Dobrých metalových skupin, které bychom mohli pouštět hostům ze zahraničí, je v Česku poměrně dost. Ale i mezi nimi se najdou takové, které ten zbytek v tom či onom převyšují. Jednou z nich je nepochybně také vyškovská formace Dark Gamballe. Pravda, na aktuální desce "Superstar" sice upustila od vlastního jazyka gamballštiny, ale propracovaný elektro-metal s výraznými melodickými náběhy zůstal. Ne náhodou si jich všimla také odborná porota žánrových cen Anděl 2004 v sekci Hard & Heavy. Nápad udělat s nimi rozhovor jsem pojal ihned, jakmile se mi nové album dostalo do ruky (ostatně, jedno interview už jsme společně podnikli). Ale znáte to - "práce kvapná málo platná". Nicméně se podařilo, na druhé straně stál producent, klávesista a občasný zpěvák Tomáš "Robotom" Šlápota.

Když se tak podíváte do novin na aktuální dění, nebylo by lepší vyrazit na planetu Gamballe?

No, víš, oni tam také řeší, jestli mají v Merri Leer zavést větší daně pro vícekončetinaté obyvatele a jestli mohou Xurané volně do kaváren v centru Filomafed - takže to si nevybereš.

A stoupla vám sláva do hlavy, když vám všude vychválili desku a navíc vás ještě nominovali na Anděla...?

Desku někde pochválili, někde nakopli a ta nominace je prima hlavně kvůli písničkám, které možná díky publicitě dostanou šanci i před širším publikem. Pak se uvidí, jestli doopravdy někoho oslovujeme, nebo si hrajeme sami pro sebe a pár metalových fandů a kritiků. Do hlavy nám nic nestouplo, asi je to věkem. (smích)

Podle - v mých očích oportunistického - názvu "Superstar" bych řekl, že jste si o ten úspěch říkali ještě hlasitěji, než zněla vaše hudba.

Původně se deska měla jmenovat "Satan cirkus", no a pak jsem uviděl zmíněnou reality show a řekl jsem si - vždyť co jiného je Satan cirkus než tohle? Jde o to spíš všechny zúčastněné trochu poškádlit a vyprovokovat k reakcím.

"Jméno je prázdnota," tak končí skladba "Superstar". Je prázdná i Aneta Langerová, anebo se v jejím případě diskutabilní projekt neminul účinkem?

Neznám Anetu Langerovou osobně, nemohu proto říct, jestli je prázdná, nebo není. Ona je momentálně důležitá součást jednoho projektu na vydělání peněz. Co bude dál, to se uvidí. V textu se spíš jedná všeobecně o afektované hvězdy, které se tváří jako velké osobnosti, ale vevnitř zeje jen prázdný prostor bez emocí a života. A ti nemají co dát.

Vstřícný krok směrem ke konzervativnějšímu publiku byl zřejmě i rozchod s gamballštinou. Proč jste ji opustili, vždyť to byl punc originality?

Originalita je jedna věc. Můžu ti říct, že reakce na gamballštinu byly spíš rozporuplné a neadekvátní tomu, jaká s tím byla práce. No a čeština ? Je to veliká výzva. Nemáš se za co schovat, musíš se vyjadřovat přesně a přitom udržet "muzikálnost", zpěvnost, smysl a hlavně emoce. Pokud budeš v češtině zpívat o tom, jak se galaxie rozpíná do bezčasého prostoru hvězdné nicoty provázená výbuchy supernov na pozadí běsnících černých děr, tak se asi budou všichni smát. Ale kupodivu v angličtině to nikomu nevadí a někteří v tom vidí dokonce umění. Zazpíváš první slovo česky a vidíš, jak posluchači zpozorní a reagují, to je cíl té proměny. Srozumitelnost, kontakt.

V minulém rozhovoru jste mi napsali, že úspěch je přímo úměrný oběti. Jakou oběť jste složili za ty poslední dva roky?

