Za těch deset let, po něž se počítá existence německých Guano Apes, si čtyřka z univerzitního městečka Goettingenu vybudovala solidní jméno, a to nejen na domácí scéně, ale také v okolních státech, Českou republiku nevyjímaje. Byly to právě jejich koncerty, co z nich udělalo hvězdy střední svítivosti. Ony totiž desky, které partička s energickou Sandrou Nasic v čele produkovala, postrádaly kvalitativní vyváženost, aby se o nich dalo hovořit jako o zásadních. Guano Apes napsali několik nezapomenutelných pecek, které svou výsostnou jednoduchostí a údernou výbušností udělaly zápis do historie crossoveru a HC. Jenže vedle nich stála celá řada spíše průměrných pecek, které pouze a jedině tekly skrz ušní aparát. Když se ale poskládá to nejlepší od Guano Apes, vznikne jejich nejlepší deska, která rozhodně jenom neteče.

Z výše napsaného je patrné, že nejsem zarputilým fanouškem německé čtyřky, ale spíše jejich střídmým konzumentem, nebo by se dalo říct, že je mám rád, ale... Výběrovka "Planet Of The Apes" mi ovšem jako kolekce udělala nevýslovnou radost, protože kapela jí završila své dosavadní úsilí. Jakoby se postupně připravovala na rekapitulační desku, natáčela záměrně nevyrovnané tracky, aby potom, někdy, jednou, je mohla dát vedle sebe a zařvat: "Umíme to rozparádit tak, že začnete slzet!" A přesně o tom je "Planet Of The Apes". Zdaleka nesejde na tom, jestli je na albu více věcí z debutu "Proud Like A God", dvojky "Don't Give Me Names" nebo posledního "Walking On A Thin Line". Vyseto vedle sebe, je třeba přiznat, že kapela uplácala skutečné best of, protože se těžko hledají songy, které na této přehlídce chybí. Možná by se zde dobře vyjímala agresivní vypalovačka "Dick" z třetího CD, ale lze přece přimhouřit oči, že?

Na "Planet Of The Apes" je sympatické, že písničky jsou poskládané nikoli chronologicky, ale tak nějak podle nálady a společně utvářejí vskutku konzistentní crossoverový celek. V podstatě žádná z těch osmnácti pecek není výrazně slabší, kapela vybrala opravdu to nejlepší. Většina skladeb má tah na branku, hodně energie, silné melodie, pro Guano Apes typickou přímočarost. Těžko můžete očekávat přesilu jímavých balad, došlo jen na obligátní hit "Rain", "Pretty In Scarlet" a "Quietly". Prim ovšem hrají vypalovačky typu "Lords Of The Boards", "Open Your Eyes", "You Can't Stop Me" či "Scratch The Pitch". Jestli má být tohle definitivní rozlučka, splnila svůj účel perfektně. Pokud to je rozlučka jen dočasná, potom už zbývá jen se těšit na návrat. Nebo na další rozloučení? Těžko říct...

A proč si potom Guano Apes nevysloužili osm bodů, ale jen sedm? Obal alba působí až příliš zfušovaným dojmem a bonus v podobě klipu a jediné nové písně "Break The Line" je přece jen chudý jak kostelní myš.