Ve Vídni usazený label Couch Records moc umělců nevydává, ale minimálně s jedním (největším) jejich jménem - dZihan & Kamien - jste se už v Česku mohli setkat naživo. DJovali na loňském Algida Big Chill, neminuli Roxy, byli také zastoupeni na kompilaci "Big Chill", která byla přílohou loňského květnového Ultram:xu. Dalším z pěti umělců malého labelu je Nenad Stankov, který vystupuje pod pseudonymem De Vibroluxe. Po dvou letech od maxisinglu "Chicken Chop Suey" vydal v lednu dlouhohrající debut s podobně podivným názvem "Cracq Magic International" a díky distribuční společnosti Panther (nebo internetu) pro něj ani nemusíte jezdit k sousedům.

S ambientními nebo chill-outovými projekty se v posledních plus mínus deseti letech roztrhl pytel, takže je docela fuška v těch "takových příjemných pohodovkách" rozlišovat. De Vibroluxe na to jde od začátku dobře. Přizval si hosty a dle jmen se zdá, že jde o pestré společenství, které živou hrou zbavuje jazz-funkové skladby jinde tolik časté samplovací sterility. Přitom i na "Cracq Magic International" se sampluje, ripuje, nejvíc jsou slyšet hlášky z nejspíš pornofilmu "Megacities". Na rozdíl od takové Jazzanovy je De Vibroluxe méně nu-jazzový, rhodes piáno nebo hammondky drží skladby v "normálnější" jazzové poloze, na druhé straně velká nástrojová sóla se nekonají. Deska začíná jako trochu jemnější kousek od Monkey Business, zároveň tato diskotékově se opakující skladba se vzdychy může evokovat spolupráci DJ Tvykse a Dary Rolins. Následující skladba "Beefy Ballet (Die Hard Edit)" díky virblujícím perkusím pošilhává po world music, ale zbytek je dostatečně jazzyfunky. Tenhle přídomek ostatně pasuje na všechny skladby, přesto nejde o jednolitou masu úplně stejných kousků. "Retrosonic" šlape hodně slušně, u ní byste v chill-outu těžko odpočívali. "Love Bubbles" nebo "Intermezzo" vás naopak v té pohovce pěkně udrží a vy můžete vydržet o trochu déle fakt, že Touch & Go se s další deskou tak hrozně loudají. Myšlenky vám také mohou zalétnout k Bran Van 3000, po kterých se také slehla zem.

Z pohovky vás ale může vymrštit crazy skladba "Mucho Traffic" (a na konci desky vás podobně probudí titulní věc) - díky nervnímu perkusivnímu rytmu a zvláštně trhaným a jakoby nedokončeným samplům zní, jako by si Nenad a spoluhráči něčeho zobli. Když se výše už tolikrát objevilo slovo funky, možná nepřekvapí, že dojde i na Prince. Lépe řečeno De Vibroluxe v "Electric Shampoo" nejen díky kytaře (a dechům a vokálům) zní, jako by tomu géniovi vzkazoval, že je čas trochu se zmodernizovat a ne jen vykrádat sebe sama jako na posledním "Musicology".

V předchozím textu jste možná postrádali něco o zpěvu. Jako mnoho jiných používá De Vibroluxe hostů, jenže, a tady by se dala vidět jedna z mála slabin projektu, pouze krátkých samplovaných úryvků jejich vokálů. To, že střídá mužské a ženské, moc nepomůže. Přesto celkově lze s uznalým pokývaním hlavy konstatovat, že hlavní "pachatel" hudby Nenad Stankov je šikovný a jeho jméno stojí za to sledovat dál.

CD k recenzi poskytla distribuce Panther.

Album: De Vibroluxe - Cracq Magic International
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 56:33
Skladby: Lo-Fi Financial, Beefy Ballet (Die Hard Edit), Roots Boot, Retrosonic, Love Bubbles, Mucho Traffic, Intermezzo, Electric Shampoo, Jazzed Jungle, Club Paradise (55$/h), Cracq Magic Int.