Nelly se po úspěšném albu "Nellyville" rozhodl k riskantnímu kroku vydat dvě alba v jeden den. "Sweat" je Nelly v klubu, album tanečnějších a hiphopovějších skladeb, které má být protikladem pomalejšího "Suit". Pozvání do studia přijali třeba Missy Elliott, Mobb Deep nebo Christina Aguilera.
Délka jednoho alba se mu zdála málo, hiphopový hitmaker
Nelly proto na svých dvou nových albech odhaluje své dvě tváře. "Sweat" je Nellyho klubová odyssea,
"Suit" je o tom, co se děje za zavřenými dveřmi jeho pokoje. Obě desky vyšly ve stejný den, propagovaly je ve stejný den vydané singly, a
Nelly tak nechal své fanoušky, ať si rozhodnou, které jeho "já" vlastně chtějí.
Klubové album "Sweat" startuje s "Heart Of Champion" a mohutným refrénem, do kterého si pozval vokální sbor z Lincolnské university. Začít desku takhle bombastickým úvodem, který je ještě navíc v USA notorický známou znělkou přenosů basketbalových zápasů, to chce nervy. Ne, to chce drzost a tu
Nelly má, když už se rozhodne vydat v jednom dnu dvě alba zároveň. "Sweat" je hiphopovější z obou desek, ale vlastně už to taky není hip hop. Říkejte tomu třeba hip pop, Nellyho hitové singly jsou opravdu spíše moderním popem než klasickým hip hopem. Za tři roky od jeho prvního hitu "Ride Wit Me" se objevily desítky epigonů (
Chingy, J Kwon), kteří mu kradou jeho image. Bylo by ale spravedlivé dodat, že
Nelly sám je jen kopie nebo spíše černé svědomí rapperů, jako jsou Jay Z nebo
Nas, kteří svůj pouliční kredit rozmělnili v R&B baladách.
Nelly si z nich bere to nejhorší a z hip popu si udělal živnost. Čistokrevné popové cajdáky jako "Dilemma" prodaly miliony jeho dvou desek, tak proč v tom nepokračovat? "Sweat" je možná poslední Nellyho pokus upozornit na to, že ještě pořád rapuje a rád by, aby ho prodejci strkali do polic s nápisem "hip hop". Posledním proto, že jeho dvojče "Suit" se prodává podstatně lépe než "Sweat" a pomalu to začíná vypadat, že zpocený
Nelly vlastně ani nikoho nezajímá.
A přitom je "Sweat" o něco lepší než "Suit", což ovšem zase není taková pochvala. "Sweat" má "Flap Your Wings" nesoucí jednoznačnou nálepku produkčního týmu
The Neptunes a má zajímavý beat "Spida Man" a má Lil' Flipa hostujícího v "Boy". Na stranu druhou, nebýt to samostatné album, v koši by určitě skončily pseudo-reggae "River Don't Run" a "Tilt Ya Head Back" s neoriginálně vysamplovanou klasikou "Superfly" Curtise Mayfielda. Kolem toho samplu už vystavěli jeden track
Beastie Boys a podstatně lépe než
Nelly.
Christina Aguilera ve skladbě nezní špatně nebo falešně, spíš zbytečně. "Sweat" podobně jako zatím všechny Nellyho alba sleduje jednoznačnou linii - dva, tři singly a zbytek vata.
Chválit Nellyho za odvahu nebo mu nadávat, že tahá z fanoušků peníze? Vydat raději dvě samostatná alba než dvojalbum se nakonec ukázalo jako dobrá volba. (Tedy pokud si odmyslíme dvojnásobek peněz, které musíte zaplatit).
Nelly nás milosrdně ušetřil zážitku z poslechu hodiny a půl 2CD rappera, který v podstatě ani není schopen od svého prvního hitu změnit flow. Bylo by to totiž značně frustrující. Naštěstí měl ve studiu dostatek producentů, kteří mění sound, a dost hostů, kteří mu vypomáhají. Jmenovitě
Missy Elliott,
Fat Joe,
Mobb Deep,
Jazze Pha nebo Lil Flip.
Když si vezmete obě alba a vydělíte je dvěma, zjistíte, že
Nelly se rozhodně od časů svých prvních dvou alb zlepšil. Škoda, že ho posedlo melagomanství a místo jednoho slušného alba vydal dvě průměrné. Úspěch "Suit" a jeho singlů "My Place" a "Over And Over" dokazuje, že
Nelly by se možná měl na hip hop vykašlat úplně a začít dělat pop.