Čtvrteční večer v pražském Roxy patřil neobvyklé koncertní dvojkombinaci. Toho večera poprvé v Praze vystoupil Karl Bartos, kdysi člen Kraftwerk, který dovezl svou vizi elektronické hudby. Pódium a publikum s ním sdíleli Tata Bojs, kteří si letos odnesli čtyři Anděly za "Nanoalbum". A jak to dopadlo, čtěte dál.
© Sofii / musicserver.cz Již dlouho jsem nebyl na koncertě, kde by se potkávaly tak rozdílné hudební světy, ale stalo se tak a nebylo to vůbec špatné. Ve čtvrtek 7. dubna v pražském klubu Roxy vystoupila dvojice
Karl Bartos a
Tata Bojs. Kluky z Hanspaulky asi není třeba více představovat, jelikož za své "
Nanoalbum" získali nejvíce letošních Andělů.
Karl Bartos toho večera byl hlavní hvězdou, i když hrál v pořadí jako první. Jeho kariéra je hlavně spojena s legendou
Kraftwerk a na svém kontě má i několik sólových projektů, které vydal od roku 1991, kdy tuto formaci opustil. Zatím posledním počinem je deska s trefným názvem "Communication" (2003), kterou přijel představit i k nám a na níž najdete jeho typické laborování s elektronickými instrumenty. Paradoxem je, že dodnes toto album není v české distribuci, ale i tak to beru jako skvělou věc, že se tento korunovaný profesor experimentů s elektronikou a počítačovými stroji dostal i do Prahy.
© Sofii / musicserver.cz Začátek celé akce byl plánován na šestou hodinu a když jsem se dozvěděl, že
Karl Bartos bude hrát jako první, docela jsem se strachoval, kolik lidí se na něj přijde podívat. Jeho vystoupení začalo po sedmé hodině před z půlky obsazeným klubem, ale ten se stále zaplňoval. Jeho set nebyl sestaven pouze z vlastních skladeb a všem návštěvníkům vhodnou formou připomenul loňský pražský koncert
Kraftwerk. Karl ve své umělecké činnosti kloubí elektronickou hudbu s videoprojekcemi, ty obstarával opět zručný videojay Richard McPhaily. Minulý rok jsem Karla Bartose viděl na festivalu
Wave Gottik Trefen v Lipsku a jeho vystoupení u nás se nijak zásadně od toho loňského nelišilo, i když přihodil nějaké skladby k dobru. Sound a vokály vytvářel Karl a jeho zručný pomocník Mattias
Black. Nosnou kostrou byla
kraftwerkovská klasika "Computerworld" (1981), z které hned úvodem zazněla dvojice kompozic "Numbers" a titulní "Computerworld". Z jeho vlastní produkce úspěch slavily hlavně "I'm The Message" nebo vydařená "15 Minutes Of Flame". Z dob Kraftwerku zabodovaly v závěru hlavního bloku skladby "Tour de France", "Trans Europa Express" nebo "The Robots" a nemalý úspěch měla i singlovka "The Model". V přídavcích nechyběl oblíbený "Pocket Calculator" nebo vynikající "Ultraviolet". Oproti Lipsku navíc zazněly "Electronic Apeman" z "Communication" a úchvatná kráska v podobě "Neon Lights", kterou si po svém třeba upravili O.M.D.,
Simple Minds a na svém singlu "Vertigo" ji též mají
U2.
© Sofii / musicserver.cz Po vystoupení Karla Bartose se pódium začalo rychle přestavovat a s blížící se
koncertní zavíračkou, která je v Roxy nastavena na desátou hodinu, bylo zcela jasné, že
Tata Bojs odehrají kratší set. Když jsem je viděl naposledy v rámci festivalu
Colours Of Ostrava, byl pro mě velkým zklamáním jejich tehdy dost mizerný zvuk. V Roxy to bylo mnohem lepší, jen škoda, že v záplavě světel a menšího prostoru tolik nevynikla skvělá videoprojekce. Během hodiny, kterou
Tata Bojs hráli, zazněly převážně hity a několik málo ukázek z "Nanoalba".
Milan Cais toho večera byl nachlazen a jeho výkon by zasloužil velkou pochvalu, sám to parafrázoval slovy, že to aspoň s námi vypotí. Něco málo po deváté se rozezněla skladba "B.M.O.", která raketově pohltila přihlížející dav - čekal jsem však, že bude více narváno. Následná "Toreadorská otázka" byla vstupní branou k "Nanoalbu", z kterého
Tatáči vystřihli sestavu "Nemocná", "Pan Tečka", "Tomášovi", "C.V.A.N." a v úplném závěru koncertu to byl "Boj". Vrcholem ale byla "Geometrická", která svou hybnou mašinérií dokonale vygradavala večer. Pak přišlo náhlé zpomalení s "Náměsíčnou" a najednou tu bylo skoro finále s "Attention Aux Hommes!" a "Lasičkami".
Tata Bojs před striktním koncem koncertu stihli ještě aspoň jeden přídavek - diskojuchačku "Růžová armáda" a za zvuků vlezlé melodie z filmů o odvážném Vinnetouovi se rozloučili, poděkovali za účast a poznamenali, že hrát po boku Karla Bartose pro ně bylo velkým potěšením.
© Sofii / musicserver.cz Dubnový večer s pořadovým číslem sedm nabídl zajímavé spojení elektronické hudby s virtuální realitou "Nanoalba". Když jsem odcházel, nemohl jsem si nepovšimnout, že Roxy nebyla zcela vyprodána. Zřejmě to bylo způsobeno tím, že
Karl Bartos tu není až tak známým pojmem a na samotné
Tata Bojs byla cena lístku docela vysoká. Ten kdo přišel, ale určitě nelitoval.
Karl Bartos předvedl s velkou zručností, že elektronika může být plná úžasných melodií a že na těch strojích může být doopravdy něco velmi lidského.
Tata Bojs pro změnu chrlili to nejlepší, co toho večera mohli nabídnout v tak omezeném prostoru. I když ta policejní zavírací doba je doopravdy hodně svazující, bylo to zkrátka fajn.
Setlist
Karl Bartos: Numbers, Computerworld, The Camera, I'm The Message, Computerlove, Life, Homecomputer, The Telefon Call, The Model, Reality, Tour de France, 15 Minutes Of Flame, Trans
Europe Express, The Robots, Pocket Calculator,
Ultraviolet,
Electronic Apeman, Neon Lights
Setlist
Tata Bojs: B.M.O., Toreadorská otázka, Nemocná, Pan Tečka, Tomášovi, C.V.A.N., Geometrická, Náměsíčná, Attention Aux Hommes!, Lasičky, Boj, Růžová armáda
Karl Bartos,
Tata Bojs, Roxy, Praha, 7.4.2005