Distribuční společnost Panther má ve svém katalogu různé zajímavé věcičky. Jednou z nich je i produkce labelu Sonar Kollektiv, který byl založen v roce 1998 týpky z projektu Jazzanova. Ten je jedním z těch známějších představitelů acid- nebo nu-jazzu, tedy jazzem silně inspirovaných kompozicí proložených scratchingem a více či méně tanečními beaty, což nevylučuje loungové pohodovky, které pro leckterou mládež nudný jazz učinily akceptovanou součástí moderní hudby. Jedním z umělců tohoto labelu je i Benny Sings, což je ve skutečnosti Holanďan Tim van Berkestijn. S takovým jménem je pseudonym skoro marketingovou nutností.

Benny Sings v roce 2003 vydal v Holandsku debut "Champagne People". Navzdory názvu nešlo o žádné výstřelky, dle kritiky vznikly křehké popové skladby, v nichž si autor nahrál všechny nástroje - (bas)kytary, piáno, bicí. Snažil se v nich předat svou touhu po lásce, míru a porozumění. Nepřekvapí, že díky tomuto albu byl srovnáván s produkcí jmen populárních především v 60. letech (například Hall & Oats nebo Steely Dan). Kritika i publikum doma mu to docela zbaštily, Sings si přibral jazzovou sekci a začal objíždět kluby a velké holandské festivaly. Získal národní cenu na podporu mladých a nadějných umělců, skladba z alba se dostala do reklamy na čokoládu Dove. Ale Tim nežije jen jako Benny. Skládá a produkuje i pro soulový projekt Heavenly Social, komponuje doprovody k divadelním hrám a filmům, remixuje.

Dosti k profilu Bennyho Singse, pojďme ke druhému albu "I Love You", které už vychází mezinárodně (debut už byl také znovuvydán). Obal navozuje pohodovou atmosféru a naznačuje, že se Benny Sings od debutu neodchýlil. Z podtitulu "Live At The Bimhuis" sice vyplývá, že ji se svými spoluhráči nahrál naživo a ne ve studiu, ale neznamená to nějaký silovější přenos energie. Nebýt potlesku na začátku desky, mezi písničkami a pak na konci, ani byste si živosti nevšimli. Ale stejně není účast publika zbytečná, protože jak se nechal slyšet skoro výhradní autor, hraní naživo změnilo jeho hudbu i jeho, je pro něho terapií a lékem na depresi, a tak skladby musí mít v sobě "něco" neuchopitelného navíc.

Což se nelze divit. Celé album zní opravdu tak jemně vesele (ne ztřeštěně), pozitivně. V úvodní skladbě s klavírem trošku připomene skorojmenovce Bena Foldse, ale bez jeho nespoutané energie. Postupně se víc a víc projevuje jazzová atmosféra od Bennyho spoluhráčů. Trubka, flétna, saxofony a už vůbec ne rytmy nejsou tak acid jako od Zero 7, Us 3 nebo podobných, autor sám své skladby označuje dokonce za čistý pop. Pop proto, že dává důraz na melodii, skladby instrumentálně nijak nezahlcuje. Proto nepoužívá, jak říká "divné zvukové efekty nebo komplikované riffy basy". Pak se zdá dost zbytečné scratchování v "New Bed", i když jde rytmicky o docela zvláštní záležitost. Z příjemně melodických skladeb, ale přece jen pro někoho po půlhodince docela ospalých, se naštěstí vyloupne hybnější "Get There", s funkovou kytarou a trumpetou. Malým osvěžením je použití doprovodných ženských vokálů jako v "Yours" nebo poslední už docela gospelové skladbě "Make A Rainbow". Textově jde také o prosté záležitosti, ostatně název desky (i pseudonym hlavního autora) už těžko mohl být otřepanější a jednodušší. Ale není to na škodu, hudbu vhodně doplňují, a třeba "No More Drinks" je prostě roztomilá. Náladu desky možno ozkoušet i bez stahování mp3 na Singsových stránkách, kde hraje v pozadí hudba.

Ne náhodou byla deska vydána na Valentýna. Ale i ti, kdo tenhle svátek nemusí, by mohli Singsovo vyznání absolvovat bez pupínků. Ale také bez horečnatého třesu nebo červenajících tváří - tolik krve vám do hlavy ani jinam jeho muzika nevžene. Spíš by vás mohla pěkně doprovodit do říše snů.

CD k recenzi poskytla společnost Panther.

Album: Benny Sings - I Love You
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 40:51
Skladby: Little Donna, Below The Waterfall, New Bed, So Light, Yours, No More Drinks, Follow The Light, Get There, Me And My Guitar, Make A Rainbow