Byl to svým způsobem podivný večer, o kterém dosud pořádně nevím, co si mám myslet. Kdyby se na něm v publiku bývaly sešly převážně klasické rockové máničky, určitě by se mezi nimi našla spousta těch, kteří by odcházeli navýsost spokojeni. Ale vlastně - ne že by ostatní návštěvníci spokojeni nebyli, jen to nějak bylo všechno jinak, než by se dalo čekat. Byl to totiž až ukázkově tradiční rockový, možná bych se nebál říci i bigbeatový koncert se vším všudy. Jenomže těch pravověrných rockerů se do Roxy sešlo jen pár, zbytek publika tvořili z části pamětníci už notně zaprášené slávy skupiny z časů první poloviny let devadesátých, kdy se jejich písničky hrály na Rádiu 1 skoro denně, a pak také zčásti pár zvědavců, kteří od nich nejspíš znají jen jeden jediný hit, aniž by často tušili, že ani ten vlastně není jejich. Skupina sama pak jako by se zastavila v čase a možná - při znalosti jejích desek – se i vrátila o nějaký ten rok zpět. Ne že by to občas na pódiu nezajiskřilo, ale většinu času spíš nostalgie vítězila nad realitou, a ti, kteří nepamatovali, často znechuceně opouštěli sál.

Americké kvarteto z Chicaga, u kterého mi drsňácký název vzhledem k jejich melodičnosti vždycky připadal trochu matoucí, se rozhodlo ignorovat nejen svou minulost, ale i celý vývoj kytarových kapel v posledním desetiletí, a vydalo se opačnou stranu. Kdysi začínalo u kultovního labelu Touch & Go, zabodovalo s příjemným albem "Saturation", aby se ale stejně celosvětově proslavilo coververzí "Girl, You'll Be A Woman Soon", použitou v Tarantinově filmu "Pulp Fiction". Jenže to už je všechno hodně dávno. Mezitím pár let neexistovali a mnozí návštěvníci možná ani netušili, že v Praze nehrají poprvé.

A v čem že tkvěla ona podivnost? Vedle faktu, že na ně přišlo v nemalé míře publikum, které čekalo evidentně něco úplně jiného, a tak z principu nemohlo být uspokojeno, to byla i skutečnost, že aniž bych byl příznivcem aktuálních trendů, v Roxy jsem se často při jejich produkci nemohl ubránit smíchu. A nejen pro jejich vizáž. Urge Overkill model 2005 jsou totiž nejen stárnoucí čtveřice chlápků, které to jejich hraní sice pořád až překvapivě baví, ale zároveň se často neubrání sklouznutí k rockovým manýrám a pózám (tak charakteristickým pro léta sedmdesátá). Mají pořád krásně sezpívané vokály, ale zatímco na jejich starších deskách je vždy propracovaný a charakteristický zvuk, tentokrát jako by na všechno toto rezignovali a předvedli se jako tuctová rocková kapela, která občas připomíná svůj vlastní, často notně odfláknutý revival staršího období.

Většině publika to ale evidentně nevadilo. Kapela jen výjimečně sklouzla k pomalejším baladám, většinou do toho řezala o sto šest. Ačkoliv prostor byl méně než poloprázdný (pořadatelé dokonce ani neotevřeli balkón), ti, kteří si sem cestu našli, se soudě podle velmi pozitivního ohlasu dobře bavili, a o víc snad ani jít nemohlo. Urge Overkill vystoupili bez předkapely a spustili až v půl deváté, aby se v následujícím čase prohrábli svou historií. Zazněly logicky jak neznámější pecky, jako třeba "Somebody Else's Body", ale zároveň se odhalila slabina v podobě až přílišné vzájemné podobnosti jednotlivých méně známých skladeb, které po chvilce úplně splývaly. A jestliže v minulosti byli řazeni k alternativním rockerům typu Smashing Pumpkins, s tím, co předvedli v Roxy, by z fleku mohli dělat předkapelu například AC/DC. Abych nezapomněl: na zmiňovaný filmový megahit pochopitelně došlo až v přídavku, ale jeho aranžmá bylo, plně v mezích oné zmiňované podivnosti, značně pozměněno. Chvílemi jsem si připadal jak na rockové venkovské taneční zábavě – tady se také většina bavila (aniž by u toho musela tančit), ale přesto se dala jen těžko zahnat myšlenka, že začínající kapela by s touto produkcí nejen neprorazila, ale sotva i někoho vůbec jen na chvíli zaujala.

V současné době jsou sice v módě retro kytary, ale obávám se, že to tentokrát nebyl ten případ. Jistěže pro fanoušky znamenal koncert přinejmenším příjemný vzpomínkový večírek, ale pokud je pravda, že se skupina po absolvování svého comebackového turné míní vrhnout na nové album, pak se nemohu ubránit nemalé porci skepse. Protože jak potvrdil i tento koncert, své nejlepší časy mají zřejmě už dávno za sebou.

Urge Overkill, Roxy, Praha, 6.4.2005