"...zajímavost Matahari tkví v neobvyklém spojování staromileckého hard'n'heavy zvuku á la sedmdesátá léta s moderními postupy, za jaké lze nepochybně považovat třeba scratching..." Takhle jsem popisoval před dvěma lety Matahari, když jim vyšel maxisingl "Ve znamení vah". Ale to už je všechno dávno fuč, protože s hardrockem už dnes nemají vůbec nic společného. Nejlepším důkazem toho je podzimní čtyřpísňové EP "Plastikovej Ken", na kterém kapela spolupracovala s Jirkou Pornem z Post-It. A jeho rukopis je na desce pekelně cítit, neboť i jeho domovská parta se pohybuje v podobných vodách, takže věděl, kterak Matahari pošťouchnout.

Všechny čtyři songy z "Plastikovýho Kena" inklinují k modernímu crossoveru, s jakým se v Evropě prosadili třeba němečtí Guano Apes. Matahari na rozdíl od germánských soků ale více spoléhají na elektronické berličky, což nejlépe dokazuje pilotní stejnojmenný singl. Našláplou rytmiku doprovázejí řezavé kytary, odsekávaná melodie a keyboardový podklad. Ano, dalo by se hovořit o přerodu v nu-metalovou kapelu, pokud už vás tento termín příliš neznudil svou neuchopitelností.

Matahari k písni "Plastikovej Ken" natočili také klip, který pokřtili v lednu v doprovodu Hazydecay a Fourth Face v pražském klubu Futurum. Jak tuto píseň, tak sladbu "To bych nebyla já", si můžete poslechnout na jejich webu. Klip "Plastikovej Ken" si můžete stáhnout zde.

Autor je redaktorem iDNES.