žádný drum'n'bass, jen čitelné rytmy propletené melodickými nápady a doplněné o patrné množství akustických nebo elektronických nástrojů. Vše je postaveno na popovém písničkovém základu, ale není to jen obyčejně znějící pop, to by nebyli oni, kdyby z toho neudělali nějaký vyšší level hudebního laborování, ve kterém se potkávají prvky disco-dance-folk-rocku. A proč jsme museli na "Love Classics" čekat šest let? Charlie One na toto téma na oficiálním webu filozofuje: "No, přišlo nám, že 'dobře vypadající, fit a mladý' už tolik neletí, a lidé by se mohli ztotožnit daleko více i s kapelou s řídnoucími vlasy a kulatými bříšky :) ... tak jsme se rozhodli chvíli počkat."

Čtyři roky natáčení v několika studiích dalo "Love Classics" propracovaný a výtečně znějící zvuk, který k těm písničkám sedí. Každým poslechem vzniká záhadná vazba, jiskření a možná i zamilování. Deska není pouze sestavena z pomalých a utahaných kompozic, které by brzy vyšuměly do temnot. I když ty výrazně pomalejší, tedy "Half The Girl" se smyčcovým pošimráním Lucy Fillery nebo "Srnka My Dear", která se postupně proměňuje v hybný hymnus, patří k vrcholům. Obě tyto kompozice jsou včleněny jako ohraničení pro asi rytmicky nejvýraznější kus "Tiny Step" s kytarou hostujícího Yardy Helešice. Co skladba, to potenciální hit, jen kdyby je ta rádia tak chtěla hrát, což se asi nezadaří, a to je velká škoda. Horkými kandidáty by rozhodně byly "What's Within Us", "Synchrosmile" nebo "Who Needs Love?". Žádná věc nepokulhává, je to pěkně vyrovnaný a navazující celek propojený několika kraťoulinkými preludii, jen to tříminutové čekání na zcela závěrečný smích nemuselo být, ale od čeho je tlačítko stop, že jo? Možná to měl být účelný a varovný signál, že "Love Classics" končí a že je třeba stlačit opět play nebo v prvopočátku zvolit stálé opakování.

Trefný booklet je už jen třešinkou na povedeném dortu, který je vám přistrčen přímo pod nos. "Love Classics" je vyzrálým počinem, který do světa vypustili zkušení zvukoví pracanti Ohm Square. Takovéto desky je jedna velká radost poslouchat. "Love Classics" neomrzí a je vhodným doplňkem poslechové stravy pro každý den. Jsem hodně zvědav, jak to bude fungovat živě na pódiích, kam se už nejenom Charlie One neskutečně těší.