Na české hudební scéně se pohybují desítky a stovky v celorepublikovém měřítku "bezejmenných" avšak zajímavých kapel, které čekají na svou šanci. A právě na takové bychom vás rádi upozorňovali v naší nové rubrice "Mapujeme českou scénu". V první části vám představujeme několik nadějných skupin inspirujících se (nejen) ostrovní kytarovou scénou.

Je smutnou pravdou, že co se hudebních trendů týče, česká scéna škobrtá za celosvětovým vývojem vždy s několikaletým odstupem. A to je v době, kdy se ve světě jednotlivé styly střídají na vrcholu zájmu v sotva několikaměsíčních intervalech, opravdu tristní stav. Proto, jestliže se vám nyní v naší nové rubrice budeme snažit v krátkosti představit několik relativně zajímavých jmen na tuzemské kytarové scéně, bylo by bláhové si myslet, že mezi nimi narazíte na české The Strokes, natož třeba na takové The Hives. Tak daleko jednoduše ještě nejsme. Mnohem spíš jde o následovníky miloučkých, ale tak trochu neškodných kytarovek typu Coldplay nebo Travis. A co že mají námi vybrané kapely a jejich členové společného? Vesměs jim je něco kolem dvaceti - a jak už to v Čechách bývá, všichni se navzájem dobře znají a často spolu i vystupují. Kromě více či méně zřejmé inspirace britským kytarovým popem devadesátých let a s tím souvisejícím jednoznačným příklonem k angličtině, je spojuje také jasně deklarovaný distanc od "oficiální české scény".

A začneme rovnou jedním z největších objevů posledních měsíců. Toneless na sebe poprvé upozornili prostřednictvím talentové soutěže Coca-Cola PopStar, kde se dostali do semifinále, dobrý dojem tehdy udělali především na Jana P. Muchowa. Po tomhle "ne-úspěchu" se kapela prakticky rozpadla, zůstalo však tvůrčí jádro Filip Gemroth (zpěv kytara) - Matěj Porteš (klávesy, trubka) a vše začalo nanovo. V současné sestavě fungují Toneless sotva pár měsíců, jejich koncerty by se daly spočítat na prstech jedné ruky, přesto se jejich jméno šuškandou dostalo mezi ty správné lidi. Toneless bodují v hitparádě rádia Expres a budoucnost je, zdá se, jejich. Od pohledu jsou to "slušní, kultivovaní mladíci", kteří se jistě budou líbit i vaší mamince. Českou hudební scénu nehodlají zbourat razantním vystupováním nebo hudebním experimentátorstvím, ale na tom osobně neshledávám nic špatného (navíc to samé platí i o všech následujících skupinách). Materiál z jejich podomácku poskládaného demáče bych se nerozpakoval z fleku natočit a vydat jako regulérní album. Natolik je ta nahrávka - v mezích možností - dotažená, jednotlivé skladby bezchybně vystavěné, melodicky poutavé, aranžérsky trefné a také dobře zahrané a zazpívané. Že by čeští Coldplay? Nechme se překvapit.

Bek Ofis jsou další "slušňáčci" naprosto oddaní své věci. Jejich ambice rozhodně nejsou malé. Ve stručnosti by se daly shrnout do věty: "Chceme být maximálně úspěšní, chceme dobýt svět!" Bek Ofis přitom rozhodně nejsou žádní tlučhubové, svoji pozici si budují s rozmyslem. Hrají něco přes tři roky, přičemž ten loňský pro ně byl zatím zlomový. Zabodovali v soutěži rádia Beat (až za nimi skončili respektované formace Gaia Mesiah nebo Cocotte Minute) a jejich skladby se začaly objevovat i v playlistu pražského Expresu. Koncertů mají na kontě zatím pouze několik, ale už si kromě pražských klubů stihli zahrát i ve Vídni nebo Budapešti. Hudebně opět nejde o nic převratného, ale stejně jako v případě Toneless je i předností Bek Ofis dobrá souhra a cit pro nosné popové melodie, instrumentálně postavené na zvonivých kytarách sem tam líznutých funky.

V nedávné době založenou formací jsou pražští Living Room. Jde o projekt zkušených muzikantů a - shodou okolností - bývalých členů skupiny Noc. Těm však "šéfuje" mladý skladatel a zpěvák (jinak též webdesigner) Petr Pliska (aka creativeboi). Ano, také Living Room sázejí na angličtinu a na "britpopový sound" a ani jim nechybí pro dobrou kytarovku to nejduležitější - talent napsat přehlednou "popovou" melodii s výrazným emotivním refrénem. Na pražské scéně si již vybudovali solidní pozici předskakováním zkušenějším kapelám (např. Roe-Deer). Living Room mají na kontě zatím jedno povedené EP "Sofa Songs", v současné chvíli pracují ve studiu za produkčního dohledu Ondřeje Ježka na novém materiálu.

I kariéra dalších Pražáků Slot And Shade začíná po čtyřech letech, které skupina strávila hledáním ideální sestavy i vlastní hudební tváře, nabírat na otáčkách. Sestava se snad definitivně ustálila příchodem kytaristy Tomáše Vondráčka (ex-Salash) a nového klarinetisty, potažmo saxofonisty Petra Kolečka. A právě díky klarinetu se kapela zvukově aspoň částečně odlišuje od svých potencionálních konkurentů. Ani Slot And Shade se nesnaží objevovat nové hudební obzory, na druhé straně to však nejsou ani žádní styloví puritáni. Jejich základní hudební platformou je nekonfliktní a vcelku zábavný poprock, občas okořeněný stylovými odskoky tu ke ska, onde k folku. V současné chvíli S&S, jež nedávno absolovali úspěšné vystoupení před irskými hvězdám The Frames, nahrávají pod dohledem Aleše Zenkla první regulérní album, které by mělo spatřit světlo světa už letos na jaře.

Důkazem toho, že i na severu republiky se kytarové muzice daří, jsou chomutovští only.... Vůdčí postavou téhle vcelku nenápadné, o to však příjemnější kapely je zpěvák a skladatel Jakub Alexa, kterého možná budete znát i jako moderátora tématického pořadu rádia Expres "Guitar Philosophy". Alexa, který příležitostně vystupuje i sólově (více zde), mezi své muzikantské vzory počítá kromě klasických jmen (Oasis nebo The Verve) hlavně frontmana již zmiňovaných Frames Glena Hansarda nebo gurua všech britských kytarovek Paula Wellera. A právě k němu má svými skladbami a projevem Alexa, potažmo kapela, poměrně blízko. Historie only... sahá až kamsi k roku 1998, ale teprve v posledních dvou letech o sobě tihle zadumaní rockoví písničkáři dávají výrazněji vědět. Potkat je tak můžete nejen v okolí Chomutova, ale stále častěji také v pražských klubech. Plánované natáčení prvního EP, na němž se měl podílet i Maťo Mišík, se ale zatím z finančních důvodů odkládá na neurčito.

Miou-Miou z našeho přehledu poněkud vyčnívají, a to nejen protože pocházejí z východočeských Pardubic. To, co je výrazně odlišuje od ostatních, je využití roztomile zpěvné francouzštiny a retro sound tak trochu à la Stereolab. Jasně rozpoznatelní jsou také díky "kudrlinkovému" kytarovému stylu Aleše Březiny, který se nedávno vzdal působení v Roe-Deer (aby následně přijal místo kytaristy v doprovodné kapele Anety Langerové). Miou-Miou jsou tak trochu dada, přesto své jemné písničky dokáží na koncertě pořádně rockově zahustit. Poprvé o sobě dali výrazněji vědět v loňském roce, kdy vydali kritikou velmi dobře přijaté minialbum "6 Chants Pour Les Chats" (viz recenze).

Na závěr jsme si nechali "služebně nejstarší" kapelu z celého seznamu. Tou je původně českolipská parta Obří broskev. Historie téhle kapely se datuje už od roku 1994. I když si museli počkat dlouhých deset let, jako jediní z uvedených skupin mají Canny a spol. vydanou "velkou" desku "Vybrané scény z dětského snu" (viz recenze). Velice důležitou roli hrají u Broskve české texty - snové a těžko uchopitelné. Těm je podřízen i povětšinou jemný, v průběhu písní však často gradující kytarový doprovod. Kapela za občasného využití samplů, dechů a dalších nástrojů pracuje velmi zajímavě s atmosférou skladeb. Ty nejsou nějak přímočaré a průrazné, přesto jsou melodicky nápadité.

Skladby od výše zmíněných kapel si můžete stáhnout na těchto odkazech:

Toneless
Bek Ofis
Living Room
Slot And Shade
only...
Miou-Miou
Obří broskev

P.S.: Jste-li muzikanty nebo máte-li pocit, že víte o nadějné kapele, o které by se určitě mělo vědět, neváhejte a dejte nám vědět! Pro vaše tipy je vám k dispozici například tento mail. Podmínkou je však možnost stažení či poslechu alespoň dvou kompletních skladeb dané skupiny či interpreta na internetu!