A je zpět. Renée Zellweger se opět "převtělila" do boubelky Bridget, která je tentokrát "S rozumem v koncích". Soundtrack k prvnímu dílu "Bridget Jones" byl vydán hned v několika verzích a nejinak tomu je i u pokračování. K nám se dostala jakási německá mutace, jejíž základní kostra je pochopitelně stejná jako u ostatních verzí, nicméně navíc obsahuje tři další písničky, které celý soundtrack pozvedají.

Soundtrack je opět písničkový, což je velké plus, nicméně některé ze skladeb jsou covery, které se příliš nepovedly. Zářným příkladem je hned první "Your Love Is King", kterou v originále zpívala Sade. Ať si je Will Young v Británii hvězdou jakékoliv velikosti, na tuhle zpěvačku prostě nemá a jeho (fanynky prominou) přihřátý hlas se k téhle písničce vůbec ale vůbec nehodí. Písnička "Stop" se objevila už ve filmu "Notting Hill" a Britové ji asi mají hodně rádi, protože ji zařadili i na tento soundtrack. Bohužel také Jamelia se nedostala originálu Sam Brown ani na dohled. A v tomto nastoleném stylu pokračuje i Mary J. Blige, jejíž verze "Sorry Seems To Be The Hardest Word" je pro mě, který má rád hity Eltona Johna v takovém hávu, v jakém je sir nazpíval, těžko stravitelná. Úplným extrémem je "Everlasting Love" Jamieho Colluma, který se snažil tomuto letitému hitu Sandry vtisknout jazzový nádech, což se mu snad ani nemohlo povést. Ne moc dobrou úroveň coververzí zachraňují méně známí interpreti písničkami, které se nachází v druhé půlce desky - ať už je to Amy Winehouse s písničkou "Will You Still Love Me Tomorrow", kterou napsala Carole King, nebo dávný Presleyho hit "Loving You" v podání Minnie Riperton.

Úroveň celého soundtracku zachraňují především původní skladby, i když o šestiminutové "I'm Not In Love" od 10cc bych to rozhodně ještě neprohlásil. Nicméně zbytek je už skvělou jízdou, která začíná u snad největšího disco hitu minulých let, kterým "Can't Get You Out Of My Head" Kylie Minogue bezesporu je. Něco podobného, ale v oblasti neosoulu, by se dalo prohlásit i o "Super Duper Love ..." Joss Stone. Myslím, že není nutné dále rozvádět. Ač je zřejmé, že Robbie Williams ztrácí koule (kdeže jsou doby "Life Thru A Lens"), ale musí se nechat, že i jeho "Misunderstood" patří mezi to lepší na albu. Po charismatickém Barry Whiteovi, které přispěl se svojí klasikou "You're The First, The Last, My Everything" a Grammy oceněné spolupráci Beyoncé a Jay Z "Crazy In Love", se trošku ztrácí duet Rufuse Wainwrighta a Dido "I Eat Dinner". Stejně jak tomu bylo u předělávek, celou desku zachraňuje především závěr. Výborné je zařazení "Nobody Does It Better" Carly Simon, jež poprvé zazněla v bondovce "The Spy Who Loved Me", nebo i "Loaded" Primal Scream. Nakonec, pokud nepočítám závěrečnou intrumentálku, si producenti soundtracku nechali hned dvě třešničky na dortu. První z nich je vskutku skvělá "Calling" Leony Naess, která jakoby naskočila do vlaku, který rozjela na počátku devadesátých let Edie Brickell. Skutečným bonbónkem je duet Stinga a Annie Lennox, kteří si společně střihli někdejší Stingův hit "We'll Be Together" a jenž je přímo grandiózním vyvrcholením celé desky.

Pokud by nebylo takového počtu zkažených coververzí a onoho nekonečně dlouhého a profláknutého hitu 10cc, který bytostně nesnáším, pak by tento soundtrack k filmu "Bridget Jones: S rozumem v koncích" byl skvělou deskou. Nicméně, bohužel, tomu tak není, proto hodnotím tuto desku jen jako lehce nadprůměrnou, i když musím podotknout, že především kvůli svému závěru určitě stojí za pozornost.