Když Robert Jíša zhruba před necelým rokem vydával stříbrný kotouč meditační kulisy pro oddech a cvičení "Pět Tibeťanů (relaxační hudba)", asi neočekával, že se jich prodá skoro dvacet tisíc kusů, což se na našem malém hudebním písečku rovná ocenění platinovou deskou. Proto mu bylo nabídnuto, aby natočil další desku podobného ražení, která opět vyšla ve spolupráci společností Levné knihy-KMa a labelu Nextera. Tentokrát se však nevěnoval studiu několika málo tónů, které mohou různě proměňovat nálady, ale natočil několikero hudebních motivů a ty nechal prolínat se zvuky lesů, mýtin a tekoucího potůčku. Uklidňující návrat a rozpoznání krás zeleně zabarvené přírody dostalo název "Hlasy lesa". Pro samotného Roberta Jíšu to však bylo jakési malé vstoupení do již jednou navštívené řeky.

V roce 1994 se tento skladatel, věnující se filmové hudbě, stal součástí výpravy Titanus Giganteus, která si kladla za úkol objevit největšího brouka na světě, který žije v okolí toku řeky Amazonky. Na této výpravě Robert Jíša digitálně natáčel zvuky pralesa, ty potom ve svém studiu zabalil do melodického pozlátka a výsledek následný rok vydal jako desku "Amazonas (hudba deštných pralesů)". Podobný motiv se nese i albem "Hlasy lesa". Zde však spíše očekávejte autentické zvuky středoevropských lesů a jen na skok se při poslechu zastavíte na severoamerickém kontinentu. "Amazonas" byl i hudebně inspirován končinami, kde se natáčely přírodní zvuky, "Hlasy lesa" jsou po této stránce přeci jen jiné.

Kromě syntetických motivů se Robert Jíša nechal hodně ovlivnit klasickými nástroji, ať už to jsou sóla pro klarinet, violu a housle - toto vše nechal prolínat jako malé příběhy. Rytmickou složku, pokud se o ní takto dá hovořit na meditačním albu, vytvářejí smyčky perkusí čerpající z afrických inspirací. Zajímavým momentem je souznění kontrafagotu s lidským hlasem, které střídá harmonika hrající jakousi dětskou melodii - ta vyjadřuje skoro přesně definovanou radost z toho, že místa zarostlá lesem ještě mají své opodstatněné místo na této malebné planetě, kam se člověk rád vrací při nějaké té pěší turistice. "Hlasy lesa" promlouvají magickým kouzlem ducha - ten vám vypráví příběh se šťastným koncem, jako má pohádka na dobrou noc, kterou předčítáte svým dětem, než jdou spát.

Robert Jíša ve svých hudebních toulkách čerpá z pokladnice nálad, které dokáže s přehledem vtěsnat do tak omezeného prostoru, jakým je cédéčko a zvukové plochy ve stereu. "Hlasy lesa" jsou dle mého názoru předurčeny ke stejnému úspěchu, jakého dosáhlo "Pět Tibeťanů". Poklidná procházka lesním porostem je uklidňující medicína všedního hektického dne.