Skupina The Cure v čele s Robertem Smithem do naší republiky zavítala již počtvrté, tentokráte v rámci svého turné "The Dream Tour". Na tomto turné skupina propaguje zatím poslední album "Bloodflowers", které bylo vydáno na Sv. Valentýna a předznamenal jej singl OUT OF THIS WORLD. "Bloodflowers" je neveselé a ponuré album, srší z něj deprese až nad tím rozum zůstává stát. Robert se něm snaží vyrovnat se svou vlastní depkou, že ztratil mládí a přichází (blíží se k němu) stáří, i když na koncertě mu to zpívalo jako za mlada. O tomto nejlépe vypovídají skladby 39 (Robertovi letos bude 21.4. přesně 41) a THE LAST DAY OF SUMMER (nebo spíše "Poslední den mládí…"???).

Do pražské Paegas arény přijeli THE CURE v sestavě: Robert Smith (zpěv, kytary), Simon Gallup (basová kytara), Roger O´Donnell (klávesy), Perry Bamonte (kytary) a Jason Cooper (bicí) a musím podotknout, že ve skvělé formě! Pódium bylo postaveno podélně, takže kapacita Paegas arény byla snížena asi na 5000. Za pódiem bylo spuštěno promítací plátno, na které se promítaly "dokreslující" obrázky, které umocňovaly ponurou náladu skladeb. Dalším zvláštním "vynálezem" byla umístěná mini kamera na stojanu Robertova mikrofónu a obrázky z ní se hned promítaly na plátno.

Koncert odstartoval ve 20 hod. 15 min., hned na úvod zněly skladby z nové desky OUT OF THIS WORLD a WATCHING ME FALL (11 minutový opus), při které depresivní nálada ovlivnila snad všechny návštěvníky koncertu. Po této skladbě přišlo zpříjemnění nálady se skladbami WANT (Wild Mood Swings/1996), FASCINATION ST. (Disintegration/1989) a OPEN (Wish/1992). Pak Robert trochu více promluvil, většinou řekl jen "thank you", no moc hovorný nebyl ani po zbytek koncertu, jen asi ve dvou "případech" toho řekl více, uvedena byla THE LOUDEST SOUND z poslední desky. Po té The Cure zahráli skladbu SHAKE DOG SHAKE (The Top/1984), po které se opět vrátili k poslednímu albu a odehráli THE LAST DAY OF SUMMER a MAYBE SOMEDAY. Pak se "zrychlovalo" se skladbami EDGE OF THE DEEP GREEN SEA (Wish/1992) a INBETWEEN DAYS, hned na to přišla SINKING (obě Head On The Door/1985) Do konce "hlavního" bloku se již hrály jen pomalejší typické "cureovksé" skladby, jmenovitě PRAYERS FOR RAIN (Disintegration/1989), 100 YEARS (Pornography/1982), u které byla skvělá projekce umocněná dobře aranžovanými světly, END (Wish/1992), 39 a BLOODFLOWERS z poslední desky.

Během celého vystoupení byla v hale skvělá atmosféra, každá odehraná skladba byla odměněna znamenitým potleskem. Při první vytleskávačce přídavků to již byl slušný "rámus", který stále sílil… První blok přídavků (ze tří!!!) na sebe nenechal dlouho čekat. Robert oznámil, že zazní skladba THERE IS NO IF, snad nejpopovější skladba z nové desky. Tato uvolněná písnička byla velmi příjemným začátkem toho, co teprve mělo přijít. První blok přídavků se nesl v pomalejším tempu, po THERE IS NO IF zazněly TRUST (Wish/1992), PLAIN SONG (úžasná světla a Rogerovy experimenty za klávesami) a DISINTEGRATION (obě Disintegration/1989).

Po těchto přídavcích to už v Paegas aréně vřelo jako v tom správném kotli, atmosféra tak jak má být. Druhý blok byl sestaven z rychlejších skladeb, převážně z alba "Seventeen Seconds" (1980), tedy M, PLAY FOR TODAY a A FOREST (na jejímž závěru si Robert pohrál se zvuky své kytary a obecenstvo vytleskávalo rytmus) Mezi poslední dvě se vklínila veseloučká JUST LIKE HEAVEN (Kiss Me, Kiss Me, Kiss Me/1987).

Gradace atmosféry již tou dobou byla na maximálním stupni a závěrečný přídavek na sebe opět nenechal dlouho čekat. Pro úplný závěr skvělého koncertu byla zvolena skladba FAITH (Faith/1981), pomalejší skladba, která byla roztáhnuta na 8 minut a doplněna o slova "Someday, Someday" v závěru skladby. Pak už nám jen Robert popřál dobrou noc a byl konec.

Čtvrté vystoupeni The Cure u nás bylo opět skvělé, skupina byla ve výborné formě, Robertovi to dobře zpívalo. Trošku bylo překvapující to, že bylo použito více světelných efektů, než jsme u The Cure zvyklí. Někteří fanouškové mohli býti zklamáni, že nezazněli dnes již klasické hity, třeba jako BOYS DON´T CRY nebo z pozdější doby LULLABY, PICTURES OF YOU, HIGH a FRIDAY I´M IN LOVE. Pravděpodobně to byl záměr. "The Dream Tour" je o Robertových depresivních snech, náladách a pocitech, kde asi není místo na moc velké "juchání".

Zbývá tedy jen doufat, že ohlášený konec The Cure, tedy poslední deska, poslední turné, jsou jen výmluvou Roberta k vyrovnání si vztahů ke svému mládí a stáří a že pro nás opět nachystají novou desku a turné. Pokud ne, rozloučili se se svými českými fanoušky vskutku důstojně.