Maďarsko-slovenské partičce Ghymes rozumějí v Česku jen studenti hungaristiky a nadšenci, kteří se učí maďarsky. Jen oni vědí, jestli "éGHYMESe" opravdu znamená "Nebeská poviedka", jak tvrdí booklet. Živá vystoupení této skupiny jsou nabitá energií, kterou výborní muzikanti dokážou strhnout obecenstvo k nekontrolovaným pohybům. Svou zásluhu na tom má bezpochyby i nástrojové složení. Dominuje mu obrovský buben, který má jeden z hudebníků zavěšený na prsou a mlátí do něj z boku. Takovou energii lze jen málokdy dostat na studiovou nahrávku. Ghymes se to v případě jejich desáté desky (nepočítá-li se "Koncert") nepovedlo.

Těžko říct, proč tomu tak je, a jestli náhodou nejde jen o subjektivní pocit. Osmičlenná skupina existuje asi dvacet let a mezi fanoušky world music se těší velké oblibě. Několik platinových desek a jedna zlatá jsou důkazem, že Ghymes představují špičku ve svém oboru. V oboru charakterizovaném alternativními způsoby hudebního vyjadřování a muzikantskou precizností na úkor prvoplánových melodií. Pro člověka uvyklého na jinou hudbu tak mohou představovat neobvyklý výlet do minulosti. Výlet, který se rozdýchává těžko. Výlet spojený s řadou otázek a asociací.

Tou hlavní otázkou zastřešující všechny další je úvaha nad tím, co je to vlastně ta world music. "Nebeská poviedka" je album i přes určitý limit nástrojového rejstříku (který se však hlavně díky používání syntezátorů posouvá) stylově poměrně rozmanité. Nejčastěji je zastoupeno něco, co by se dalo nazvat "středověkou pijáckou písní". To že se, soudě podle slovenských překladů názvů skladeb, o pití moc nezpívá, je věc jiná. Taková "Bárka / Loďka" ale melodicky opravdu evokuje časy kamenných hradů a poctivého vína. S dalšími písněmi mohou posluchače napadat ještě divočejší asociace: Při písni "Parasztínek / Sedliacky spev" doplňuje onen středověk vzpomínka na gothicrockové kapely, "Enkelö magyarok / Spievajúci maďari" připomíná nekompromisní rock sedmdesátých let a "Pléhkirály / Plechový kráľ" zase triphopové projekty let devadesátých. A přicházejí myšlenky, co by s některými skladbami udělali jiní producenti. Představa, že "Tüz, víz / Oheň, voda" zní v remixové úpravě loungovým klubem, je lákavá.

Přesto se nelze vyhnout kritice nedostatků. "Nebeská poviedka" zní podivně ploše. Syntezátor v již zmiňované "Tüz, víz / Oheň, voda" je "přehulený", až se nechce věřit, že šlo o producentský záměr, a i v jiných skladbách jsou slyšet náznaky zvukové nevyrovnanosti spočívající hlavně v potlačení rytmiky, která je pro živá vystoupení Ghymes tak typická. Na albu také chybí opravdu výrazné písně. Jistě, spousta kvalitních alb z poslední doby se vyznačuje určitou komplikovaností, kdy do skladeb posluchač pronikne až po několikátém poslechu, do jaké míry tento fakt ovlivňuje kvalitu desek world music, těžko říct. Ne moc povedený booklet a chybná webová adresa jsou už jen malými drobty. Jak bylo uvedeno na začátku: Síla Ghymes tkví hlavně v živých koncertech. Na nich dostanou i písně z "Nebeské poviedky" jiný rozměr. Rozměr o poznání lepší.