Deska na víceméně jazzy labelu Sonar Kollektiv spolu s názvem "Rock Me" by neznalého mohla směrovat k očekávání něčeho podobného, co před pár roky produkovala německá dvojka Turntablerocker. Zvláštní obal, o kterém pořád nevím, jestli je odpudivý, by naděje, že projekt Platnum bude něco jiného než většina slyšeného, mohl povzbudit. Po prvotním zjištění, že jde o projekt typu dva producenti a zpěvačka, naděje trochu opadla. To už tady bylo, je a bude mnohokrát. Ve výsledných pocitech nakonec převážily ty pozitivní, ale pořád nevím... S titulní sladbou, mimochodem se dvěma a půl minutami téměř nejkratší z celé desky, naděje na "něco jiného" pohasly zcela. Hybnější boogie lehce líznutý moderní r'n'b nezní špatně, jen se v té záplavě řinoucí se z Ameriky ztratí. S postupem desky se sice ukáže, že Platnum nechce jít cestou například Kelis a dalších, produkce je prostší, projev citovější, soulovější, jenže se zase vybavuje Alicia Keys...

Zaměnitelnost s mnoha jinýmy z r'n'b scény těžko brát jako chybu pětadvacetileté zpěvačky a skladatelky Ruth-Maria Renner, která je hlavní duší projektu Platnum. Zpívání v různých reggae, r'n'b a hiphopových německých kapelách se v ní muselo otisknout. Není tedy divu, že se od ní dočkáme tu jazzem, tu hiphopem, tu gospelem ovlivněné muziky, které se tak snadno říká třemi písmenky. Coby autorka i aranžérka skladeb ví, že je třeba dát vyniknout jejímu hlasu, do kterého umí vložit emoce, zprostředkovat svá trápení (za všechny "Obsession"). Kromě hlasu si vyhraje i s aranžmá - nejsou pokaždé stejná. Postupně slábnou hipohopové vlivy ("Crush On You"), po tak trochu divnějších skladbách se deska víc zklidňuje.

K těm divnějším věcem, ve kterých nelze nevzpomenout na sólovou desku Nicolette, patří "Cocain Part II" (už ten název), minimalistická polovina "Come To My House" s opakujícím se samplem starých hodin nebo "What's Your Name?" se skoro až nepříjemným syntíkovým zvukem a jen základním "tleskaným" rytmem. Nebýt tohohle budíčku, klidnější druhá půlka desky (včetně "She Won't Do It" a dvou docela nešťastně za sebou řazených nepříliš odlišných verzí jedné skladby) by vás skoro mohla uspat. A to i přes fakt, že se ke slovu stále víc dostávají jazzové vlivy - taková "Two Stars" by mohla připomenout známé Zero 7.

Renner/firma označuje svůj/její styl za "underground soul", možná právě kvůli těm přesahům a reflexe modernějších postupů, což ji odlišuje od jejích vzorů a předchůdců typu Arethy Franklin. Problém je, že při lehce nesoustředěném poslechu je málo underground na to, aby zaujala víc než jen středně a občas. Deska "Rock Me" vám příjemně vyplní pozadí při romantickém večeru, kromě jedné a půl skladby vás nebude rušit. Ale kdo bude mít čas a chuť na hledání zajímavostí, které tam jsou? Takhle se za výkladní skříň projektu Platnum dává její hlas, a ten je prostě zaměnitelný s hlasy mnoha kolegyň z Ameriky. Ještěže se od té americké masy r'n'b odlišuje aspoň částečně zvukem. Producentské a skladatelské jemnůstky nejsou pokaždé tak unikátní nebo výrazné, ale svědčí o její odvaze v rámci žánru experimentovat. Mohla by i víc, ale možná po ní chci moc, je mladá a je to její debut. Taky mi něco říká, že naživo by mě Ruth-Maria Renner a spol. dostali víc.

CD k recenzi poskytla společnost Panther.

Album: Platnum - Rock Me
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 56:33
Skladby: Rock Me, Sweet City, Leave Me, Baby, Crush On You, Obsession, Cocain Part II, Get Away, Come To My House, Drink My Wine, Greatest, Two Stars, What's Your Name?, She Won't Do It, The Day II, The Day I