Makrobiotický latin-jazz-rock. Alkoholický funky-metal. Alternativní disco. Papundeklová krabice zatavená v igelitovém pouzdru jako obal na CD. Aby toho nebylo málo, tak pětičlenní Unifiction ujíždějí na chlebu. Proč? To ví jenom frontman Bedřich Levý. Pokud se chcete dozvědět něco o vzniku a historii kapely, není nic snazšího, než se mrknout na oficiální stránky. Pro lenochy tu mám rychloexkurz do minulosti: Bedřich se jednoho dne probral z dvouměsíčního dojezdu na mrkvi s jahelnou kaší. Změnil jídelníček a kontaktoval svého kamaráda - bubeníka Honzu Hrdličku, se kterým hrál ve skupině Fuzzy Headed. Už po první zkoušce měli jasno. Byla tu nová závislost. Chtěli jenom jedno: hrát, hrát, hrát. Časem přibrali další členy - basačku Veroniku, kytaristu Filipa a posledním kamínkem do jejich mozaiky se stal Honza Faix a jeho klávesy. Uběhlo deset dní od přijetí posledního člena a Unifiction už stáli na pódiu. V říjnu minulého roku jim u uniVERsalu (nahrávací ministudio basistky Veroniky) vyšlo eponymní album. Spíš EP. Neodvážil bych se pětitrackový kotouč označit za regulérní album. Nicméně obrázek o kapele si díky němu uděláte.

Doufám, že nikoho z Unifiction neurazím, když řeknu, že vokál Bedřicha Levého mi připomíná projev rebela Davida Krause. Ono to totiž není vůbec mínus. Mladého Krause považuji za nesmírně talentovaného hudebníka. Čeho se ještě nemohu zbavit, je pocit, že poslouchám zlobivého synka kapely Mig 21. Proč Mig 21? Všudypřítomná hravost. V textech, na webu a podle fotek i na koncertech. Dadaismus, co by se dal ždímat. Stačí se podívat na obal desky. Proč zlobivého? Kytary jsou ostřejší, zpěvák ukřičenější a u Macháčkovy party se nikdy nedočkáte textu: "Baby. Uííí. I love you. Uííí. Fuck me." Už po dvou posleších máte jasno v jedné věci: Unifiction jsou kapela na pódia. Reprobedny v obýváku - to není nic pro ně. Ostatně, že nejsou poslechovka, o nich tvrdí nejenom jejich fanoušci, ale také oni sami.

Problém téhle desky je v tom, že je příliš krátká. Dvaadvacet minut rychle uteče. Přitom je necelá půlhodinka ve společnosti Unifiction velmi příjemným zpestřením dne. Veselá hudba, která vám vlije dobrou náladu do žil. Žádné experimenty, jen velmi dobře odvedená práce. Unifiction zkrátka šlapou jako dobře promazaný stroj. Doufám, že někdy vydají plnohodnotnou desku (snad ano, když mají na stránkách texty k třinácti písním), protože tahle ochutnávka mě opravdu rozmlsala. Při slovech poslední skladby (mám podezření, že je to hymna kapely): "Chléb ti podávám / Sám sem ho pek ó dodávám / Kvásek přidávám a těsto hnětávám", jsem dospěl k přesvědčení, že na tom chlebu opravdu něco je. Dám si ho k večeři a třeba zjistím co.

P.S. Vyjádření kytaristy Filipa k chlebománii: "Chlebománie - to je spíš otázka na frontmana Bedřicha. Každopádně chléb je celozrnný, kváskový a makrobiotický! Na tom si zakládáme. :-)"