Potom, co skupina Mig 21 vydala na podzim novou desku "Pop pop pop", došlo i na koncertní turné, které probíhá právě nyní. První plánovanou zastávkou bylo Brno 15. února, a tak jsem se vyrazil podívat, co že nám to ten Macháček a spol. předvedou. Po zkušenostech z minulých koncertů, kdy sál Semilassa připomínal konzervu se sardinkami, jsem se dostavil dost brzy, abych zabral dobré místo a nemusel se účastnit nějaké tlačenice. Lidé ale přicházeli pozvolna, až jsem se bál, že bude hlediště poloprázdné. Někoho možná odradilo vstupné, které bylo docela vysoké, ale sál i balkón se před půl osmou, kdy měl koncert začít, přeci jen zaplnil. Po akademické čtvrthodince ztichla reprodukovaná hudba, na pódium nastoupila kapela v zářících košilích a kalhotách a bez svého "šéfa" začala hrát. Jirka Macháček, oblečen celý ve zlatém a s bílým kloboukem na hlavě, se objevil vzápětí a přidal se zpěvem první pecky "Here Comes The Gun".

Migové hráli nejdříve trochu opatrně, ale Macháček svoji show rozjel hned od začátku naplno. Kromě zpěvu neměly chybu ani jeho pohyby, některé až striptérského charakteru, kterými všechny přítomné neustále bavil, a když zazněly první tóny písně "Tančím", celý sál se dal do pohybu. Celkový dojem ještě umocňovala vtipná projekce za zády kapely, která měla podobu obřího televizoru z let dávno minulých, kvalitní zvuk a luxusní světelná aparatura. V první polovině koncertu zazněly hlavně písně z nového alba, proložené vždy některým ze starších hitů. Jako prvního a jediného hosta večera frontman představil barovou židličku Růženku, na kterou se pak usadil kytarista Tomáš Polák vždy, když ke hře používal akustickou kytaru.

Zhruba v polovině koncertu si kytaru půjčil Macháček a se slovy "Vyslyšeli jsme naše fanoušky, kteří touží po tom, abychom hráli folk, a zahraji vám píseň, která je o mně a ve které použiji všech sedm akordů, které na kytaru umím." Tak uvedl písničku "Na světě rád" z nového alba. Poté přišel čas na hitovky "Twist", "Skejt", "Slepic pírka" a další, u kterých se všichni přítomní včetně kapely pořádně vyřádili a pobavili. Na závěr kapela zpomalila a zahrála songy "Nocí půjdu sám" a "Žlutý dvojplošník". Pak už přišlo děkování, loučení a odchod do zákulisí. S tím se publikum samozřejmě nesmířilo a hutným potleskem, pískotem a dusotem si vyžádalo tři přídavky.

Po tom, co jsem v brněnském Semilasse viděl, slyšel a prožil, si o Mig 21 troufám tvrdit, že je to jedna z nejlepších českých koncertních skupin. Čekal jsem, že to bude dobrý koncert, ale tohle vystoupení všechna má očekávání ještě předčilo. A to samé si určitě myslí všichni, kteří v úterý do Semilassa přišli. Většina českých kapel by se mohla od Migů učit, co to je pořádná koncertní show, a to nejen díky skvělému Macháčkovi, ale i ostatním členům jeho party. Na všech je vidět, že jsou to profesionálové a hlavně, že to, co dělají, je baví. Mig 21 dokazuje, že není jen mediální bublina, postavená na tváři Jirky Macháčka, známého z filmu, ale že je to kapela, která děla kvalitní muziku, která skvěle pobaví a naživo to platí dvojnásob.

Mig 21, KC Semilasso, Brno, 15.2.2005