Probuzení do seriózního rána

31.12.2004 05:00 - Luboš Kreč | foto: facebook interpreta

Na čtvrté desce se kanadští punkeři Sum 41 vydali podobnou cestou jako jejich kolegové z Blink 182 či Good Charlotte. Dospěli. Ani ne tak po hudební stránce, především po té obsahové. Pryč je humor, prim hrají angažované texty a spílání nespravedlnosti současného světa.
7/10

Sum 41 - Chuck

Skladby: Intro, No Reason, We're All To Blame, Angels With Dirty Faces, Some Say, The Bitter End, Open Your Eyes, Slipping Away, I'm Not The One, Welcome To Hell, Pieces, There's No Solution, 88

Autor je redaktorem iDNES.

Celkový čas: 41:39
Vydavatel: Universal
Když jsem psal o poslední desce Sum 41 "Does This Look Infected?", nadšením jsem zrovna nehýřil. Kanadská čtyřka na něm předvedla to nejtradičnější z tradičního a mohla tím zaujmout jen oddané fanoušky. Díky bohu došla parta k poznání, že pořád nejde mlátit dokola ten stejný skate-punk, že je třeba se někam pohnout. Nemálo jí v tom pomohla exotická zkušenost z afrického Konga, kde kapela přišla do bezprostředního kontaktu s bídou, nemocí a vlastně i smrtí. Proto se ostatně novinka jmenuje "Chuck" - při natáčení dokumentu v Kongu se Sum 41 dostali do přestřelky, ze které jim pomohl kanadský voják z OSN Chuck Pelletier. Jak moc na punkery pobyt v Africe zapůsobil, je cítit z každého verše.

"We're All To Blame" (můžeme za to všichni), "Angels With Dirty Faces" (andělé se špínou na tvářích), "Bitter End" (hořký konec), "Welcome To Hell" (vítejte v pekle). To je jen stručný nástin názvů jednotlivých písní, a když se podíváte do konkrétních veršů, není to o mnoho optimističtější. Možná se dočkáme chvíle, kdy Sum 41 budou takovou mladickou atrapou U2, kdo ví.

Změně lyrického objektu odpovídá částečně i změna hudební. Už to nejsou bohapusté vypalovačky s kolovrátkovými refrény, co určuje ráz alba. Kanaďané na "Chuck" přitvrdili, deska se v některých místech přiblížila hardcore ("Bitter End", "We're All To Blame") a tam, kde zůstaly zachovány atributy neopunku ("No Reason", "Open Your Eyes"), dostaly prostor melodie, které by si ledaskdo dal rád za rámeček.

"Chuck" je bezesporu dosud nejlepší deska Sum 41, protože kvartet z Ontaria ji naplnil tracky, které dokáží pobavit a zároveň zanechají nějakou stopu. Perfektní album to ale ještě není. Kazí ho totiž nevyvážený závěr, kdy první tři čtvrtiny CD utečou jako lahodná říčka, ale na konci už "Chuck" zurčí příliš neuspořádaně, resp. nudně. Zdá se, že skupina nezvládla výběr, kdyby místo finálních třinácti kousků jich na kolekci bylo jen deset, "Chuck" by si zasloužil osmdesátiprocentní hodnocení. Takhle výsledný dojem osciluje mezi šestkou a sedmičkou, ale především za změnou, kterou podstoupili, si Sum 41 říkají o tu vyšší známku.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY