Aneta Langerová má již prodáno spousty desek a i díky tomu se pomalu začíná dostávat na ostatní finalisty Česko hledá SuperStar. V jednom týdnu tak vyšla dokonce hned čtyři alba, které pochází z produkce SuperStar. Jednou z těch, kdo vydal svůj debut, je i Šárka Vaňková. Její deska dostala název "Věřím náhodám".
Stejně jako ostatní finalisty, není ani Šárku Vaňkovou třeba vůbec představovat. Pro ty, kteří vůbec nevědí, o koho jde, tato recenze není určena a nemá pro ně smysl číst tento článek dál. Těm, kteří Česko hledá SuperStar alespoň nějakým způsobem sledovali, mohu pouze prozradit, že
Šárka Vaňková po svém, řekněme skoro vítězství (ona cesta z druhé šance až do finále lze určitě tak nazvat), vybírala písničky, s trochou rebelie opustila agenturu Scream a nahrávala své debutové album. Po pár odkladech debut "Věřím náhodám" konečně vyšel a
Šárka Vaňková s ním nese svoji kůži na trh.
Od Šárky asi nikdo neočekával žádné velké umění, žádné hluboké myšlenky, zkrátka se od ní čekal klasický popík. Proto docela překvapila prohlášením, že by chtěla dělat funky, což ale je trošku složitá záležitost, protože je opravdu málo lidí, kdo ho u nás skutečně umí dělat. V případě Šárky z toho nakonec vylezl taneční pop, který se snaží k funky spíše přiblíži. Většina skladeb na "Věřím náhodám" pochází z katalogu BMG, menší část je pak od českých autorů Daniela Bartáka, Petra a Pavla Orma, duet se Standou Dolínkem napsal Pavel Kotzian. Producentsky se na desce podepsali Daniel Hádl a
Ondřej Soukup.
Osobně si myslím, že kvalitativně se k desce
Anety Langerové "Spousta andělů" nemůže nikdo z ostatních finalistů ani přiblížit, i když jeden černý kůň zůstává stále v záloze v podobě Petry Páchové, která by mohla udělat hodně dobrou desku. Nicméně to, co jsem zatím slyšel, tento můj předpoklad zatím potvrzuje a u Šárky tomu není jinak. Jestli se něco na jejím albu vážně nepovedlo, pak to jsou texty. Ono asi bude problém napsat 17-tileté slečně něco, aby to bylo uvěřitelné a zároveň to nebylo vyumělkované. Zde se to ve většině případů moc nepovedlo.
Když jsem slyšel "Věřím náhodám" poprvé, říkal jsem si, že to je horší, než jsem očekával. Komerční taneční styl prohnaný přes počítače přesně naplňoval mé nejhorší představy. Obzvlášť první singl "Lásku dávej", který je typickou diskotékovou tuckou, mě v tom utvrzoval. Pak jsem ale album několikrát protočil a zjistil, že to zase není až tak hrozné.
Šárka Vaňková si vytvořila svůj styl, který je u rychlých tanečních věcí založený na dynamickém rytmu a u balad na poměrně solidních melodiích. Jenže toto člověk zjistí až opravdu po několika posleších a příčinou toho jsou poměrně nezvládnutá aranžmá. Opravdu škoda, že jsou u mnoha písniček použity syntetizátory místo klasických nástrojů, protože by jinak vcelku dobré melodie, tedy především ty, co pochází z katalogu BMG, vyzněly daleko lépe. Takhle bude
Šárka oslovovat spíše mladší publikum, kterému ale asi nebudou příliš sedět balady, které ve většině případů zní naopak trošku zastarale, což se ale netýká výborné titulní "Věřím náhodám", jež vévodí celé desce. Zde snad neplatí ani jedna výtka, kterou jsem uvedl výše. Výborná melodie, poměrně slušný text a aranžmá a výborný zpěv, jaký
Šárka nepředvedla ani v SuperStar, z této něžné písničky dělají potencionální hit. Jí úspěšně sekunduje další balada "Stín", která také není úplně bez šancí. Nerad bych, aby vyznělo, že jediné, co se dá poslouchat, jsou balady. Jen u těch rychlejších písniček musí posluchač chvíli čekat, než se z levného zvuku více prosadí zpěv a projev Šárky, který působí hodně profesionálně.
Na albu Šárky Vaňkové bych mimo výborného zpěvu ocenil, že měla tu odvahu jít do poněkud dravějšího stylu a nezůstala u běžného usedlého popu jako část jejích kolegů. Ona sama asi cítí, že to není ono, že by to chtělo více živých nástrojů a já bych k tomu přidal ještě lepší texty.
Šárka je ale zatím na začátku své kariéry, a pokud se jí povede vytvořit si časem kolem sebe vlastní autorský tým a hlavně svoji vlastní doprovodnou skupinu, pak může na naší české hudební scéně ještě ledacos dokázat.
P.S.: Styl Šárky Vaňkové je často přirovnáván ke stylu
Britney Spears. Já jsem neodolal a pustil si tyhle dvě zpěvačky vedle sebe. Je velká škoda, že se pro Šárku nepodařil vytvořit podobný zvuk, jakým se v poslední době prezentuje Britney (myšleno od "In The Zone" dál). Už kvůli tomu, že
Šárka je lepší zpěvačka než Britney, by to mohla být velká pecka.