Primitiv Plebs vydali druhou desku "O mrtvých jen dobře". Přicházejí na ní s obyčejným punkem, který neposkytuje zvídavému posluchači nic nadstandardního. Album je díky své stereotypnosti a textové trivialitě dokonce podprůměrné.
Mám k punku přirozenou nedůvěru. Bojím se jeho monotónnosti, odpuzují mě napatlaná číra, anarchismus je dle mého stejná zvrácenost jako komunismus. Rychlé bicí a řezavé kytary mě většinou zardousí během dvou tří písní. Je ovšem několik kapel, které mi názorně dokázaly, že i tato - pro mě komplikovaně stravitelná škatulka - se dá provozovat s grácií, s nápadem, s humorem a s přesahem. Ze starších bardů to jsou třeba
Dead Kennedys, Clash nebo české
Tři sestry. Z nových projektů rozhodně stojí za zmínku
Zpraku!, jejichž
"Budoucnost chceš znát" se mi dostalo do ruky poměrně nedávno. No jo, ale potom tady jsou třeba takoví
Primitiv Plebs, jež mi stačí poslouchat deset minut a zastrčená skepse je zpět. Asi nenávratně.
Nebudu chodit kolem horké kaše a rovnou napíšu, že druhé album ledečských
Primitiv Plebs "O mrtvých jen dobře" je špatné. Nebál bych se skoro říct, že to je zbytečná nahrávka, pokud tedy nejste zapřísáhlí fanoušci stylu a je vám putna, jakou kvalitu do sebe perete. Začátek patnáctidílné kolekce je nadějně humorný, ironie zdá se být příslibem. Ještě první track o všudypřítomných mrtvolách, který se nese ve volnějším punkovém, či spíš rockabilly tempu, dává tušit, že by to nemusel být celkově takový průšvih. Ale čím dál se člověk albem prokousává, tím víc si uvědomuje, že Petr Fiedler opravdu neumí zpívat, že
Primitiv Plebs jsou špatní skladatelé a nedokáží složit ani náznak melodie, že jejich lyrická potence se omezila na líh a nekrofilii, že opakovaný vtip přestává být vtipem.
Snažil jsem se "O mrtvých jen dobře" poctivě poslouchat a postupně pronikat do jeho hlubších vrstev. Když jsem do sebe ládoval pátou masochistickou nálož, prozřel jsem, že žádné další vrstvy nejsou. Jen pouze punk, a to ten nejobyčejnější, který od totálního průseru zachraňují tři věci: zaprvé, relativně schopný basák Pavel Fiedler (viz cvrlikavá linka v "U nás v Ledči před kostelem"), zadruhé, solidní zvuk, zatřetí, sporadický humor (např. folklórní parafráze v "Kosa nostra"). Jenže to je pořád zatraceně málo na to, abych byl za takové CD ochoten vysolit 150 korun, za kolik se dá sehnat. A vůbec to nesouvisí s tím, jestli jsem srdcem punker, nebo nejsem. Dobrou muziku dokážu ocenit a je mi jedno, jakým žánrem tepe.
Primitiv Plebs mi ale mnoho momentů, jež by stály za mou pozornost, neposkytli.