Horkýže slíže opět našli zaklínadlo na lepší náladu

16.12.2004 05:00 - Antonín Kocábek | foto: facebook interpreta

Slovenští ctitelé úchylného humoru, čtveřice Horkýže slíže, vypustili do světa své další album s jazykolamným názvem "Ritero Xaperle Bax". Opět na něm potěší všechny své příznivce a naštvou zapšklé intelektuály, rodiče pubertálních potomků a znechutí všechny moralisty. Nalijte si colu a začněte číst.
7/10

Horkýže slíže - Ritero Xaperle Bax

Skladby: Sršeň, Intro, Shanghaj Cola, Kruh, Náboženské zvyky, A ja sprostá, Baby, Dvaja rockeri na techno-party, Kapely, Kam? Tam, či tam?, Miestny kovboj, Tibet, Rock a jungel, Disciplína, Svobodnoje vremja, Gajdy-dudy, To prejde, Nebolo to zlé
Celkový čas: 37:46
Vydavatel: EMI
Slovenské crazy-punkery Horkýže slíže jsem viděl poprvé - i když existují přes dvanáct let - až asi před čtyřmi roky na festivalu v Českém Brodě. Sice jsem je poslouchal na půl ucha, takže mi tenkrát ještě připadali jako tuctová neopunková parta, ale už tehdy měli pod pódiem slušný dav příznivců. Potom jim ovšem vyšlo zlomové a dnes již dvojitě platinové album "Kýže slíž", které je posunulo na pozici jedné z nejoblíbenějších kapel nejen ve své domovině, ale i jedné z nejpopulárnějších slovenských part u nás, následované kolekcí legrácek "Alibaba a 40 krátkych songov", které se stalo nejprodávanější slovenskou loňskou deskou vůbec. Na obou definitivně přesvědčili o tom, že jsou nejen schopni napsat jednoduché písničky s nápaditými a až neuvěřitelně se do mozku zarývajícími melodiemi, ale hlavně že jsou jedním z nejvtipnějších spolků na území bývalé federace. Je to ovšem humor vhodný pro ty, kteří jsou ochotni poslouchat a vnímat nejen prvoplánové legrácky, ale i zdánlivě zanedbatelné detaily. Aktuálně jim vychází celkem již osmá deska "Ritero Xaperle Bax".

Zaklínadlo do názvu desky si pánové vypůjčili z českého filmu "Dívka na koštěti", což odhalují ve vysamplovaném intru. Jejich úchylný smysl pro humor na vás vybafne už z obalu, tedy ještě než si desku vůbec vložíte do přehrávače. Pánové totiž na něj umístili silně stylizovanou fotografii drsných metalových borců, v čemž je ovšem háček - členové skupiny to ve skutečnosti nejsou. A aby toho nebylo málo, zmiňované intro je až druhý track v pořadí. Připadne vám to volaké zmätené? Pak jste na správné adrese. Ani na nové desce Horkýžů totiž není vše tak, jak je obvyklé. Čtveřice si opět dělá legraci ze všeho, hlava, nehlava, najdeme tu spousty citací i použitých samplů. Fotografie jednotlivých metalistů z obalu jsou uvnitř promíchány s reálnými fotkami členů kapely, v textech najdeme krom slovenštiny i maďarštinu a ruštinu, o desítkách odkazů nemluvě.

Hudebně deska nepřináší nic nového, co by překvapilo kohokoliv, natož toho, kdo kapelu někdy slyšel. Od ostatních žánrově podobně orientovaných kolegů je však poznáte i tady poměrně snadno. Vedle zmiňovaných silných melodií a charakteristického zpěvu nejdou daleko pro vypůjčky odjinud a udržují si linii již z předchozích alb známého typického zvuku, který je - pomineme-li zkreslené kytary - přehledný a čistý, žádné lo-fi. To, proč stojí za to tuhle kapelu poslouchat, se - jak už bylo naznačeno - odehrává v textech. Vedle tradičních samplů, veselých hlášek i potrhlých absurdit v nich baskytarista Kuko, který je pod nimi většinou podepsaný, projevuje opět nemalou porci smyslu pro humor. Navíc uchopuje i již otřepaná témata často nečekaným způsobem. Má cit pro jazyk, rým i slovní hříčky ("...zostane čistý, čistý jak petržalský herák, buď si istý...") a jestliže například nejde pro vulgarismy daleko, používá je podobně jako tvůrci kultu Járy Cimrmana odměřeně přesně tam, kam patří. Veselých nápadů tu není až tolik jako na předchozí desce, ale pořád jich tu je dost nad běžný průměr. Pro skupinu neexistují žádná tabu, samozřejmě to není nic pro intelektuály, nicméně některá slovní spojení prozrazují, že nadhled má tahle parta na rozdávání. A navíc se dost často za tou vší legrací schovává nemalá porce hořkosti a následného zjištění, že ve skutečnosti jde v textu mnohem o víc, než jen o pár potrhlých rýmů. Na druhou stranu se kapela ani na okamžik netváří, že tu jde o něco zásadního než o zábavu, nehraje si na drsné rockery, nementoruje a nepůsobí nafoukaně, je přirozená. A nemá sebemenší problém si udělat legraci i sama ze sebe ("...Nerieš to kámo, kapely sa vykrádajú, aj tieto tóny, na Nagya sa podobajú.")

Nepochybuji, že i s novou deskou si Horkýže slíže upevní svou úspěšnou pozici a že fanoušků bude přibývat. A pokud máte rádi veselé melodické popěvky a dosud jste neměli tu čest, máte co dohánět. Ale i když vám tento způsob humoru není po chuti, nic se neděje. A propos - ochutnali jste už čínskou colu?


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY