Hiphopový veterán LL Cool J se vrací s jedenáctým albem "The DEFinition" a znovu nezklame. Hutnější klubové tracky, které mu tentokrát napsal hitmaker Timbaland, i pomalejší skladby pro rádia tvoří desku, kterou může rapový svalovec zařadit s klidem mezi ty lepší ve svém katalogu.
Rapový titán
LL Cool J začínal s hudbou na začátku 80. let. Kdysi patřil společně s
Beastie Boys mezi perly prvního čistě hiphopového labelu Def Jam a de facto definoval hranice nového žánru svými prvními mainstreamovými hity. Dvě Grammy a deset platinových alb později, ve věku šestatřiceti let je
LL Cool J stále ve hře a schopen konkurovat novým hvězdám. Jeho jedenácté album "DEFinition" je toho důkazem.
James Todd Smith byl vždy tak trochu rozdvojená osobnost. Drsňák a svalovec, který okupoval hitparády pomalými skladbami, ale jeho nejsilnější momenty přišly ve chvíli, kdy svoje svaly napnul do hutnějšího hiphopového beatu. Minulé album zachránil výtečný slow jam "Like I Luv U" od
The Neptunes, tentokrát mu vysoký rozpočet Def Jam dovolil angažovat beatového kouzelníka Timbalanda. Existovaly spekulace, ze
Timbaland bude produkovat kompletně celé album. Nahrávací session sledovaly hiphopové portály jako velkou naději, že Timbo zase po delší době ukáže naplno, co dovede, a také, že LL se tentokrát (poprvé) vystříhá nevkusným pomalým baladám, které trochu špiní jeho kariéru. Nestalo se.
Timbaland mu napsal šest skladeb, více než polovinu desky, včetně klubového tanečního hitu "Headsprung". Zbytek jsou vesměs pomalé skladby, kde může Cool J rozněžňovat dámy, ať už lepší "Can’t Explain It" a "Hush" nebo horší "I'm About To Get Her", kde to producent Terry Riley s tesknou španělkou už trochu přehnal. A to, že v refrénu zpívá
R Kelly, také moc nepomohlo.
LL Cool J prostě zůstal stejný.
Timbalandovy futuristické beaty (milovníci originálních instrumentálek si užijí hlavně u "Rub My Back" nebo "Feel The Beat") jsou podle předpokladů nejzajímavější částí desky.
LL s futuristickými beaty trochu bojuje - to v lepším případě, případně se v nich naprosto ztrácí. To je příklad kybernetické "Feel The Beat", kde se ze zoufalství snaží rapovat jako Timbalandova elitní svěřenkyně
Missy Elliot. Když už nic jiného, je jeho spolupráce se současnými inovátory, jakými Neptunes nebo
Timbaland jsou, důkazem jeho odvahy a růstu. Timbo už asi nikdy netrumfne svoje produkce na začátku 90. let, přesto podobně jako u desky
Brandy nebo poslední Missy nejde pod určitou hranici kvality. A navíc se už pravidelně vytasí s něčím tak silným, jako je "Headsprung".
Deska je příjemě krátká, 45 minut a žádné skity. Oproti minulé "10" nemusíte trapně odvracet sluch jako při "Paradise", ale nevím, nevím, jestli i toto album bude nakonec platinové stejně jako deset předchozích (jak se LL často a rád chlubí). Podobně jako u minulé desky musím zopakovat, že ani tentokrát to není jen tak nějaké album na přežití a rozhodně nemůžeme rapového veterána odepsat. Ať za to může
Timbaland nebo on sám,
LL Cool J je i dvacet let po svém vstupu do hudebního průmyslu zárukou kvality. Kolik interpretů to může říct?