Díky distribuční společnosti Panther máme možnost nahlédnout i do málo známých katalogů tzv. nezávislých vydavatelství. Jedním z těch známějších z nich je britské Rough Trade. Jejím prvním podepsaným kanadským zástupcem za pětadvacet let existence je The Hidden Cameras. Z toho se dá usoudit, že to muselo být něco, co zástupce firmy přesvědčilo. To něco, a proto používám je a ne jsou, je ústřední a jediná důležitá postava - Joel Gibb. Jak praví zdroje, rodák z Toronta se stal atrakcí ještě před tím, než vydal jakoukoliv desku, svými živými vystoupeními. I debut "Smell Of Our Own" je mnoha lidmi, co ho slyšeli, považovaný za velmi podařený. Gibb sice má i spolupracovníky, ale vše skládá sám a hraje na všechny možné nástroje.

My ale můžeme posoudit až druhou desku s podivným názvem "Mississauga Goddam", což by nemělo vadit, prý se příliš od své předchůdkyně neodlišuje. Sám Gibb použil pro popis své hudby spojení gay church folk, což, věřte nebo ne, dost sedí. Folk proto, že jde o skladby aranžérsky značně jednoduché, základním nástrojem je akustická kytara. Přichází ovšem ke slovu ten "kostelní" rozměr jeho hudby. Zvukově jde rozšíření chudých aranží (kromě jiných nástrojů) o značné použití smyčců a sborů. Přitom jde o skladby vzdušné. Oba dva aspekty jsou také v praxi spojeny koncerty v kostelech, kde se prý Gibb a víc než pár členů koncertní sestavy nerozpakují zapojit přítomný "folk" neboli lidi do zpěvu nebo do tance např. téměř dokonaným striptýzem, ovšem v kuklách (asi proto má v názvu projektu tu utajenost?). Z toho se dá už odhadnout význam slova "gay" - kromě toho všeobecně používaného znamená také "veselý", a to jeho popěvky rozhodně jsou. A aby se to nepletlo, v textech, které jsou značně ulítlé, se otevřeně zabývá tím všeobecně chápaným významem slova - homosexualitou. Zdá se, že v Kanadě mají hodně benevolentní faráře.

Pokud se vám to zdá celé podezřele divné, v klidu, na první poslech vám to nepřijde. Chytnou vás jednoduché písničky doplněné smyčci. Na víc poslechů se ale nejen odkryjí výše popsané atributy, ale hlavně také slabiny tohoto projektu bez ohledu na gloriolu, kterou okolo něj vytváří firma v promomateriálech. Především je bariérou jazyk. To, co přijde rodilým mluvčím jako zajímavé a dobré texty, se nám cizincům snadno může zdát jako splácané jedno přes druhé, hříčky bez valného smyslu. Kromě toho, že mi chybí ta představivost a hravost autora, při pohledu do bookletu si nelze nevšimnout, že se opakují krátké sloky s minimální, pokud vůbec, obměnou slov. Viz "I Believe In The Good Of Life", mohl si dát práci vymyslet o trochu víc.

V hudbě nelze neslyšet, že Gibb má talent napsat melodickou písničku, to je bez diskuse. Ale i hudební motivy se opakují až příliš kolovrátkovým způsobem. Skoro až překvapivě jsem se přistihl, že ani ne tříminutové skladby se mi zdají až příliš dlouze stejné, což se jistě sčítá s těmi texty. A co teprve u těch víc než čtyřminutových. Přístupnost, jednoduchost a chytlavost se u autorů muziky cení, ale v takové "We Oh We" už to hodně zavání Kelly Family, což není dobrá vizitka.

Celkově by vás tahle deska měla obveselit, ten pocit z ní jde. A díky drobným aranžerským fíglům a dalším nástrojům nezní pořád úplně stejně, pár skladeb se poslouchá samo. Třeba "That's When The Ceremony Starts", "BBoy" nebo "I Want Another Enema". Těm, kdo mají rádi divnost a chtěli by se dozvědět víc, lze doporučit stránky The Hidden Cameras. Mně seznámení se zástupcem kanadské tzv. alternativní, přitom hudebně nijak nepřístupné scény stačilo takto na desce. I když zdaleka není perfektní, na cesty do auta se hodí. A pokud by přijel na koncert, zkusil bych, jestli jde opravdu o takovou show.

CD k recenzi poskytla společnost Panther.

Album: The Hidden Cameras - Mississauga Goddam
Hodnocení: 6/10
Celkový čas: 40:55
Skladby: Doot Doot Plot, Builds The Bone, Fear Is On, That's When The Ceremony Starts, I Believe In The Good Of Life, In The Union Of Wine, Music Is My Boyfriend, Bboy, We Oh We, I Want Another Enema, Mississauga Goddam