Kdo trochu sleduje českou metalovou undergroundovou scénu, jména Luca Brasi či Artery by mu cizí být neměla. Prvně jmenovaná právě vydala debutové album "Fire Forever", s nímž se pokusila zase trochu rozvířit českou crossoverovou scénu. A vesměs se jí to podařilo.
V rockových klubech se většinou pohybuje mnohem zajímavější směska umělců, než kteří se promenují po nádvořích sídel vydavatelství a naparují se před manažery. Občas sice někdo zespoda pronikne tam nahoru, ale v zásadě lze říct, že taková cesta potká jen malé procento zúčastněných a popravdě je to skoro vždycky jednosměrná jízdenka s cílem neznámým. Na musicserveru už jste si mohli přečíst recenze řady zajímavých "podzemních" projektů, které se více či méně otírají o crossover a nu-metal, jejich řady teď rozšíří také článek o "Fire Forever" pražských
Luca Brasi. Neznámí rozhodně nejsou, spíše jsou takovými střednědobými průkopníky stylu. Možná jsou o trochu známější jejich kolegové z
Artery, se kterými je spojuje personální pouto (stávající i bývalí členové). Od českých
System Of A Down, jak se česko-bulharským
Artery občas přezdívá,
Luca Brasi odlišuje hlavně větší důraz na hip hop a nu-metalová průzračnost.
Na "Fire Forever" je celkem jedenáct pecek a s přehledem můžu prohlásit, že to je velmi dobrá deska, minimálně v intencích české produkce, zvláště té oficiální. Velkou výhodou kapely je, že si z
Artery odnesla lásku k různorodosti a odpor k uzavírání se před vlivy, které k sobě zdánlivě nepatří. A přitom si
Luca Brasi zachovali asi nejcennější polohu své tvorby - úderný minimalismus. V titulní "Fire Forever" nebo rytmicky přelétavé "Last Day" zaznívají ohlasy lidové tvorby, "Vzpomínky" zdobí turntableová exhibice, úvodní "Nebe se blýská" přeskakuje mezi HC a ska, přesto je
Luca Brasi nejvlastnější střídmost a úspornost projevu. Nejsou to žádní zvukoví megalomani, jednotlivé party mají přesně určené místo a všechny ty úniky jinam jsou jen příjemnou třešničkou na dortu. Ano, třeba předposlední "Civil War" začíná tak trochu bombasticky po vzoru
Linkin Park, ale jinak skupina útočí docela jiným arsenálem.
Melodičnost sice nesmí chybět, ale platí pro ni to samé, co jsem vyzdvihl u muziky.
Luca Brasi ji servírují s rozvahou, dávají si pozor, aby se z nich nestala potetovaná
Helena Vondráčková. Dobře to je patrné třeba v asi nejlepším kousku desky, a to v "J.T.J." - náběh na silný refrén je rychle umlčen výkřiky a výsledek je mnohem silnější, než kdyby posluchače
Luca Brasi nudili po vzoru komerčních metalistů. V tomhle si zkrátka kapela uchovala hardcoreové srdce a duši pravých rockerů. Na českém poli mají
Luca Brasi nejblíže k takovým
Status Praesents a podobně jako jejich "510" je i "Fire Forever" špičkovou ukázkou českého HC a crossoveru. Tady jsou slova vesměs zbytečná, desky jako je tato se musí prožít a poslechnout. Ne, nečekejte, že k vám přijede zázrak, který spálí všechno, co jste dosud znali. O tom to přeci není!
Debut
Luca Brasi je výborný v tom, že i když Filip "Loco" Flusser občas některou pasáž nevyzpívá tak, jak by si asi představoval, ani jeho rap není nikterak úžasný, i některé scratchové vsuvky jsou překombinované, dohromady to je silná a ohromně vyrovnaná deska, která by se klidně mohla brát jako domácí etalon rap-metalu (či čeho vlastně). Inu, po loňských výtečných nahrávkách
the.switch či
Hazydecay tady máme další premianty.
CD k recenzi poskytla skupina
Luca Brasi.
Album:
Luca Brasi - Fire Forever
Hodnocení: 8/10
Celkový čas: 41:38
Skladby: Nebe se blýská, Vydej se dál, Let Me Falling, Fire Forever, J.T.J., Rub a líc, Last Day, Vzpomínky, How It Is, Civil War, Tvář
Autor je redaktorem iDNES.