Oběti peněžní. Šmarjá to bylo drahý! A oběť spousty volného času a nervů. Asi se z toho všichni zblázníme, ale nemáme na to zatím čas. (smích)

Přijde mi, že se vaše muzika vycizelovala, pročistila, zostřila hrany a tím vším dohromady jakoby trochu zledovatěla. Snažili jste se cíleně více se přiblížit tomu tzv. nu-metalu?

Prvky tzv. nu-metalu jsme používali i dřív, ale se zjednodušením aranží nám ty prvky najednou začaly více vyčnívat. Jinak s nu-metalovou hudbou je svázaná i docela omezující image a životní styl, tyhle atributy jsou nám ale úplně vzdálené.

V minulém rozhovoru jste hovořili o dohánění větrných mlýnů, v písni "Běh na dlouhou trať" zmiňujete Dona Quichota, často pějete o samotě, hlubině, noci, démonech. Je těžší zpívat a skládat o příjemném než o tom špatném?

Nemáš na výběr. To, co skládáš, má přímou vazbu na to, co vnitřně prožíváš, protože jinak nikoho nepřesvědčíš, aby tě poslouchal. Lidé velice dobře poznají, jestli plácáš někde slyšená a okoukaná slova, nebo jestli jim chceš říci něco, co má pro tebe doopravdy smysl. Máme tam ostatně ten Dark...

Mají vaše silně alegorické texty pevný význam, za nímž stojíte, anebo je spíše předkládáte posluchačům jako inspiraci k zamyšlení, která může mít různé interpretace?

Je to někdy alegorie, někdy to je epika. Nikdo z nás není školený literát, takže udržet přesnou řemeslnou formu se nám pokaždé nepodaří, no a co. Ať si posluchač sní, o čem se mu chce, to je právě ta legrace a svoboda. Žádné návody na život nepíšeme a psát nebudeme.

Vy jste typ progresivních hudebníků. Zkuste si zahrát na prognostiky a odhadnout, jak se bude nadále vyvíjet tvrdá muzika?

Podle toho, co vidíš teď, se zdá, že kytarová muzika je zpět, taneční scéna stagnuje a její progresivní části se opět stahují do undergroundu. V tvrdé hudbě si připadám, jako by mi bylo čtrnáct - zase letí Iron Maiden a Judas Priest. Čeká se na něco nového, zvukově i ideově. Jestli něco vyplivne hiphopová scéna, jestli bude další retrovlna "Nové vlny" a tak. Uvidíme.

Milým zpestřením "Superstar" je "Strýček Sam" s hostujícím rapperem z Naší Věci. Nelákalo by vás do budoucna více se spojit s hip hopem? Tahle písnička totiž skvěle ukazuje, jak by takový rap-metal mohl vypadat, leč většinou nevypadá...

Byl to pokus a pokud bude chuť na obou stranách, tak si to klidně zopakujeme a ještě něco přidáme. Pro nás to byl střet se světem českého hip hopu a přiznám se, že pro mě to byl trochu podivný zážitek. Tato scéna prožívá v současné době veliký "lauf" se všemi zmatky, pařbami a rock'n'rollem. Uvidíme, až se to trochu uklidní.

Dle "Strýčka Sama" také usuzuji, že George Bush není vaším favoritem. To je ostatně poměrně běžné. Proč se ale relativně málo objevují v české hudbě explicitní narážky na tuzemskou politiku? Vždyť to je nemenší hnus...

Ve "Strýčkovi" jde hlavně o ten univerzální pocit bezmoci z velmocenské šikany a je celkem jedno, jestli je to "Petr nebo Pavel". Naše politika je stejně srandovní jako česká popmusic a asi se tím nechce nikdo moc zabývat, protože nejde bezprostředně "o život". Při těch všech změnách a kotrmelcích by takové písničky brzy nebyly aktuální a kdo by chtěl věnovat čas něčemu s tak jepičím životem? Napsat dobrý český text není vůbec žádná legrace. Myslím ale, že některé hiphopové kapely se docela trefují do toho našeho chlívečku.

Děkuji za rozhovor.

Autor je redaktorem iDNES.