Apocalyptica je jednoznačně hudebním tělesem, které si v našich končinách vydobylo neotřesitelnou pozici a získalo pevnou a mohutnou fanouškovskou základnu. Zda a jak své věrné finští violoncellisté potěšili v půli dubna v pražské Arše, se dočtete v naší reportáži.
© Jiří Stružinský / musicserver.cz Pražské
Divadlo Archa je skutečným multikulturním prostorem, a tak ač divadlem, odehrávají se zde občas i pěkně divoké koncerty. Dvěma z nich bylo dvojvystoupení finských metalových violoncellistů zvaných
Apocalyptica.
Apocalyptica velmi rychle beznadějně vyprodala první koncert v úterý 12. dubna, a tak si o den později dala repete. A že o diváky neměla nouzi ani ve středu, na to můžete vzít jed. Těsně před otevřením vstupních dveří se fronta čekajících táhla celou pasáží skorem až na ulici a sál Archy byl chvíli před osmou tudíž naplněn až po okraj.
Patřím mezi ty bláhové jedince, kteří trpí infantilní představou, že když se inzeruje začátek koncertu v osm večer, má alespoň zhruba v osm také začít. Věřte tomu nebo ne, tento začal již dvě minuty před úderem inkriminované hodiny! Na setmělé pódium nastoupila předkapela (jejíž jméno, a to se omlouvám, jsem zpěvačce nerozuměl a ani jsem jej nikde nenašel zmíněno) ve složení cello, housle, klávesy a již zmíněná, vskutku éterická rusovlasá zpěvačka s všeříkajícím nápisem
GŐTTIN neboli
BOHYNĚ na tričku. Po temném intru kapela předložila natěšenému publiku šestici většinou poklidných skladeb, které jsem si soukromě zaškatulkoval jako
gotický pop. Vedle dvou strunných nástrojů byl hojně využíván syntetizátor jak coby melodický nástroj (klavír, další smyčce), tak pro rytmiku (naprogramované bicí) a různé doplňující samply. Cello a housle si předávaly sólové party a nad vším se klenul příjemný zpěvaččin křehký hlas, který se pouze v nejvyšších polohách stával poněkud nejistým. Úhrnem tedy velice milá půlhodina, která dobře naladila posluchače do očekávání věcí příštích.
© Jiří Stružinský / musicserver.cz Vše se ovšem zřejmě nemůže dařit tak, jak by bylo záhodno. Po svižné, ani ne desetiminutové přestavbě pódia totiž nenásledoval (jak bych po včasném začátku čekal) okamžitý nástup hlavních hvězd, nýbrž nepochopitelná dvacetiminutová pauza, během níž se nedělo zhola nic. Vše však bylo zapomenuto pár minut před devátou, kdy důstojně přišli Paavo Lőtjőnen, Eicca Toppinen a Perttu Kivilaakso, takto členové Apocalyptiky, a s nimi čtvrtý doprovodný cellista a bubeník. Páni muzikanti usedli na čtyři mohutná vyvýšená křesla s opěradly ve tvaru vík od rakví s vyřezaným emblémem lebky aneb logem skupiny (bubeník pochopitelně usedl za bicí), a bez cavyků spustili úvodní "Path" z alba "Cult", na níž navázali kouskem "Master Of Puppets" od Metalliky. Tím bylo předznamenáno, že večer se v žádném případě neomezí na aktuální eponymní nahrávku, nýbrž že hudebníci hodlají čerpat ze skladeb z celého devítiletého období, po které skupina hraje.
Bubeník, tluče občas i ve stoje, chvílemi připomínal svými gesty dávného Vikinga při jakémsi tajemném, magickém obřadu, Eicca a zejména Perttu si chvílemi mohli točíc bujnými kšticemi hlavy ukroutit, do toho spousta dýmu a výborná, náladu písně vždy vystihující světla. Úplně nejdůležitější však bylo, že v Arše byl ten večer (a to i během vystoupení předkapely) naprosto úžasný a dokonalý zvuk. Každé violoncello bylo slyšet jednotlivě a přitom dohromady celek vytvářel skutečně hutné metalové stěny. Skladby z nového alba včetně instrumentální verze aktuálního druhého singlu "Life Burns" střídaly hity staršího data jak z dílny samotné Apocalyptiky ("Hope"), tak jejich oblíbenců, zejména vždy favorizované Metalliky, jejíž "Nothing Else Matters" sklidilo zřejmě největší ovace.
© Jiří Stružinský / musicserver.cz S postupem koncertu zejména opět dlouhovlasí Perttu a Eicca stále častěji a častěji opouštěli svá důstojná křesla, aby své nástroje přenášeli po pódiu a divoké riffy hráli v druhé části povětšinou ve stoje. Ve volných chvílích smyčci povzbuzovali nadšené publikum k rytmickému potlesku, případně zpěvu refrénů známých skladeb. Po téměř hodině a půl a prvním odchodu do zákulisí přišel první přídavek v podobě opět instrumentální verze v originále zpívaného aktuálního hitu "Bittersweet" a metallikovské klasiky "Enter Sandman". Poté další odchod, další návrat a v tu chvíli zazněl z publika onen tradiční výkřik, který při pohledu na opotřebované smyčce vyzněl velmi příznačně: "
HOBLŮŮŮJ!!!". Následovala poslední skladba večera, po níž se muzikanti vrátili již jen poděkovat naprosto nadšenému publiku v natřískané Arše. Excelentní muzikantské umění, ohromná energie a radost z živého hraní, vynikající zvuk a davy blažených fanoušků. Tak by se do jedné věty dal shrnout popis koncertu, který se odehrál v jarní Praze letošního roku pod taktovkou severské Apocalyptiky.
Apocalyptica,
Divadlo Archa, Praha, 13. dubna 2005