Včeličky zapomněly pořádně bodnout

30.03.2005 11:00 - Honza Kulig | foto: facebook interpreta

Američanka Tori Amos se po tříleté pauze vrátila s novou deskou "The Beekeeper". Nutno říci, že čekání to bylo neúprosné a zavazující. Jestli své nadání dokázala Tori na nové desce skutečně prodat, se vám pokusí napovědět naše recenze.
7/10

Tori Amos - The Beekeeper

Skladby: Parasol, Sweet The Sting, The Power Of Orange Knickers (featuring Damien Rice), Jamaica Inn, Barons Of Suburbia, Sleeps With Butterflies, General Joy, Mother Revolution, Ribbons Undone, Cars And Guitars, Witness, Original Sinsuality, Ireland, The Beekeeper, Martha's Foolish Ginger, Hoochie Woman, Goodbye Pisces, Marys Of The Sea, Toast
Celkový čas: 79:31
Vydavatel: Sony BMG
Rudovlasá americká písničkářka a pianistka Tori Amos vydala své první album už v roce 1988. Je tomu už tedy nějaký ten pátek a za ta dlouhá léta pohybu na hudební scéně dosáhla neoddiskutovatelně postu velice osobité, ve všech směrech jemné, citlivé a všeobecně velmi šikovné autorky a písničkářky, která je v celosvětovém kontextu řazena někde mezi Kate Bush a Joni Mitchell - tedy do velmi dobré společnosti. Její nové album, na které se čekalo tři roky, má v překladu příznačný název - "Včelař". Jen se trochu bojím, že včely zapomněly tohoto včelaře trochu pobodat k většímu výkonu.

Na desce dostal prostor klasický zvuk klávesových nástrojů, které samozřejmě se vší jemností sobě vlastní obsluhuje i sama autorka, a gospelový zpěv, vyjadřující pokoru ve víře v boha, který více či méně lemuje zpěvaččinu kariéru. Tedy co se týče výbavy, nemám výtky. Novinka je poklidná, aranžérsky i vokálně velmi dobře propracovaná. Její zpěv je natolik uhrančivý, že by mě dokázal dostat v každé chvíli. Přesto tomu něco chybí. Nemohu ji nesrovnat s mladičkou Norah Jones. Při poslechu desky Norah cítím něco zvláštního a u Tori mi to chybí.

Tak jako na desce "Scarlet's Walk" je zde lehce skrytá basa, něžný tlukot bicích, jemné tóny piána... ale vše takové nemastné neslané. Sice krásné, ale omrzí se to. Typickým příkladem jsou věci jako "Ribbons Undone", "Mother Revolution" nebo "Sleeps With Butterflies". Ale takovým lehkým vybočením a musím se přiznat, že velmi příjemným, je "Barons Of Suburbia" - lehce klavírový popík, ale hodně zajímavý. A další dvě věci mě naprosto dostaly. Je to balada "Original Sinsuality", při které se mi vehnaly slzy do očí, a druhou je duet s Damienem Ricem "The Power Of Orange Knickers". Jejich dva sametové hlasy si naprosto padly do noty. Deska oplývá tu a tam vynikajícími melodiemi, jinde zase monotónosti, která celý dojem kazí.

Nevím proč, ale i tak chci dát Tori vynikající hodnocení, protože ta deska stojí určitě za poslech. I když po tříletém čekaní jsem možná čekal o něco víc. Je to holt málo a některým se po poslechu, tak jako mě, může stát, že budou mít ten nepříjemný pocit nedosycenosti. A v tom je ten svízel. I tak ale věřme, že se Tori na další své desce vyřádí dosytosti, a proto na ni do budoucna nezapomeňme.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY