Hned na počátku musím upozornit, že tato recenze ani v nejmenším nehodnotí samotné Krylovy písně, kterým bych jednoznačně udělil 10/10. Jelikož je ale považuji za notoricky známé a v čase prověřené, rád bych se věnoval výhradně tomu, jak se s nimi popasoval interpret jistě stále poněkud kontroverzní, nicméně v zemích českých, moravských a slezských veskrze úspěšný, tedy Daniel Landa.

O čem není sporu, je fakt, že v Landově interpretaci není ani náznak vypočítavosti. Rozhodně tato deska není ten případ, kdy se někdo snaží zviditelnit cizí tvorbou. Landa je skutečně Krylem fascinován, do zpěvu dává veškeré srdce a zpívá místy dokonce snad s větším zaujetím než některé vlastní skladby. Pravda, občas má tendenci sklouzávat k didaktice (před "Bratříčkem": "Tato píseň hovoří sama za sebe, tak poslouchejte pozorně!"), kterou v jednom případě dokonce zcela zabije kouzlo okamžiku právě přednesenou skladbou vyvolaného, to když vzápětí po doznění posledního tónu překrásné písně "Lilie" pronese do nastalého ticha: "Toto je touha!". Jakoby to snad posluchač sám nebyl schopen cítit a poznat...

Co mě poněkud zklamalo, jsou aranže. Pochopitelně se do prostředí Basiliky Minor sv. Petra a Pavla na Vyšehradě nehodí elektrické kytary a hřmotné bicí, jak je známe z úžasné verze "Moritury te salutant" z Landova "Vltava Tour", leč ani Komorní orchestr, ani Pěvecký sbor (oboje Konzervatoře Jana Deyla v Praze) neobohacují písně nijak zásadně. Nazval bych to ve většině případů spíše takovým neslaným nemastným přicmrdáváním. Hlavní slovo má akustická kytara, která se poměrně věrně drží původních aranží, jak je hrával sám Karel Kryl. A pokud k tomu připočteme, že Landa má občas problémy se sejít se sborem ve frázování (nějaké tři přeřeky budiž samozřejmě odpuštěny, nervy jistě pracovaly), vyjde nám, že to celé zní tak nějak celkem slušně, ale možná zbytečně. K čemu tam vlastně ten sbor a orchestr byl? Neplatí to pochopitelně absolutně, v takové "Salome" nebo "Karavaně mraků" je pár vydařených aranžérských nápadů, jenže zase tu prvně jmenovanou má Daniel Landa problém uzpívat. Vše si tudíž musíte nechat vynahradit v jednom ze dvou studiových bonusů. "Bílá Hora" je nahrána přesně tak, jak bych od Landy čekal - má nápad, švih, údernost. Je to jediná píseň na desce, která mě nadchla stejně jako již výše zmíněná "Morituri te salutant".

Daniel Landa uskutečnil bezpochyby zajímavý pokus, jehož rozměr poznávací má zcela určitě velký smysl zejména pro mladší ročníky mezi jeho fanoušky, kteří možná znají jméno Karel Kryl jenom z učebnic (tak mě napadá - učí se vůbec děti o Krylovi?). Leč z pohledu hudebního se buďto měl více odvázat, neboť příliš piety škodí, nebo se měl zamyslet nad výběrem skladeb a nesoustředit se jen na ty notoricky známé. Vzpomínáte, jak před lety Jaromír Nohavica v televizním pořadu "Vzpomínka na Karla Kryla" zpíval píseň "Martině v sedmi pádech"? Vsadím se, že velké množství lidí ji tehdy slyšelo poprvé, o což se mohl Landa také pokusit. Tak trochu promarněná šance. A tak řečeno s Karlem Krylem mi tato deska připadá: "Jak zaskřípění klíče, jak bez násady rýče, jak polovina míče...".