Francouzská dvojice Daft Punk oficiálně vydaným materiálem rozhodně nijak neplývá, za dvanáct let od prvního singlu "The New Wave" vydali jen dvě studiové desky, každá z nich ale řádně zamíchala vývojem taneční hudby. Debutové "Homework" ohlásilo francouzskou taneční vlnu a zároveň probudilo house ze stagnace infuzí funku a electra. Druhé koncepční "Discovery" zase otevřelo pandořinu skříňku s nápisem 80. léta a zahájilo prorůstání klasické disco music a house. Obě alba patří bez debaty do zlatého fondu (nejen taneční) hudby a na jejich další desku se tak čekalo s velkým napětím. "Human After All", které vychází 14. března, bude určitě albem, o němž se bude ještě dlouho mluvit, jak je ostatně u jejich desek obvyklé. Jedna informace hovoří o tom, že "Human After All" natočili Bangalter a Homem-Christo za pouhých šest týdnů, ale vzhledem k tomu, že Daft Punk o sobě s oblibou vypouští značně matoucí informace (a skoro nedávají rozhovory), těžko říci, jestli je to pravda. "Human After All" v kostce charakterizuje pohyb od komplexnosti k jednoduchosti, když skladby jsou vesměs postavené na jediném výrazném samplu. Deska je podstatně tvrdší než cokoliv, co kdy udělali (včetně tanečního živáku "Alive 1997"), a také experimentálnější (obzvláště v porovnání s popovou "Discovery"). Na recenzi si ještě budete muset chvíli počkat, proto zatím nepohrdněte průvodcem po deseti skladbách nové desky.

1. Human After All (5:19)

Úvodnímu tracku dominuje silně modulovaná elektrická kytara a robotický hlas zpívá "přece jen jsme lidé". Electro disco rock, který připomene "Fresh" z první desky, slouží jako výborný otvírák, který ale mate tělem, protože je první a zároveň poslední opravdová píseň ve stylu "Discovery". Nechám na vás, jestli je to dobrá nebo špatná zpráva.

2. The Prime Time Of Your Life (4:23)

Zasunuté vzpomínky na dávné večírky se vracejí. Všichni dobří kraftwerkovští duchové se znovu objevují, aby vás provedli nejprve počátečním stádiem slasti (první polovina s utlumeným beatem a vokodovanými vokály) až k jejímu následnému zesílení k bolesti (druhá polovina se zrychlujícím beatem). Nejexperimentálnější skladba, kterou kdy Daft Punk nahráli, její zařazení na druhou stopu CD jednoznačně dokazuje, co si myslí o pravidlech sekvencingu. TPTOYL na mě někdy působí, jako kdyby Thomas Bangalter a Guy-Manuel de Homem-Christo neveděli co s motivem na začátku písně udělat, a tak ho prostě jen donekonečna zrychlovali, jindy zase slastně mlaskám nad tím, kam až se odhodlali vydat.

3. Robot Rock (4:47)

Jestli mne na této desce něco znepokojuje, pak je to rozhodně značně líná práce se samply. Daft Punk nikdy nebyli Avalanches, aby měli v jednom tracku sto zvukových útržků, ale vždy dokázali samply dávkovat tak, aby nezačaly nudit. V několika skladbách na "Human After All" a speciálně u "Robot Rock" jsem ale měl pocit, že poslouchám jen desetisekundový propagační vzorek oloopovaný ad absurdum. Sampl kytarového riffu z "Robot Rock" pochází ze skladby "Release The Beast" kapely Breakwater a bude vás střídavě strašlivě iritovat a strašlivě bavit. První singl by se mohl stát v klubech velmi populární, mainstreamový úspěch jako v případě "One More Time" ale rozhodně nečekejte.

4. Steam Machine (5:22)

První ze dvou techno-metalových skladeb. Daft Punk tady zní jako nějaká metalová kapela, která jamuje s roboty. Místo modulovaných kytar tentokrát přichází na řadu funková basa, samozřejmě rádně prohnaná přes mašinky. Moc se mi nepozdává paranoidní hlas, který opakuje "steam machine...steam machine...". Podle mého názoru nejslabší článek desky, notabene když "The Brainwasher" působí velmi podobně.

5. Make Love (4:48)

Po "Steam Machine" potřebujeme uklidnit a Daft Punk to vědí. "Make Love" je konečně něco, co můžeme nazvat milostnou písní. Klávesové plochy, zhruba po dvou minutách jsem čekal, že se skladba nějakým způsobem rozjede, třeba jako podobná "Digital Love" z předchozího alba, ale zase jsem se dočkal jen nekonečné repetice.

6. The Brainwasher (4:08)

Zlá skladba se zlým kytarovým riffem a efekty, které by mohly mít vliv na funkci vašeho mozku. Přesto poměrně invenční skladba, dost rychlá na to, aby vás nezačala nudit. Nedokážu si ale představit, že na tohle bude někdo tancovat, možná to budou pouštět na metalových koncertech před nástupem předkapely.

7. On/Off (0:19)

Zbytečná kratičká vložka s tisíckrát použitým nápadem nahrát ladění stanic na rádiu. Navíc je to soundtrack k reklamnímu snippetu, který desku propaguje po internetu.

8. Television Rules The Nation (4:47)

Black Sabbath v electro hávu. Radím nezaposlouchat se příliš do zvuků, které skladbu doprovázejí, znějí industriálně syrově nebo přímo ohavně. Znovu zbytečná repetice sloganu z refrénu, Daft Punk snad umí anglicky dost dobře na to, aby k "television rules the nation" vymysleli něco dalšího.

9. Technologic (4:44)

Maličko připomíná "Harder Better Faster Stronger", mantra vokodovaného hlasu nevzrušeně vypráví, jak vzniká a jak se šíří informace v digitálním věku. V pozadí zuří další z hypermodulovaných zvuků, tentokrát to vypadá, že kovový riff vytvořili ze samplu lidského hlasu.

10. Emotion (6:57)

Dají se věřit emoce skladbě, kde se na podkladu slizské klávesové plochy neustále opakuje "emotion...emotion...emotion..."? Patrně vrchol daftpunkovského cynismu a možná klíč k tomu, jak poslouchat tuto desku. Jestli budete příliš dlouho přemýšlet, jestli to myslí nebo nemyslí vážně, příjdete o královskou zábavu. Někdy je prostě lepší přijmout i umělé emoce, abychom dokázali utéci z reality.

Možná jste z mého průvodce sami vycítili, že novinka Daft Punk je poměrně rozporuplná. Minimalismus se snoubí s nebývalou agresivitou a temností, která u Daft Punk zatím tolik nikdy na povrch nevystoupila, a experimenty ustoupily klasickému formátu skladby. Další komentáře čekejte v recenzi desky, která vyjde na musicserveru v den oficiálního vydání "Human After All", tedy 14. března.