Dan Bárta vzal svoji jazzovou kapelu Illustratosphere po čase opět na výlet. Název turné Retropicture Tour není tentokrát pouhou slovní hříčkou - krom skladeb Illustratosphere v jeho průběhu totiž hrají také písně repertoáru Alice, Sexy Dancers či ze "Snowboarďáků". A vážně je co poslouchat.
© facebook interpreta Existují páky, jež lidmi spolehlivě hnou za všech okolností -
Dan Bárta v sobotu obdrží Anděla a v úterý je o jeho vystoupení takový zájem jako o málokoho. V tomto jednoduchém předpokladu zří pořadatel vidinu zisku a nahrne do klubu i ty, co tam nemají co dělat (tj. návštěvníky, kteří dle čísel přesahují oficiální kapacitu klubu). Výsledkem je absolutní peklo, z kterého by se jeden posral (promiňte). Ne že by to byl jev výjimečný, ale zrovna v případě takového koncertu je to sakramentská chyba. Performance maestra Bárty a jeho úžasného ansámblu
Illustratosphere ve složení Filip Jelínek, Jaroslav Friedl, Stanislav Mácha,
Robert Balzar a Jiří Slavíček totiž není akce pro kotle, jejichž účastníci se vyžívají v soutěžení o počet nasbíraných modřin, odřenin a přelomených žeber, nýbrž akce jako stvořená pro komorní prostředí, kam člověk nakráčí, usadí se na židličku číslo čtrnáct řady deset, uvelebí se a nožkou decentně poklepává do rytmu. Když si tohle uvědomíte natisknutí na osm dalších okolních přístojících, je vám do pláče, protože víte, že to všechno mohlo být o dost lepší, nehledě na to, že tím zákonitě trpí atmosféra večera, z čehož je jistě znechucená i kapela v čele se zpěvákem, kterému se při zpěvu nedýchá zrovna nejlépe.
© Radek Antl / musicserver.cz Promiňte mi ten úvod. Vím, že jste si tento článek neotevřeli, abyste si početli, jaká je ten a ten pořadatel bezohledná svině, ale abyste zjistili, co to je to Retropicture Tour vlastně zač a zda má vůbec cenu zúčastnit se ho coby divák (i proto přinášíme report z Olomouce). Odpověď na vaši otázku samozřejmě zní - určitě ano, jen je třeba dobře zvolit, co si z večera chcete odnést. Pokud jste skalní fanynka ve věku deset až čtrnáct let, je vaše volba asi jasná, bude to přední lajna, kde je sice většinou neskutečné horko a takřka nesnesitelný hluk, ale alespoň si užijete váš idol pěkně zblízka (možná na vás i mrkne). Pokud jste hudební fajnšmejkr, čím dál od pódia budete stát, tím lépe pro vás - lidé okolo
Illustratosphere dokázali vykouzlit výborný zvuk i v poměrně špatně nazvučitelném U-klubu (a o vizuální zážitek se postarají jakési paravany, na nichž čas od času proběhne pár sympatických záběrů). Z fotek si pak odnesete leda houby, poněvadž se zde nesmí fotit a při porušení zákazu budete vyvedeni (celkem to chápu, zkuste si hrát za neustálého blikání světýlek).
© Radek Antl / musicserver.cz Tak jak tak si to užijete, ať už jste absolutní fanoušek jako já, či pouhopouhý trendař, o nichž jsem mluvil v úvodu. Kapela vás nenechá dlouho čekat a nastoupí-li se zpožděním, pak pouze se zpožděním nezbytným. Spustí vkusným otvírákem "Killin' Me", naváže titulní písní z filmu "Horem pádem", luxusními verzemi skladeb "Moje vina" a "Ráno" skupiny
Alice a nechá vás též zavzpomínat i na časy Sexy Dancers ("Some People", "Introduction To Hapiness", "Foot In Another Land"). Všechny tyto kusy - ať už mé tvrzení zní věrohodně, nebo ne - nádherně zapadnou do jazzového konceptu večera a je vážně tou nejvýživnější pastvou pro ucho slyšet, jak mistrně si pánové muzikanti pohráli s aranžemi (ani jednu píseň zde zmiňovanou nejspíš nepoznáte dobrých několik vteřin, u některých si pak budete muset počkat na samotný refrén, abyste ji identifikovali). Dokonce i pop-rocková věc "On My Head", u níž si už těžko někdo reálně představí jinou verzi než tu rozhlasovou, v
ilustatosferovském módu funguje a z celku nijak netrčí. Ve srovnání s ostatními znamená intenzivnější groove, spíše než jazzy je funky, ale na ploše večera má své místo. Ba co víc, užijí si ji i ti z vás, kteří vinou její všudypřítomnosti nemohou slyšet ani její název, natož pak refrén.
Dan Bárta si ji ostatně také užije, v jejím průběhu paří tak, že divák nevěřícně kouká a pouze hádá, jestli se vážně postaví na hlavu.
© Radek Antl / musicserver.cz S věcmi z pera
Illustratosphere už se to bude mít trochu jinak. Jejich originální verze jsou jazzové samy o sobě, čili nevyžadují nijak zásadnější aranžerské zásahy. Oproti studiovým
předlohám vyzní o dost bytelněji, co do výrazu se stanou naléhavějšími. Z debutu "Illustratosphere" se bude hrát pouze výjimečně, a sice spíše ke konci ("Na i v ní", "Kontrabásník"), "Entropicture" zazní skoro celá. Stejně jako mě i vás možná překvapí, že si kapela troufla na "Tábory šestek", jejíž neoddělitelnou součástí je angažmá spoluautora některých písní
Illustratosphere a člena
J.A.R. Oty Klempíře, který v "Táborech" zní tak nějak nezastupitelně a Retropicture Tour se neúčastní. Muzikanti si s tím poradí po svém, první Klempův part vyšťouchají kytarová sólíčka, druhý odříká - s víceméně komickým výsledkem - jeden z kapely.
© Radek Antl / musicserver.cz Až na tento hrbolek na cestě ale půjde o neskutečně příjemnou jízdu. Krom nepřekvapivě výborného zpěvu, oscilujícího mezi procítěným šepotem a frenetickými
vokálními ejakulacemi, a typického klátění a svíjení předvede
Dan Bárta také obstojný výkon bavičský - U-klubu například dopřál peprnou historku z Olomouce, filozofické rozjímání a svérázné výklady textu té a té písně. Muzikanti z
Illustratosphere nezůstanou pozadu a krom jiného si užijí spoustu všelijakých sól. Budete-li vyžadovat přídavku alespoň tak hlučně jako publikum v Olomouci, dočkáte se strhující coververze hitu
Jamese Browna "I Feel Good", kterou Bárta před mnoha lety natrénoval na koncertech
J.A.R., a vezmete-li si s sebou nějaké to kilo navíc, doporučuji přijít mezi prvními a pořídit si čerstvý živák z pouze několik dnů starého koncertu v Liberci. Nezbývá mi než vám popřát, ať máte mnohem větší štěstí na pořadatele.
Dan Bárta & Illustratosphere, U-Klub, Olomouc, 22.3.2005